Ivan Dejmal
Ing. Ivan Dejmal | |
---|---|
Ivan Dejmal, 2003 | |
Ministr životního prostředí ČR (v rámci federace) | |
Ve funkci: 24. ledna 1991 – 2. července 1992 | |
Předseda vlády | Petr Pithart |
Předchůdce | Bedřich Moldan |
Nástupce | František Benda |
Člen Rady ÚSTR (v letech 2007–2008 také místopředseda rady) | |
Ve funkci: 5. prosince 2007 – 6. února 2008 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KDS (1989–1992) ODA (1992–1998) SZ (2004–2008) |
Narození | 17. října 1946 Ústí nad Labem Československo |
Úmrtí | 6. února 2008 (ve věku 61 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Choť | Kateřina Dejmalová (od 1977) |
Alma mater | VŠ zemědělská v Praze |
Ocenění | Cena ministra ŽP (2000) Cena Josefa Vavrouška (2008) |
Podpis | |
Commons | Ivan Dejmal |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Dejmal (17. října 1946 Ústí nad Labem – 6. února 2008 Praha) byl český politik a ekologický odborník.
Biografie
Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965–1970 studentem oboru zemědělské krajinářství na Agronomické fakultě, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže (spolu s Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou či Jaroslavem Baštou), do kterého se zapojil již před rokem 1968.[1] V průběhu pražského jara až do zatčení v roce 1970 patřil k jeho předním aktivistům.[2] Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.[3]
V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se zúčastnil vzniku Charty 77 a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 vedl ekologickou sekci programové komise Občanského fóra. Byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (1992).
V únoru 1990 nastoupil na Ministerstvo životního prostředí České republiky, byl rehabilitován a dokončil studium na VŠZ v Praze. Od února 1991 do července 1992 byl ministrem životního prostředí České republiky, poté pracoval v Českém ekologickém ústavu. V letech 1994–1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody.
Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země.[4]
V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[5]
Postoje
Po roce 1989 se podílel na přípravě územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly na jeho návrh vyhlášeny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991.[6]
Kriticky vystupoval proti jaderné energetice.[7]
Členství
Ivan Dejmal byl členem nejprve Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy, která se v roce 1990 vydělila z Občanského fóra.[8] V roce 1992 přestoupil do ODA a později do Strany zelených[9], také předsedal občanskému sdružení Společnost pro krajinu a byl členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou společně s Josefem Vavrouškem založil.
Ocenění
V roce 2000 mu byla za jeho činnost udělena Cena ministra životního prostředí.
In memoriam získal Ivan Dejmal 5. června 2008 Cenu Josefa Vavrouška, udělovanou Nadací Charty 77.
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl Ivan Dejmal in memoriam nominován k udělení medaile Za zásluhy.[10]
Reference
- ↑ Jiří Černý: Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu, Hospodářské noviny, 11. 2. 2008
- ↑ Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století. www.libpro.cz [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-09.
- ↑ Zemřel Ivan DEJMAL (Konfederace politických vězňů)
- ↑ Tvář naší země. www.prokrajinu.cz [online]. [cit. 2007-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-19.
- ↑ Radu Ústavu pro studium totalitních režimů povede Kavalírová, iDNES.cz, 14.12.2007
- ↑ Martin Říha, Jaroslav Stoklasa, Marie Lafarová, Ivan Dejmal, Jan Marek, Petr Pakosta: Územní ekologické limity těžby v SHP, Společnost pro krajinu 2005, ISBN 80-903663-0-9
- ↑ Ivan Dejmal: Jaderná energetika plodí policejní stát, Literární noviny č.30/XI.
- ↑ Adéla Gjuričová: Dvě cesty "křesťanské politiky": Československá strana lidová a Křesťanskodemokratická strana v první polovině devadesátých let, in: Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk, Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí. Vytváření politických identit v České republice po roce 1989, Praha 2011, s. 217 a n., on-line: http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/publikace/soupis-vydanych-titulu/rozdeleni-minulosti-2 Archivováno 25. 3. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ Ivan Dejmal – muž nápadný svou skromností, Český rozhlas Plus, 29. 1. 2015
- ↑ Seznam letošních kandidátů sněmovny na státní vyznamenání, ČTK, 13.6.2008
Literatura
- Stopa Ivana Dejmala a my: aktuální reflexe témat, přístupů a kauz, jimiž žil (editoři Karel Merhaut, Eva Vavroušková, Společnost pro trvale udržitelný život 2008, ISBN 978-80-902635-8-1
- Ivan Dejmal: Prostor k úvaze, Texty z let 1987–2007, Studio JB 2009. ISBN 978-80-86512-42-6
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Dejmal na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Dejmal
- Informace o úmrtí Ivana Dejmala na idnes.cz
- Laudatio na Ivana Dejmala, in memoriam, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2007[nedostupný zdroj]
- Usnesení vlády č. 444/1991 ke zprávě o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi
- Jakub Kašpar: Zemřel Ivan Dejmal, Ekolist.cz, 7. 2. 2008
- Jiří Černý: Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu, Hospodářské noviny, 11. 2. 2008
- SLÁMOVÁ, Lenka. Ivan Dejmal. Online. Výběr kulturních výročí 2023. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2023, roč. LII, č. 1, s. 1–4. ISSN 1803-6953. (Obsahuje bibliografii.)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Radek Svítil/Ekolist.cz, Licence: CC BY-SA 3.0
Ivan Dejmal (vlevo) a Erazim Kohák při představování manifestu "Svoboda a udržitelnost"
Autor: Radek Svítil/Ekolist.cz, Licence: CC BY-SA 3.0
Ivan Dejmal, 2003.
Autor: Kenyh, Licence: CC BY-SA 3.0
gravestone of Ivan Dejmal in Prague