Ivan Borkovský

PhDr. Ivan Borkovský DrSc.
Rodné jménoIvan Borkovskyj-Dunin
Narození8. září 1897
Čortovec, Rakouská Halič
Úmrtí17. března 1976 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníarcheolog, antropolog, vysokoškolský učitel a spisovatel literatury faktu
Alma materUniverzita Karlova (1922–1929)
Tématastředověká archeologie, eneolit a Pražský hrad
Partner(ka)Libuše Jansová
PříbuzníVáclav Jansa tchán
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Borkovský (původním jménem Ivan Borkovskyj, též Borkovskyj-Dunin) (8. září 1897 Čortovec, dnes Ukrajina17. března 1976 Praha) byl český archeolog ukrajinského původu, specializující se na raný středověk, působící především na území Prahy a mapující tedy vývoj pražské aglomerace ve středověku. Patří k zakladatelským osobnostem české středověké archeologie.

Život

Pocházel z rakouské Haliče. Po ukončení gymnasia ve Lvově narukoval na počátku první světové války do rakousko-uherské armády jako důstojník..Během války prošel nejméně čtyřmi armádami, byl zajat, potom se svou jednotkou nucené včleněn do Rudé armády, nakonec skončil v Machnových oddílech. Podařilo se mu utéci a přišel do vzniklé Československé republiky, kde byl internován nejprve v Holešově na Moravě, později v Liberci a nakonec v Josefově.[1][2] Po propuštění vystudoval archeologii na FF UK (19221929).[3] Na počátku se věnoval eneolitu a publikoval řadu prací o kultuře se šňůrovou keramikou,[3] u níž průkopnicky poukázal na východní původ, ale v roce 1925 začal velký archeologický výzkum na Pražském hradě a Borkovský se ho zúčastnil, od roku 1926 již jako asistent Karla Gutha, vedoucího tohoto výzkumu. Od roku 1930 se staral o sbírky J. A. Jíry na Hanspaulce a analýza zde uložené raně středověké keramiky mu pomohla vymezit raně slovanskou keramiku, kterou označil jako pražský typ (publikace 1940); za tuto práci byl pronásledován nacistickým režimem. Jeho druhá manželka byla židovského původu a zahynula v koncentračním táboře.[2].

V letech 1933–1945 byl profesorem archeologie a dvakrát také rektorem na exilové Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze. Následkem toho se v květnu 1945 jen s námahou podařilo zachránit jej z transportu do gulagu.[2]

Archeologický výzkum na Pražském hradě vedl od r. 1943 a vedoucím celého pracoviště archeologického ústavu na Pražském hradě byl až do smrti. Roku 1952 objevil kostel Panny Marie mezi II. a IV. nádvořím..Roku 1961 obhájil doktorskou disertační práci Pražský hrad ve světle nových výzkumů. Mimoto provedl na území hlavního města další výzkumy, např. v Anežském klášteře, Betlémské kapli, Bartolomějské ulici, účastnil se i výzkumu na Vyšehradě. V letech 19471954 prováděl archeologický výzkum na Levém Hradci, kde již roku 1940 objevil rotundu sv. Klimenta.

Je pohřben spolu se svou třetí manželkou, archeoložkou Libuší Jansovou a jejím otcem malířem Václavem Jansou na Olšanských hřbitovech v Praze.[4]

Dílo

Knihy

  • Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha 1940.
  • O počátcích Pražského hradu a o nejstarším kostele v Praze. Praha 1949. https://www.academia.edu/20348223/
  • Levý Hradec. ed. Památníky naší minulosti. Praha 1965.
  • Pražský hrad v době přemyslovských knížat. ed. Památníky naší minulosti. Praha 1969.
  • Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha 1975.

Kratší studie

  • Problémy středoevropské šňůrové kultury, in: Památky archaeologické, skupina pravěká, N. ř. III, 39, 1933 https://www.academia.edu/19842885/
  • Hrob bojovíka z doby knížecí na Pražském hradě. Památky archeologické 42, 1939-46, 122-131.
  • Keltská tvář z Čech. Obzor prehistorický 13, 1946, 16-22. (publikace nálezu hlavy keltského boha či heroa)
  • Nález skleněného poháru s arabským nápisem na Pražském hradu. Historica slovaca 5, 1947, 145-152.
  • Kostel Panny Marie na Pražském hradě. Památky archeologické 44, 1953, 129-200.
  • Staročeský dvorec na Levém Hradci. Archeologické rozhledy 5, 1953 636-646.
  • Hrobka Boleslava II. v basilice sv. Jiří na Pražském hradě. Památky archeologické 52, 1961, 532-543.

Odkazy

Literatura

  • Jaroslav Levkun, Ivan Borkovs‘kyj - slavetne im´ja v istoriji Čechiji ta Ukrajiny, "Nova Zorja" Ivano-Frankivs‘k 2016.
  • Yaroslav Levkun, Ivan Borkovsky, a Renowned Name in Czech and Ukrainian History. "Nova Zorja" Ivano-Frankivs‘k 2023.
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 131-132, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 118–119. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 61. 

Reference

  1. životopis na webu Archeologického ústavu AVČR
  2. a b c NECHVÁTAL, Bořivoj. Vzpomínka na Ivana Borkovského. Archaeologia historica. 2009, roč. 34, čís. 2, s. 864-866. Dostupné online. 
  3. a b rigorózní práce: Východní oblast kulturní a otázka šňůrové keramiky (1929)
  4. Adoptované hroby: Václav Jansa, Libuše Jansová, Ivan Borkovský. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“