Italský racek

Italský racek
Italský racek červenopruhý
Italský racek červenopruhý
Základní informace
Země původuItálieItálie Itálie
Využitíokrasné plemeno
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecmalý
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaRackové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Italský racek je staré italské plemeno holuba domácího. Je to malý holub s vodorovným držením těla a středně dlouhýma nohama, s pernatou náprsenkou na přední části krku. V seznamu plemen EE náleží mezi rejdiče a je zapsán pod číslem 0706.

Italský racek se od jiných plemen racků liší jak držením těla, tak délkou končetin.[1] Jeho hlava se zobákem není také tak dokonale formovaná, jak je tomu i některých jiných plemen z této skupiny.[2] Délkou zobáku se řadí k rackům středozobým. Hlava je spíše hranatá, s plochým temenem a strmě vystupujícím čelem, zobák tvoří s čelem tupý úhel, je široce nasazený, středně dlouhý a směřuje mírně dolů. Oči mají živý výraz, jsou velké, většinou oranžové, jen u bílých holubů a u některých strak jsou tmavé. Obočnice jsou zřetelné a stejně jako u zobáku odpovídá i jejich barva barvě opeření. Hrdlo je vyplněné malým lalůčkem. Krk má střední délku a v jeho přední části je vyvinutá svisle rozčísnutá náprsenka tvořená zkadeřeným peřím. Hruď je široká, oblá a mírně vystupuje dopředu, záda jsou vodorovně nesená a plochá, ocas je kratší a nesený v linii zad. Křídla nejsou příliš dlouhá, jejich letky jsou neseny na ocase a ve štítech lehce odstávají od těla ptáka. Nohy jsou poměrně dlouhé, neopeřené, při podráždění ptáci stojí na špičkách prstů. Opeření je krátké a přilehlé, sytých barev. Italský racek je celobarevný a chová se ve 42 různých barevných rázech.[1]

Je to klidný pták, vhodný do voliérového i volného chovu, který se přizpůsobí i stísněným podmínkám.[1] Protože má středně dlouhý zobák, sám může odchovávat holoubata a nepotřebuje chůvky.[1]

Galerie

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. a b c d BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 65 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 200. 

Literatura

  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Média použitá na této stránce