Ivančický viadukt

Ivančický viadukt
Nový ivančický viadukt
Nový ivančický viadukt
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBrno-venkov
MěstoIvančice a Moravské Bránice
Komunikaceželezniční trať Brno – Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov
Dopravaželezniční
PřesJihlava
Souřadnice
Parametry
Materiálocel
Délka387 m
Výška44,5 m
Mapa
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Původní Ivančický viadukt na pohlednici z roku 1911
Zachovaný zbytek starého mostu

Ivančický viadukt je ocelový železniční most na trati Brno – Hrušovany nad Jevišovkou přes údolí řeky Jihlavy. Nachází se na rozhraní katastrů Ivančic a Moravských Bránic v okrese Brno-venkov. Původní viadukt byl prvním celoželezným mostem v Rakousku-Uhersku, dokončen byl v roce 1870. Současný most (tzv. Nový ivančický viadukt) byl zprovozněn v roce 1978.

Původní viadukt

Při stavbě železnice z Vídně do Brna musela trať Rakouské společnosti státní dráhy překonat i široké a poměrně hluboké údolí řeky Jihlavy, které bylo překlenuto viaduktem. Jednalo se o jednokolejný ocelový příhradový železniční most s horní mostovkou dlouhý 373,5 m, niveleta koleje byla ve výšce 42,7 m nad hladinou řeky. Pět pilířů se skládalo z čtyř litinových trub s betonovou výplní, jež byly ukotveny ve zděných soklech. Náklady na stavbu viaduktu, která probíhala v letech 1868–1870, dosáhly částky přibližně 755 tisíc zlatých, spotřebováno bylo 1238 t železa a 296 t litiny. Ke zprovoznění tratě StřeliceHrušovany nad Jevišovkou došlo 15. září 1870.[1][2][3]

V roce 1892 musely být původní pilíře nahrazeny, neboť docházelo k poruchám litinových trub. Pilíře byly nově postaveny jako železná příhradová konstrukce, přestavba byla provedena za minimálních výluk během 6 měsíců.[2]

Mezi používaná jména patřil Jihlavský, Kounický nebo Bránický viadukt, název Ivančický viadukt je používán od roku 1925.[1] Mostu se říkalo také „Eiffelův most“, bylo tak zřejmě usuzováno podle nápadné podobnosti mezi viaduktem a Eiffelovou věží, žádný pramen však projekt ani stavbu mostu s Gustavem Eiffelem nespojuje. Hlavním projektantem byl inženýr Karl von Ruppert, stavbu provedla francouzská železárenská firma Cail et comp.[1][2]

Provoz na starém viaduktu byl ukončen 9. listopadu 1978, tentýž rok byl také zařazen mezi technické památky. Od roku 1979 se o něj staralo Technické muzeum v Brně, začal však rychle chátrat. V roce 1987 se vrátil pod správu drah, protože muzeum nemělo prostředky na jeho údržbu. Kvůli nestabilnímu podloží také pozvolně klesala hrušovanská podpěra a v roce 1991 byl stav mostu již havarijní a musel být urychleně řešen. Původnímu plánu celý most demontovat zabránilo ministerstvo kultury, takže odstraněna byla pouze část prvního pole mostovky (blíže k Moravskému Krumlovu). Kvůli nedostatku financí předaly České dráhy v roce 1998 ocelovou konstrukci (zděné patky a opěry zůstaly v majetku ČD a v dalších letech přešly do vlastnictví SŽDC) do majetku Ivančic, ale ani toto město nemělo peníze na jeho údržbu a zabezpečení (došlo zde i ke smrtelnému úrazu a vážným zraněním nepovolaných osob). V září 1998 byla velká část mostu ministerstvem kultury vyjmuta ze seznamu památek, načež ji město prodalo za 630 tisíc korun firmě Schwarzmüler & Sohn CZ,[3][4] která většinu viaduktu ve dnech 3.–6. září 1999 demontovala.[5]

Zachováno bylo pouze jedno krajní pole mostovky (nejbližší k Moravským Bránicím) s pilířem a podpěrou, které zůstalo kulturní památkou.[6] Od roku 2000 probíhalo statické zajištění, otryskání a nanášení ochranného nátěru na ocelové prvky zbylé části mostu, kvůli nedostatku finančních prostředků však tyto práce nebyly nikdy dokončeny, takže se opravy dočkalo pouze 32,5 m z dochované mostovky.[4]

Nový viadukt

Protože starý most již svou nosností nestačil a projevovaly se u něj některé závady, bylo v polovině 60. let 20. století rozhodnuto postavit nový viadukt. Jeho návrh se spojitým ocelovým nosníkem komorového průřezu byl dokončen brněnským střediskem Státního ústavu dopravního plánování v roce 1965, konečná studie byla vypracována v roce 1968 a o rok později došlo ke schválení projektového úkolu ministerstvem dopravy. Stavbu, která byla započata v roce 1972, realizovalo Železniční stavitelství Brno, ocelovou konstrukci vyrobily Vítkovické ocelárny, mostárna ve Frýdku-Místku. Provoz na novém mostě byl zahájen 9. listopadu 1978, tentýž den ráno byl ukončen provoz po starém viaduktu, poté následovala několikahodinová výluka kvůli přepojování trati. Hlavní ocelový nosník jednokolejného mostu má délku 387 m, niveleta koleje je ve výšce 44,5 m nad hladinou řeky. Pět pilířů bylo realizováno formou plnostěnné ocelové rámové konstrukce. Nový most, pro který je používán název Nový ivančický viadukt, byl postaven souběžně se starým, vzdálen byl 15 m po proudu řeky.[4][7]

Odkazy

Reference

  1. a b c JOSEF, Dušan. Naše mosty historické a současné. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1984. S. 74–76. 
  2. a b c ŠIROKÝ, Jiří. Ivančický viadukt - I. díl [online]. Zrcadlo.info [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-18. 
  3. a b NOHEL, Petr. Ivančický viadukt [online]. Spz.logout.cz [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-17. 
  4. a b c ŠIROKÝ, Jiří. Ivančický viadukt - II. díl [online]. Zrcadlo.info [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-08. 
  5. NOHEL, Petr. Mosty umírají vstoje [online]. Spz.logout.cz [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-17. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-26]. Identifikátor záznamu 123125 : Železniční most - Ivančický viadukt, z toho jen: jedno pole mostovky, které spojuje mostní podpěru na pozemku parc. č. 1496 a mostní podpěru na pozemku parc. č. 1491 a dvě mostní podpěry tamtéž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  7. ŠIROKÝ, Jiří. Nový ivančický viadukt [online]. Zrcadlo.info [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Literatura

  • KUČA, Martin; KACETL, Jiří. 150 let Státní dráhy z Brna přes Moravský Krumlov do Vídně a Znojma. Železniční trať Střelice – Moravský Krumlov – Hrušovany n/J – Laa a/T – Wien-Stadlau s odbočkami do Znojma a do Oslavan. 1. vyd. Moravský Krumlov: Městské muzeum Moravský Krumlov, 2016. 60 s. ISBN 978-80-260-9380-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ivančický viadukt (8).JPG
Autor: Michal Klajban, Licence: CC BY-SA 3.0
Ivančický viadukt u Ivančic, okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj
Ivančický viadukt (současný stav).jpg
(c) Kirk, CC BY-SA 3.0
Poslední zbytek dnes již téměř rozebraného Ivančického viaduktu.