Italský fašismus

Související informace naleznete také v článcích Národní fašistická strana, Benito Mussolini, Italské království a Fašistická strana republikánská.

Italský fašismus, často označovaný jen fašismus, byla ideologie, politické hnutí a státní forma v meziválečné Itálii, jež dala jméno ideologii fašismu.

Politický fašismus

Prvním politikem, kterému se podařilo aplikovat fašismus ve státní praxi, byl Benito Mussolini, který roku 1919 založil organizaci Fasci italiani di combattimento. Roku 1921 se tato organizace přeměnila ve fašistickou stranu nazvanou Národní fašistická strana (Partito nazionale fascista). Mussolini uchopil moc v Itálii 28. října 1922 při takzvaném Pochodu na Řím. Následně ho italský král Viktor Emanuel III. jmenoval ministerským předsedou.

Vlajka italských fašistů typická pro léta 1919–1926

Období do roku 1926 je označováno jako období zákonné diktatury. V první Mussoliniho vládě dokonce převažovali nefašističtí ministři. Během tohoto období, konkrétně 10. června 1924, byl zavražděn socialistický poslanec Giacomo Matteotti, ostrý kritik fašistického hnutí a Mussoliniho osoby zvlášť, přičemž Mussolini vraždu odsouhlasil. Proti tomuto „legálnímu zločinu“ se zvedla vlna odporu. Část poslanců dokonce odmítla zasedat, navíc někteří fašisté opustili stranu. Benito Mussolini nakonec 3. ledna 1925 přiznal odpovědnost za vraždu a roku 1926 vyhlásil fašistickou diktaturu s vládou jedné strany.

Válečný fašismus

Svazek prutů a sekyra, znak a vlajka Národní fašistické strany (Partito Nazionale Fascista)

Fašismus brzy vyústil v agresivní zahraniční politiku italského státu a vedení dobyvačných válek. V roce 1935 Itálie napadla a zčásti dobyla Habeš. Před začátkem druhé světové války se Itálie stala spojencem nacistického Německa. Do války oficiálně vstoupila 10. června 1940, ale ještě 7. dubna 1939 uskutečnila další agresi, a to napadení Albánie.

Na rozdíl od nacistického Německa a jeho spojenců se ve fašistické Itálii neuplatnil antisemitismus v takovém rozsahu. Bylo to dáno nepřítomností antisemitismu ve fašistické ideologii. Mussolini sice na nátlak Hitlera přijal rasové zákony po vzoru norimberských zákonů, k výstavbě koncentračních táborů či deportacím Židů do Německa však nikdy nedošlo.

Konec fašistického režimu

Orel, symbol italského fašismu (nacházel se na uniformách)

Italský fašistický režim padl 25. července 1943. Mussolini byl odvolán a uvězněn. Nový italský premiér Badoglio se rozhodl se spojenci spolupracovat. 3. září podepsal kapitulaci, která byla zveřejněna 8. září. Ve stejném měsíci Benito Mussolini za pomoci německých výsadkářů uprchl z vězení a na severu Itálie, okupovaném německými vojsky, stanul v čele Italské sociální republiky s vládou v Salò. Mussolini a jeho milenka byli zavražděni na útěku dne 28. dubna 1945.

Související články

Literatura

  • KOVÁŘ, Martin. The Reflection of Italian Fascism in British Conservative Press and in Conservative Political Circles. The Study of Perception of Political Extremism on the British Isles in the 1920s and at the Beginning of the 1930s. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 229–244. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Fascist Eagle.svg
Autor: R-41, Licence: CC0
Fascist eagle as adorned on caps and helmets of Fascist Italy.
Flag of Italian Fascism.svg
The flag of the National Fascist Party from 1921 to the late 1920s with a fasces defacing the Italian tricolour flag. Previously the flag of the Italian Fasci of Combat from 1919 to 1921. Based on a Fascist propaganda poster depiction of such a flag and on this image Mussd.jpg found on Wikipedia and this image on google. The evolution of the symbol can by watched on the membership cards here. In 1926 it was officially replaced by a black flag.
Flag of the PNF (Variant 1938–1943) deriv.svg
The "Black Flag of Fascism" (Italian: Il drappo nero del fascismo or Il drappo nero fascista) in a variant as used by the Italian fascist state party, the Partito Nazionale Fascista (PNF), as a party flag from around 1938 to 1943 and hoisted in public together with the Italian tricolor. The "Black Flag of Fascism" had been in use in Fascist Italy since the 1920s at the latest, whereby the sizes and colors of the lictor bundles (fascio littorio) depicted on the black cloth varied greatly, and different versions of the flag were also used in parallel. Unlike the swastika in the party flag of the German NSDAP, the style of the lictor bundle was never standardized in Italian fascism.