Iva Janžurová

MgA. Iva Janžurová
Iva Janžurová (2023)
Iva Janžurová (2023)
Narození19. května 1941 (82 let)
Žirovnice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
AliasJanžurka
Alma materAMU v Praze
ChoťJan Eisner (1968)
Partner(ka)Stanislav Remunda
DětiSabina Remundová
Theodora Remundová
Podpis
Iva Janžurová – podpis
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
1998Co chytneš v žitě
2002Výlet
Umělecké ceny
Zlatý střevíček (2008)
Výroční cena AČFK (2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iva Janžurová (* 19. května 1941 Žirovnice) je česká herečka.

Život

Narodila se v rodině učitelů. V letech 1955–1959 absolvovala Pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, ale zájem o divadlo ji po maturitě vedl ke studiu herectví. A tak v letech 1959–1963 studovala na DAMU v ročníku vedeném Vlastou Fabianovou.[1] Po absolvování pražské DAMU nastoupila nejprve v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1963/1964) a potom získala angažmá v Divadle na Vinohradech (1964–1987).[2] Odtud v roce 1988 odešla do Národního divadla. Od roku 2012 hostuje v Divadle Kalich ve hrách Na mělčině, Sbohem, zůstávám! a Božská Sarah.

Ve filmu se poprvé objevila v 60. letech 20. století. Po několika epizodních rolích jí dal velkou příležitost režisér Karel Kachyňa, když ji v roce 1966 obsadil do svého filmu Kočár do Vídně. Ztvárnila jak v divadle, tak ve filmech, televizních inscenacích a seriálech množství rolí nejen dramatických, ale i často komediálních. Za hlavní role ve filmech Petrolejové lampy a Morgiana byla nominována na cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes.

V roce 1968 byla půl roku vdaná za kameramana ČT Jana Eisnera,[3] v říjnu 1968 byl v týdeníku Zítřek publikován její článek Dívat se do ohně... (včetně fotografie manželů).[4] Poté byl jejím celoživotním partnerem herec a režisér Stanislav Remunda, se kterým má dvě dcery: Theodoru a Sabinu Remundovou. Od 90. let s nimi také hrála v rodinném zájezdovém divadle. Své životní i profesní vzpomínky zpracovala se spisovatelem Petrem Mackem do biografické knihy Včera, dnes a zítra.

Ocenění

  • Obdržela cenu Stříbrný asteroid pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu fantastických filmů v Terstu (1971) za trojroli Evelyny Kelettiové – Fany Stubové - Stuarta Hampla v komedii Pane, vy jste vdova!
  • Je držitelkou dvou Českých lvů za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmech Co chytneš v žitě (1998) a Výlet (2002).
  • Získala Cenu za Nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči (2000) za roli ve filmu Ene bene.
  • Obdržela Cenu Alfréda Radoka 1998 za herecký výkon roku a Cenu Thálie 1998 za činohru – ženy. Tato ocenění byla za ztvárnění Winnie v Becketově hře Šťastné dny (scéna Kolowrat ND Praha).
  • TýTý 2014 kategorie: Dvorana slávy – Iva Janžurová
  • Obdržela Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii na 50. festivalu v Karlových Varech
  • Byla jí udělena medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2006)
  • Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra (2021)[5]
  • V roce 2008 získala na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[6]

Divadelní role, výběr

Filmografie

Film

Televize

Rozhlasové role (výběr)

Odkazy

Reference

  1. Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 233
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. WILKOVÁ, Scarlett. 2015: Rok Ivy Janžurové. Magazín DNES + TV. 2015, čís. 26, s. 4–9. 
  4. JANŽUROVÁ, Iva. Dívat se do ohně.... Zítřek. 1968-10-09, roč. 1/1968, čís. 1, s. 6. Dostupné online. 
  5. Ceny Thálie převzali Janžurová, Švehlík, Kačer či Molavcová. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  6. Filmový festival letos navštívilo sto tisíc lidí. Zlínský deník.cz [online]. 2008-06-09 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. 
  7. Iva Janžurová a Jaroslava Pokorná na stopě zločinu. Už nyní v exkluzivní ukázce z nedělního Poldy [online]. 2020-10-29 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  8. COBURN, Donald L. Gin Game [online]. Praha: Český rozhlas, únor 2024 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 170, 290
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S.  66, 117, 327.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 511–514.
  • Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 23–31, 233
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 358. 
  • Petr Macek. Iva Janžurová : včera, dnes a zítra. Praha : Ikar, 2013. 174 s. ISBN 978-80-249-2194-5.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 279. 
  • Robert Rohál. Iva Janžurová a její životní role. Praha : Petrklíč, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7229-254-7.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 92, 97, 105–5, 188, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 18, 46
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 587. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 384, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Iva Janžurová autograph 1984.jpg
Autogram české herečky Ivy Janžurové (1984)
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Iva Janžurová (2023).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Iva Janžurová (2023)