Ivan Štefánik
Ivan Štefánik | |
---|---|
Pověřenec vnitra (spolu s Gustávem Husákem) | |
Ve funkci: 1944 – 1944 | |
Nástupce | Gustáv Husák |
Pověřenec spravedlnosti | |
Ve funkci: 1945 – 1947 | |
Předchůdce | Jozef Šoltész |
Nástupce | Andrej Buza |
Pověřenec techniky | |
Ve funkci: 1947 – 1948 | |
Předchůdce | Jozef Styk |
Nástupce | Pavol Blaho |
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1945 – 1954 | |
Poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1954 – 1960 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | DS SSO |
Narození | 9. září 1889 Brezová pod Bradlom Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. února 1979 (ve věku 89 let) Bratislava Československo |
Alma mater | Budapešťská univerzita |
Profese | advokát a politik |
Ocenění | Řád práce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ivan Štefánik (9. září 1889[1][2] Brezová pod Bradlom[2] – 1. února 1979[1][2] Bratislava[2]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po únorovém převratu v roce 1948 funkcionář Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé a Slovenské národní radě.
Biografie
Vystudoval gymnázium v Prešpurku, pak práva na Budapešťské univerzitě. Roku 1912 získal titul doktora práv a pracoval jako advokátský koncipient a pracoval na úřadu Nitranské župy, byl policejním ředitelem, pracovníkem a předsedou Nejvyššího správního soudu.[3]
Za druhé světové války se podílel na domácím odboji, v němž spolupracoval s Vavro Šrobárem, byl účastníkem Slovenského národního povstání a členem povstalecké Slovenské národní rady. Během povstání zastával post pověřence spravedlnosti a později byl pověřencem techniky. Od 1. září 1944 byl v 1. Sboru pověřenců spolupověřencem vnitra (spolu s Gustávem Husákem), později v 2. Sboru pověřenců zástupcem pověřence vnitra Gustáva Husáka.[3][4]
V 3. Sboru pověřenců, 4. Sboru pověřenců, 5. Sboru pověřenců, 6. Sboru pověřenců a 7. Sboru pověřenců byl v letech 1945–1947 pověřencem spravedlnosti.[5] V této funkci řešil v roce 1947 ostře sledovaný proces s prezidentem slovenského státu Jozefem Tisem. Po odsouzení Tisa mu navrhl udělení milosti.[6]
Svou kariéru v slovenské exekutivě zakončil po přerozdělení rezortů a změně silových poměrů vyvolané eskalací tlaku slovenských komunistů na podzim 1947 na postu pověřence techniky v 8. Sboru pověřenců, kde setrval do února 1948.[5][6]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.[7][8][9] Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady.[10]
Během únorového převratu v roce 1948 patřil k prokomunistické skupině v rámci Demokratické strany. V následujících týdnech náležel mezi zakladatele Strany slovenské obrody budované jako loajální součást komunistického režimu. V roce 1945 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1947 Řád Za zásluhy a Československý válečný kříž 1939. V roce 1969 získal Řád práce.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Ivan Štefánik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-06]. S. 591. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c Štefánik, Ivan, 1889-1979 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623.
- ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.
- ↑ a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 342.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“