Ivan Diviš

Mgr. Ivan Diviš
Ivan Diviš (vlevo) s Ivanem Wernischem (1993)
Narození	18. září 1924 Praha Československo Československo
Úmrtí	7. dubna 1999 (ve věku 74 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	smrt pádem
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′7″ s. š., 14°21′4″ v. d.)
Povolání	spisovatel, básník, novinář a redaktor
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta (1988) Medaile Za zásluhy I. stupeň (1997)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Diviš (18. září 1924 Praha – 7. dubna 1999 Praha) byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu.

Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví.

V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů.^[1] Žil v domě v ulici Za Strahovem 21. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě.

• Rozzlobený kritik moderního světa, prázdnoty bytí a společenských mechanismů
• Mnohoslovná, opak Skácela (úsporné, stručné), hodně veršů, tíhne k poemě, delší básně
• Rétorická (jako Majakovskij – obrací se na čtenáře, zvolání), sarkastická, vulgární prvky, úmyslně krkolomná slovní spojení a věty, využívá neologismů (jako u Holana, Weinera, Chlebnikova)
• Pozdním knihám vyčítána grafomanie, přílišná vulgarita

Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie (Host, 2013).

• Balada z regálu (1946, s Kamilem Bednářem a Václavem Bláhou)
• První hudba bratřím (1947)
• Uzlové písmo (1960)
• Rozpleť si vlasy (1961)
• Deník molekuly
• Eliášův oheň
• Morality
• Chrlení krve (1964)
• Umbriana (1965)
• Průhledná hlava (1965)
• V jazyku Dolor (1966)
• Povíme si to! (1967)
• Sursum (1967)
• Thanatea (1968)
• Noé vypouští krkavce (1975)
• Přece jen (1977)
• Křížatky (1978)
• Průvan (1978)
• Beránek na sněhu (1981)
• Odchod z Čech (1981)
• Žalmy (1986)
• Obrať koně! (1988)
• Moje oči musely vidět (1991)
• Jedna loď (Laura Blair) (1994)
• Tresty (1994)
• Kateřina Rynglová (1996)
• Češi pod Huascaránem (1998)
• Verše starého muže (1998)
• Poslední básně (2003)
• Obelst - Přece jen - Průvan (2006)

• Říkadla a kecadla, podtitul Pokusy pro děcka (2004, vydáno posmrtně)

• Teorie spolehlivosti (výbor 1972, kompletní 1994, rozšířené 2002) – soubor deníkových záznamů, poznámek, reflexí a sebereflexí, náčrtů básní apod. od 60. let do doby vydání. Této knihy si velice vážil, v dopise Ladislavu Vereckému píše: "Máš Teorii spolehlivosti? Nemít ji znamená asi tolik, co nemít tramvajenku nebo stranickou legitimaci. Straníci jezdí zadarmiko a navíc od konduktérů vyžadují hlubosklon a příslušnou devótnost."^[2] Časopis A2 zařadil tuto knihu do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[3]
• Papouščí město (1988) – záznamy snů z let 1905–1987; druhé, doplněné vydání vyšlo pod názvem Noc, nebudeš se báti (1991)
• Návrat do Čech (2011) – dopisy z let 1990–1999
• Adresát Ladislav Verecký (2013) – původně pracovní korespondence redaktorovi nakladatelství Československý spisovatel z počátku 90. let
• Skála se sesouvá do bořeliska (2022) – výbor z korespondence z let 1969-1989 s básníkem Rio Preisnerem
• Mávám tomu dopředu všemi svými klobouky (2022) – vzájemná exilová korespondence s básníkem Petrem Králem
• Poslední průvodce Prahou (2023) – společně se spisovatelem Josefem Jedličkou vytvořený básnický slovník věnovaný Praze, původně plánovaný pro exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers

• Cena Jana Zahradníčka (1987)
• Cena Jaroslava Seiferta (1988) za sbírku Žalmy
• Státní cena za literaturu (1995) za knihu Teorie spolehlivosti
• Medaile za zásluhy (1997)

• CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. 1. vyd. Brno: Centa, 2005. s. 150–152. ISBN 80-86785-03-3.
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
• PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. 1. vyd. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 46. ISBN 80-238-2348-5.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 237. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 233–234. 
• 14. 5. 1960 – Ivan Diviš začíná psát Teorii spolehlivosti. Týden. 9. květen 2005. 
• ZIZLER, Jiří. Ivan Diviš - Výstup na horu poezie. Brno: Host, 2013. 262 s.  ISBN 978-80-7294-885-7.

• Seznam českých spisovatelů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Diviš na Wikimedia Commons
• Osoba Ivan Diviš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Diviš
• Ivan Diviš: Moje oči musely vidět – dokument České televize
• Videozáznam přednášky Ivana Diviše z r. 1990