Ivan Štefánik

Ivan Štefánik
Pověřenec vnitra
(spolu s Gustávem Husákem)
Ve funkci:
1944 – 1944
NástupceGustáv Husák
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
1945 – 1947
PředchůdceJozef Šoltész
NástupceAndrej Buza
Pověřenec techniky
Ve funkci:
1947 – 1948
PředchůdceJozef Styk
NástupcePavol Blaho
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1945 – 1954
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1954 – 1960
Stranická příslušnost
ČlenstvíDS
SSO

Narození9. září 1889
Brezová pod Bradlom
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. února 1979 (ve věku 89 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materBudapešťská univerzita
Profeseadvokát a politik
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Štefánik (9. září 1889[1][2] Brezová pod Bradlom[2]1. února 1979[1][2] Bratislava[2]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po únorovém převratu v roce 1948 funkcionář Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé a Slovenské národní radě.

Biografie

Vystudoval gymnázium v Prešpurku, pak práva na Budapešťské univerzitě. Roku 1912 získal titul doktora práv a pracoval jako advokátský koncipient a pracoval na úřadu Nitranské župy, byl policejním ředitelem, pracovníkem a předsedou Nejvyššího správního soudu.[3]

Za druhé světové války se podílel na domácím odboji, v němž spolupracoval s Vavro Šrobárem, byl účastníkem Slovenského národního povstání a členem povstalecké Slovenské národní rady. Během povstání zastával post pověřence spravedlnosti a později byl pověřencem techniky. Od 1. září 1944 byl v 1. Sboru pověřenců spolupověřencem vnitra (spolu s Gustávem Husákem), později v 2. Sboru pověřenců zástupcem pověřence vnitra Gustáva Husáka.[3][4]

V 3. Sboru pověřenců, 4. Sboru pověřenců, 5. Sboru pověřenců, 6. Sboru pověřenců a 7. Sboru pověřenců byl v letech 1945–1947 pověřencem spravedlnosti.[5] V této funkci řešil v roce 1947 ostře sledovaný proces s prezidentem slovenského státu Jozefem Tisem. Po odsouzení Tisa mu navrhl udělení milosti.[6]

Svou kariéru v slovenské exekutivě zakončil po přerozdělení rezortů a změně silových poměrů vyvolané eskalací tlaku slovenských komunistů na podzim 1947 na postu pověřence techniky v 8. Sboru pověřenců, kde setrval do února 1948.[5][6]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.[7][8][9] Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady.[10]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k prokomunistické skupině v rámci Demokratické strany. V následujících týdnech náležel mezi zakladatele Strany slovenské obrody budované jako loajální součást komunistického režimu. V roce 1945 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1947 Řád Za zásluhy a Československý válečný kříž 1939. V roce 1969 získal Řád práce.[3]

Odkazy

Reference

  1. a b Ivan Štefánik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-06]. S. 591. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c Štefánik, Ivan, 1889-1979 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623. 
  5. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625. 
  6. a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 342. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  10. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“