Italské království (Svatá říše římská)

Italské království Regnum Italiae (la) Regno d'Italia (it) Königreich Italien (de) ←  962–1556 (1801) ↓ vlajka (c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0 znak
Geografie Italské království (zelená) v 2. polovině 10. století jako součást Svaté říše římské (žluté hranice)
Hlavní město	Pavia (961–1021) Monza (1021–1801) Milán (neformální 1714–1801)
Obyvatelstvo
Jazyky	italština (piemontština, toskánština, ligurština, lombardština)
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	nesamostatná volená monarchie Svaté říše římské
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská
Měna	thaler
Vznik	961 – korunovace Oty I. italským králem v Pavii 962 – korunovace Oty I. císařem Svaté říše římské
Zánik	1556 – císař Karel V. byl de iure posledním korunovaným králem Itálie, nicméně následující císaři neopomněli ve svých nárocích na italskou korunu 1801 – zaniklo de facto spolu se zánikem Svaté říše římské
Státní útvary a území
Předcházející Italské království (středověk) Následující Italská republika Etrurské království Spoletské vévodství Toskánské markrabství Veronské markrabství Milánské vévodství Papežský stát Pisánská republika Janovská republika Anconská republika Modenské vévodství Urbinské vévodství

Italské království (latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum, italsky Regno d'Italia, německy Königreich Italien), zpětně Říšská Itálie (německy Reichsitalien), také Lombardské království, jsou názvy administrativního celku Svaté říše římské na severu Itálie, de facto volené monarchie s centrem v Pavii. Území království zahrnovalo severoitalskou Lombardii, Spoleto, marky Toskánska a Verony. Dlouhé série konfliktů známých jako italské války, lombardské války (1423–1454) a vyčerpávající boje mezi přívrženci císařů a papežů vedly k oslabení, decentralizaci a rozpadu království, které představovalo už jen zbytky Lombardie. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval německým císařům Svaté říše římské.

Italské království spolu s Německým královstvím a Burgundskem představovalo jedno z takzvaných „Tria Regna“ – tři království tvořící Svatou říši římskou. V rámci říše existovalo jako administrativní celek v letech 962–1024, kdy zahrnovalo území severní Itálie (s výjimkou Papežského státu a jihu Apeninského poloostrova, který byl ovládán sicilskými hrabaty).

Po výbojích Ottonů a odtržení Furlanska bylo Italské království natolik zesláblé, že přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (moc papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi přívrženci císařů a papežů, ghibelíny a guelfy, vedly k jeho rozpadu a osamostatnění jednotlivých městských států a republik zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále v souvislosti s předávanou lombardskou korunou a římsko-němečtí císaři se tradičně nechávali korunovat na italské krále v Pavii, čímž si nepřestávali činit nárok na tuto část severní Itálie.

• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

• Svatá říše římská
• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Německé království
• Burgundské království
• Guelfové a ghibellini

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské království na Wikimedia Commons