Italské království (Svatá říše římská)

Italské království Regnum Italiae (la) Regno d'Italia (it) Königreich Italien (de) ←  962–1556 (1801) ↓ vlajka (c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0 znak
Geografie Italské království (tmavě zelená) jako součást Svaté říše římské (světle zelená) na počátku 11. století
Hlavní město	Pavia (961–1021) Monza (1021–1801) Milán (neformální 1714–1801)
Obyvatelstvo
Jazyky	italština (piemontština, toskánština, ligurština, lombardština)
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	závislá volená monarchie Svaté říše římské
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská
Měna	thaler
Vznik	961 – korunovace Oty I. italským králem v Pavii 962 – korunovace Oty I. císařem Svaté říše římské
Zánik	1556 – císař Karel V. byl de iure posledním korunovaným králem Itálie, nicméně následující císaři neopomněli ve svých nárocích na italskou korunu 1801 – zaniklo de facto spolu se zánikem Svaté říše římské
Státní útvary a území
Předcházející Italské království (středověk) Následující Italská republika Etrurské království Spoletské vévodství Toskánské markrabství Veronské markrabství Milánské vévodství Papežský stát Pisánská republika Janovská republika Anconská republika Modenské vévodství Urbinské vévodství

Italské království (latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum, italsky Regno d'Italia, německy Königreich Italien), zpětně nazýváno také jako Říšská Itálie (německy Reichsitalien), byla volená monarchie Svaté říše římské rozkládající se na severu Apeninského poloostrova a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 962–1024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Někdy se proto hovoří o Lombardském království čili Lombardii a lombardských králích, protože ztenčující se Italské království římsko-německých císařů bylo nuceno se soustředit a spokojovat se se stále omezenějším územím severoitalské Lombardie, dokud úplně nezaniklo, ale i v souvislosti s předávanou lombardskou korunou. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši, stalo se tak poté po odtržení Furlanska. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu ke římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články

• Svatá říše římská
• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Německé království
• Burgundské království
• Guelfové a ghibellini

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské království na Wikimedia Commons