Ivan Alexandrovič Kuskov

Ivan Alexandrovič Kuskov
Rodné jméno	Иван Александрович Кусков
Narození	1765 Toťma Ruské impérium
Úmrtí	1823 (ve věku 57–58 let) Toťma Ruské impérium
Národnost	ruská
Občanství	Ruské impérium
Povolání	objevitel
Znám jako	cestovatel, zakladatel Fort Ross
Nábož. vyznání	pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Alexandrovič Kuskov (rusky Иван Александрович Кусков) (1765 Toťma – 1823 Toťma)^[1] byl ruský průzkumník a cestovatel na Aljašce a v Kalifornii, zároveň byl zakladatel a velitel pevnosti Fort Ross.^[2]

Život

Počátky

Kuskov se narodil měšťanské rodině v Toťmě, kde se brzy stal obchodníkem.^[3] Právě obchod ho dovedl v roce 1787 do Irkutsku, kde se seznámil s vlivným obchodníkem Alexandrem Andrejevičem Baranovem^[1]. Dne 20. května 1790 Kuskov podepsal s Baranovem smlouvu a vydal se na námořní výpravu k americkým břehům ve vlastnictví Šelechovovy Severovýchodní společnosti (která se v roce 1799 přeměnila v Rusko-americkou společnost).^[1][4]

Roku 1790 se Baranov stal správcem všech zámořských území Severovýchodní společnosti a Kuskov pod jeho vedením na těchto územích obchodoval a pomáhal s jejich připojení k Ruskému impériu.^[5] V obchodě i v úřadech se osvědčil a tak byl Baranovým zástupcem. Baranov mu svěřoval vedení nad osadami a získaným územím. Kuskov byl správcem v Kodiaku (v roce 1796 a pak v roce 1800) a v Novoarchangelsku (1806–1814). V pevnosti v Nučeku byl vedoucím (1798-1799) a spravoval ruské osídlení v Jakutatském zálivu (1802–1803).

Mezi roky 1808 a 1812 vedl pět expedic do Kalifornie, aby našel vhodné místo pro založení zemědělských osad, které by mohly v budoucnosti zásobovat čerstvou zeleninou a obilím Ruskou Ameriku.

Fort Ross

13. srpna 1812 z pověření Baranova založil severně od Sanfranciského zálivu pevnost Fort Ross (rusky Форт-Росс),^[6] a byl jmenován i jejím prvním velitelem. Tuto pozici zastával až do roku 1821.

Osada měla zeleninové zahrady, rozvinul se zde chov dobytka a fungovala zde vlastní loděnice. Ivan Kuskov uzavřel dohodu s vůdci indiánských kmenů a došlo tak k zákonnému převodu ruského majetku v Kalifornii do vlastnictví Rusko-americké společnosti.^[4]

Za vlády Kuskova nastal v osadě zlatý věk. Kuskov se vyznačoval tvrdým charakterem a udržoval své podřízené i místní obyvatelstvo na uzdě.^[7] Postavil si dům se skleněnými okny, což v té době byl neslýchaný luxus. Oženil se s pravoslavnou indiánkou Jekatěrinou Prochorovnou, se kterou žil až do své smrti.^[4] Za své zásluhy při ruské kolonizaci Kalifornie získal v roce 1819 Řád sv. Vladimíra, ale až do své smrti si nenašel vhodný čas, aby si ho osobně od cara převzal.

Závěr života

Když odstoupil Baranov z vedení Rusko-americké společnosti, rozhodl se také Ivan Kuskov v roce 1821 odejít do důchodu. Na jeho místo nastoupil Karl Schmidt. Od ledna do srpna 1822 žil Kuskov v Novoarchangelsku, pak se přes Ochotsk a Sibiř dostal koncem června 1823 do Petrohradu. V Petrohradu se projevilo jeho podlomené zdraví, nečekal tedy na uznání svých zásluh ani finanční vyrovnání s vedením Rusko-americké společnosti a již v červenci 1823 se vrátil do rodné Toťmi. Zde zjistil, že ačkoliv celou dobu řádně platil místní daně, byl zbaven domovského občanství. Zažádal si proto opět o práva občana Toťmi, ale než je stačil získat, v říjnu 1823 zemřel.^[3]

Byl pohřben na území Spaso-sumorinského kláštera, kterému v roce 1812 poslal velké finanční dary. Přesné místo není známo, na místě jeho údajného hrobu stojí obyčejný dřevěný kříž a kotva.^[5]

Ocenění

• V roce 1804 získal medaili za zásluhy.^[7]
• V roce 1806 mu byl udělen titul obchodní rada - v tu dobu v celém Rusku mělo tento titul pouze pět lidí.
• V roce 1819 získal Řád sv. Vladimíra - oficiálně mu nebyl nikdy předán.

Památky

• V jeho toťmském domě je od roku 1990 zřízeno jeho muzeum.
• Nábřeží řeky Suchona v Toťmě je pojmenováno po Kuskovovi.
• V zrekonstruované pevnosti Fort Ross se nachází obnovená obytná budova, kde Kuskov žil a pracoval.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кусков, Иван Александрович na ruské Wikipedii.