Ivan Chvatík
Ing. Ivan Chvatík, Dr.h.c. | |
---|---|
Ivan Chvatík v roce 2013 | |
Narození | 15. září 1941 (82 let) Olomouc |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | filozof, redaktor, vydavatel, překladatel, archivář a editor |
Ocenění | Cena VIZE 97 (2020) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Chvatík (* 15. září 1941 Olomouc) je český filozof, editor a překladatel.
Život
Po maturitě (1958) vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT (Ing. 1964) a poté působil v oddělení logiky počítačů v podniku Aritma (1964–1967). V letech 1967–1989 pracoval jako vedoucí technického oddělení výpočetního střediska Továren strojírenské techniky v Praze.[1]
Od roku 1969 byl externím aspirantem na FF UK u prof. Jana Patočky. Po Patočkově nuceném odchodu z univerzity v roce 1972 aspiranturu přerušil a organizoval Patočkovy bytové semináře a přednášky. Po Patočkově smrti roku 1977 ukryl jeho písemnou pozůstalost a začal ji se spolupracovníky zpracovávat. Do roku 1989 vydal v samizdatu 27 svazků Archivního souboru prací Jana Patočky (v roce 1990 za to obdržel s Pavlem Koubou, Miroslavem Petříčkem, Radimem Paloušem a Janem Vítem Cenu ČSAV za rok 1989).[1]
Na začátku 80. let organizoval tajný převoz fotokopií Patočkových rukopisů do Vídně, kde tak při Institutu pro vědy o člověku (Institut für die Wissenschaften vom Menschen, IWM) mohl roku 1984 vzniknout Archiv Jana Patočky zpřístupňující Patočkovy rukopisy západoevropským a americkým badatelům a překladatelům.
V roce 1983 začal Chvatík překládat klíčové dílo M. Heideggera Bytí a čas. Spolu se skupinou oponentů (Jiří Němec, Pavel Kouba, Miroslav Petříček) vydával text překladu postupně jako samizdatové sešity; do roku 1989 vydal 17 sešitů, celá kniha byla publikována roku 1996. Zároveň překládal další Heideggerovy texty, vedl také bytový seminář věnovaný četbě Heideggerova Bytí a času.[1]
V lednu 1990 založil s Pavlem Koubou Archiv Jana Patočky při Filosofickém ústavu ČSAV a od té doby také řídí vydávání Patočkových děl. Od podzimu 1993 je spoluředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR, jehož je Archiv Jana Patočky součástí.[1]
Od jara 1990 byl rovněž vládním zmocněncem pro založení Středoevropské univerzity. Až do zrušení její pražské pobočky pracoval jako tajemník Pražské nadace pro Středoevropskou univerzitu.[1]
Ocenění
- 1990: Cena ČSAV
- 1997: Pamětní medaile Jana Patočky[2]
- 2008: Čestný doktorát Univerzity Karlovy
- 2020: Titul emeritního vědeckého pracovníka AV ČR[3]
- 2020: Cena VIZE 97[4]
Dílo
Vlastní texty
- Úsilí rozumět. Filosofické klopýtání od Patočky k Platónovi (sborník studií), Praha (Vize 97) 2020
- Příběhy slavných vil renesančního Říma (s J. Máchalovou), Praha (Filosofia) 2019
Edice
- Archivní soubor prací Jana Patočky (samizdat, 1977–1989, 27 sv.)
- Sebrané spisy Jana Patočky (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, Praha 1996–dosud, 19 sv.)
Překlady
- M. Heidegger: Co je metafyzika, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
- M. Heidegger: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
- M. Heidegger: Básnicky bydlí člověk, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1993
- M. Heidegger: Bytí a čas, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 1996
- M. Heidegger: Aristotelova Metafyzika IX,1–3, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2001
- M. Heidegger: Anaximandrův výrok, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2012
- M. Heidegger: Původ uměleckého díla, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2016
- M. Heidegger: Nač básníci?, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2017
- M. Heidegger: Hegelovo pojetí zkušenosti, Praha (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ) 2019
Reference
- ↑ a b c d e www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní medaile Jana Patočky - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ ŘÍHOVÁ, Jana. Ivan Chvatík oceněn za celoživotní badatelskou práci. Filosofický ústav AV ČR [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ 22. Cenu Nadace VIZE 97 získal filosof Ivan Chvatík. Slavnostní ceremoniál i rozprava proběhnou v příštím roce.. Vize 97 [online]. 2020-10-05 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Ivan Chvatík na portálu Paměť národa
- Ivan Chvatík v internetovém Slovníku českých filosofů
- "Nevypouštět zdánlivě učenou mlhu". Rozhovor na webu Reportér