Italské ozbrojené síly
| Italské ozbrojené síly Forze armate italiane | |
|---|---|
 Erb italského Hlavního obranného štábu | |
| Založeno | 4. května 1861 |
| Stát |  Itálie |
| Složky armády |  Aeronautica Militare Italská armáda Italské námořnictvo Karabiniéři |
| Velitelství | Řím |
| Úloha | ozbrojené síly |
| Velení | |
| prezident republiky | Sergio Mattarella |
| ministr obrany | Guido Crosetto |
| náčelník Hlavního obranného štábu | admirál Giuseppe Cavo Dragone |
| Stav | |
| Aktivních vojáků | 165 500[1] (2019) Armáda: 96 700 Letectvo: 39 950 Námořnictvo: 28 850 |
| Rezervistů | 18 300[1] (2019) |
| Výdaje | |
| Rozpočet | 28,9 miliardy $ (2020)[2] |
| Podíl na HDP | 1,6 %[2] (2020) |
| Průmysl | |
| Domácí dodavatelé | Avio Beretta Breda CNH Industrial Fincantieri Fiocchi Munizioni Intermarine Leonardo Piaggio |
| Zahraniční dodavatelé | Evropská unie Izrael Spojené státy americké |
| Roční import | 2,202 miliardy €[3] (2011) |
| Roční export | 3,06 miliardy €[3] (2011) |
 Výsostný znak italských vojenských letadel | |
Italské ozbrojené síly (italsky Forze armate italiane) jsou ozbrojené síly Itálie. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a karabiniérského sboru.[p 1] Jejich vrchním velitelem je prezident Itálie, který je současně předsedou Nejvyšší rady obrany.
V roce 2019 byl počet příslušníků italské armády, námořnictva a letectva 165 500 osob[1] ve srovnání s 230 050 na konci 90. let 20. století.
Ozbrojené síly Itálie používají jak zbraně vyráběné domácím zbrojním průmyslem, tak dovážené, zejména z ostatních členských zemí EU a NATO. Země se například podílí na mezinárodním programu výroby víceúčelového bojového letounu páté generace F-35 Lightning II.
Složení
Politickou a administrativní kontrolu a řízení ozbrojených sil Itálie vykonává ministerstvo obrany. V čele organizační struktury ozbrojených sil stojí Hlavní obranný štáb (italsky Stato maggiore della difesa), jehož náčelníkovi[p 2] jsou podřízeny jednotlivé složky.
Armáda
Italská armáda (italsky Esercito Italiano) jsou pozemní síly, představující početně druhou nejsilnější složku ozbrojených sil. Vznikla na základě armády Sardinského království po sjednocení Itálie v roce 1861 pod názvem Italská královská armáda (Regio Esercito) jako složka ozbrojených sil nově vzniklého Italského království.
Armáda disponuje i vlastními podpůrnými vzdušnými jednotkami, známými jako Aviazione dell'Esercito.
Letectvo
Vojenské letectvo (italsky Aeronautica Militare) představuje vzdušné síly země. Jako nezávislá složka ozbrojených sil původně vzniklo roku 1923 pod názvem Italské královské letectvo (Regia Aeronautica).
Námořnictvo
Vojenské námořnictvo (italsky Marina Militare) je námořní složkou ozbrojených sil. Původně vzniklo po sjednocení země v roce 1861 pod názvem Italské královské námořnictvo (Regia Marina) na základě loďstev Sardínie a Obojí Sicílie.
Součástí námořnictva jsou i pobřežní stráž (italsky Corpo delle Capitanerie di porto – Guardia costiera), jednotky námořního letectva Aviazione Navale a námořní pěchota, zejména brigáda „San Marco“.
Karabiniéři
Karabiniérský sbor (italsky Arma dei Carabinieri) je italské četnictvo, jehož některé útvary plní roli vojenské policie. Formace původně vznikla pod názvem Corpo dei Reali Carabinieri (Sbor královských karabiniérů) v roce 1814 jako armádní útvar střežící bezpečí a pořádek ve venkovských oblastech Sardinského království, a po sjednocení Itálie se jeho působnost rozšířila na území celého nově vzniklého státu. V roce 2000 se sbor stal na armádě nezávislou složkou ozbrojených sil Itálie a formálně představuje jejich nejpočetnější součást.[p 1] Ve své civilní policejní funkci, kterou vykonává v malých městech a na venkově, je administrativně podřízen ministerstvu vnitra, ministerstvu obrany podléhá jen v oblasti úkolů vojenské povahy.
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby.
- ↑ Funkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Збройні сили Італії na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c IISS. The Military Balance 2020. London: Routledge, 2020. ISBN 978-0367466398. S. 118. (anglicky)
- ↑ a b Tian, Nan; Fleurant, Aude; Kuimova, Alexandra; Wezeman, Pieter D.; Wezeman, Siemon T. Trends in World Military Expenditure, 2020 [online]. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute, 2021 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Vláda Itálie. Rapporto sui lineamenti di politica del Governo in materia di esportazione, importazione e transito dei materiali d'armamento [online]. 2011 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské ozbrojené síly na Wikimedia Commons - (italsky) Oficiální stránky italského ministerstva obrany
Média použitá na této stránce
Roundel of the Italian Air Force.
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 3.0
coat of Arms of the Italian Army established in 2014.
Autor:
- Design by Michele d'Andrea
- F l a n k e r (msg)
Stemma araldico della Marina Militare:
Lo stemma della Marina Militare è composto da uno scudo diviso in quattro quarti, ognuno dei quali occupato dal blasone di un'importante repubblica marinara (Amalfi, Genova, Pisa e Venezia): nel primo quarto, su sfondo rosso, il leone alato simbolo di san Marco che brandisce una spada, nel secondo quarto la croce rossa su fondo bianco di Genova, nel terzo quarto la croce bianca su fondo blu di Amalfi e, nell'ultimo quarto, la croce bianca su fondo rosso simbolo di Pisa, il tutto sormontato da una corona turrita e rostrata (ovvero dall'emblema che il senato romano conferiva ai comandanti vincitori di battaglie navali).
(c) Flanker, CC BY-SA 3.0
Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape .
Autor: Angelus(talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Heraldic coat of arms of the Italian Defense Staff.