Ivan Řezáč (skladatel)

Ivan Řezáč
Základní informace
Narození5. listopadu 1924
Řevnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. prosince 1977 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, klavírista, architekt a učitel
Nástrojeklavír
Rodiče
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Řezáč (5. listopadu 1924 Řevnice26. prosince 1977 Praha) byl český hudební skladatel.

Život

Ivan Řezáč byl synem spisovatelské dvojice Václava Řezáče a Emy Řezáčové. Byl všestranně nadaný, ale profesionálně se věnoval pouze hudbě. Studoval na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze hru na klavír u Františka Raucha a skladbu u Václava Dobiáše. Na této škole pak působil jako pedagog až do své smrti.

V letech 19681976 byl ředitelem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Pod jeho vedením orchestr absolvoval řadu uměleckých zájezdů do mnoha evropských zemí i do Spojených států.

Ve svých skladbách vychází z evropské hudební tradice. Významnou roli má propracované polyfonní myšlení. Zaslouženého uznání se mu dostalo až v posledních letech života. Mimo jiné získal v roce 1973 za Duo pro violoncello a klavír první cenu v soutěži Mouvement Beethoven. Mnoho jeho skladeb bylo vydáno na CD.

Jeho bratr, spisovatel Tomáš Řezáč, se stal agentem komunistické rozvědky (krycí jméno Repo). Ještě v 70. letech se Ivan distancoval od činnosti a politických postojů svého bratra i své matky a omezil s nimi osobní styk na minimum.[1]

Dílo

Komorní hudba

  • Preludium pro klavír (1956)
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1956)
  • Sonáta pro klavír č. 2 (1957)
  • Trio la minore pro housle, violoncello a klavír (1958)
  • Čtyři nocturna pro violoncello a klavír (1959)
  • Sonatina C-dur pro klavír (1959)
  • Suché jehly. 6 klavírních skladeb (1961)
  • Introdukce a Allegro pro klavír (1962)
  • Capriccio pro varhany (1963)
  • Duo pro violoncello a klavír (1964)
  • Proměny pro violoncello a klavír (1965)
  • Šest preludií pro klavír (1965)
  • Andante pro varhany (1966)
  • Sonatina pro klavír č. 2 (1966 )
  • Sisyfova neděle pro klavír (1967)
  • Torso Schumannova pomníku pro violu a klavír (1968)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1970)
  • Dechový kvintet (1971)
  • Smyčcové trio (1971)
  • Šest skladeb pro smyčce (1972)
  • Nerovnosti pro housle a klavír (1972)
  • Čtyři ritornely pro varhany sólo (1973)
  • Musica da camera pro flétnu, hoboj, housle, violu a violoncello (1974)
  • Šest historek pro violoncello a kytaru (1974)
  • Trio pro lesní roh, housle a klavír (1975)
  • Dechový oktet (1976)

Orchestrální skladby

  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1 (1956)
  • I. symfonie (1958)
  • Předehra k Majakovského poémě „Správná věc“ (1959)
  • II. symfonie (1960)
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2 (1964)
  • Návrat (symfonietta pro violoncello a orchestr) (1962)
  • Koncert pro varhany, smyčce a bicí nástroje (1968)
  • Koncert pro klavír a orhestr č. 3 (1973)
  • Anděl na smetišti (1973)
  • Kvadratura srdce pro smyčcové kvarteto a orchestr (1974)
  • Koncert pro violu, cembalo a smyčcový orchestr (1977)
  • Montáž pro komorní orchestr (1977)
  • Vivace pro 77 hudebníků (1977)

Vokální skladby

  • Čtyři písně na texty Vítězslava Nezvala pro zpěv a klavír (1960)
  • Kainar u vody. Cyklus písní pro bas a klavír (1967)
  • Pan Theodor Mundstock (opera podle románu Ladislava Fukse, 1974)
  • Závoj a slzy

Filmová hudba

  • Zkouška pokračuje(1959)
  • Červnové dny (1961)
  • Reportáž psaná na oprátce (1961)
  • Letos v září (1962)
  • Pět hříšníků (1964)

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-29. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“