Ivan Dodig
Ivan Dodig | |
---|---|
Ivan Dodig na Monte-Carlo Masters 2023 | |
Stát | Bosna a Hercegovina (2004–2008) Chorvatsko (2008–) |
Datum narození | 2. ledna 1985 (39 let)[1] |
Místo narození | Međugorje, SFRJ[1] |
Bydliště | Međugorje, Bosna a Hercegovina[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 81 kg[1] |
Profesionál od | 2004[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 9 442 215 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 118–140 |
Tituly | 1 ATP, 5 challengerů, 3 Futures |
Nejvyšší umístění | 29. místo (7. října 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2013) |
French Open | 2. kolo (2016) |
Wimbledon | 4. kolo (2013) |
US Open | 3. kolo (2013) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2012) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 448–291 |
Tituly | 24 ATP, 6 challengerů, 9 Futures |
Nejvyšší umístění | 2. místo (11. září 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2021) |
French Open | vítěz (2015, 2023) |
Wimbledon | finále (2013) |
US Open | semifinále (2013, 2014, 2023) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | finále (2014) |
Olympijské hry | stříbro (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2022) |
French Open | vítěz (2018, 2019) |
Wimbledon | vítěz (2019) |
US Open | semifinále (2019) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 4. října 2023
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
stříbro | 2020 Tokio | čtyřhra mužů |
Ivan Dodig (* 2. ledna 1985 Međugorje, Jugoslávie) je chorvatský profesionální tenista, který v letech 2004–2008 reprezentoval rodnou Bosnu a Hercegovinu. Na grandslamu zvítězil ve třech mužských a čtyřech smíšených čtyřhrách. French Open 2015 ovládl s Marcelem Melem, Australian Open 2021 po boku Filipa Poláška a French Open 2023 v páru s Austinem Krajickem. V mixu přidal triumfy s Latishou Chanovou na French Open 2018 i 2019[2] a ve Wimbledonu 2019. Australian Open 2022 vyhrál s Kristinou Mladenovicovou.
Ve čtyřhře Letních olympijských her 2020 v Tokiu vybojoval stříbrnou medaili s Marinem Čilićem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a dvacet čtyři deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a patnáct ve dvouhře.[3]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v říjnu 2013 na 29. místě a ve čtyřhře v září 2023 na 2. místě. Trénuje ho Mladen Dodig. Dříve tuto roli plnil Čech Martin Štěpánek, který jej vedl od září 2010.[4][1]
Tenisová kariéra
Týmové soutěže
V daviscupovém týmu Bosny a Hercegoviny debutoval v roce 2002 jako 17letý utkáním základní skupiny zóny Evropy a Afriky proti Andoře, v němž vyhrál s Igorem Racicem čtyřhru proti dvojici Joan Jimenez-Guerra a Jean-Baptiste Poux-Gautier. Bosna a Hercegovina prohrála v sérii 1:2 na zápasy.[5]
V chorvatském daviscupovém týmu debutoval poprvé v roce 2010 utkáním 1. kola světová skupiny proti Ekvádoru, když už za rozhodnutého stavu vyhrál dvouhru proti Ivánu Endarovi. Chorvati postoupili po vítězství 5:0 na zápasy. V roce 2016 byl součástí výběru, který prohrál finále s Argentinou 2:3 na zápasy. V Davis Cup 2018 získal trofej po rozhodující výhře Chorvatů nad Francií. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k třiceti sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–13 ve dvouhře a 14–19 ve čtyřhře.[5]
Chorvatsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v mužské dvouhře nestačil v 1. kole ve dvou setech na pozdějšího bronzového medailistu Juana Martína del Potra z Argentiny.[6] Lépe se mu dařilo ve čtyřhře, kde společně s Marinem Čilićem postoupil až do čtvrtfinále, v němž nestačili na španělský pár David Ferrer a Feliciano López.[6] Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu hraných během léta 2021. Opět s Čilićem zasáhl do deblové soutěže, v níž získali stříbrné medaile. Ve finále podlehli nejvýše nasazeným krajanům Nikolovi Mektićovi s Matem Pavićem. Ze smíšené soutěže odešel po boku Dariji Jurakové poražen v úvodním kole od pozdějších olympijských vítězů Pavljučenkovové s Rubljovem, až ztraceným supertiebreakem v poměru míčů 9–11.
Individuální kariéra
Na nejvyšší grandslamové úrovni ve dvouhře došel do osmifinále Wimbledonu 2013, kde však podlehl ve čtyřech setech Davidu Ferrerovi ze Španělska.
V mužském deblu Wimbledonu 2013 pak postoupil s Brazilcem Marcelem Melem do finále, kde je po čtyřsetovém průběhu zastavili Bob a Mike Bryanovi, kteří tak zkompletovali nekalendářní Grand Slam. Grandslamovou trofej vybojoval s Melem na French Open 2015, do něhož nastoupili jako třetí nasazení. Ve vyrovnaném duelu oplatili porážku světovým jedničkám, bratrům Bryanovým, když zápas dovedli do vítězného konce.[7]
V létě 2019 se jeho stabilním spoluhráčem stal Slovák Filip Polášek. Na červnovém Antalya Open 2019 skončili jako poražení finalisté.[8] Navazující Wimbledon 2019 znamenal postup do semifinále, v němž podlehli Francouzům Mahutovi s Rogerem-Vasselinem. Pátý deblový masters si pak po boku slovenského partnera odvezl ze cincinnatského Western & Southern Open 2019 po výhře nad kolumbijskými světovými jedničkami Cabalem a Farahem.[9] V říjnu triumfovali na pekingském China Open 2019, když v boji o titul zdolali polsko-brazilské turnajové dvojky obhajující trofej Łukasze Kubota s Marcelem Melem po dvousetovém průběhu. Jako pár odehráli sedmý turnaj a po skončení jejich celková zápasová bilance činila 18–5.[10] Semifinále na Rolex Paris Masters 2019 v Paříží jej pak na počátku listopadu vrátilo do první světové desítky ve čtyřhře.[1]
Osobní život
Narodil se v Međugorje, v městě ležícím v západní Hercegovině, otci Tomislavovi a matce Davorce. Má dva bratry Zeljka a Mladena, kteří jsou oba tenisovými trenéry. Tenis začal hrát v osmi letech. Podle vlastního vyjádření preferuje tvrdý povrch a z úderů servis. Dne 16. listopadu 2013 se oženil s Majou Ćubelovou a v červnu 2014 se páru narodil syn Peter Dodig. Hovoří chorvatsky a anglicky.[1]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 5 (3–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2013 | Wimbledon | tráva | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 6–3, 3–6, 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2015 | French Open | antuka | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5 |
Vítěz | 2021 | Australian Open | tvrdý | Filip Polášek | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 6–4 |
Finalista | 2022 | French Open | antuka | Austin Krajicek | Marcelo Arévalo Jean-Julien Rojer | 7–6(7–4), 6–7(5–7), 3–6 |
Vítěz | 2023 | French Open (2) | antuka | Austin Krajicek | Sander Gillé Joran Vliegen | 6–3, 6–1 |
Smíšená čtyřhra: 6 (4–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2016 | French Open | antuka | Sania Mirzaová | Martina Hingisová Leander Paes | 6–4, 4–6, [8–10] |
Finalista | 2017 | Australian Open | tvrdý | Sania Mirzaová | Abigail Spearsová Juan Sebastián Cabal | 2–6, 4–6 |
Finalista | 2011 | Australian Open | tvrdý | Paul Hanley | Katarina Srebotniková Daniel Nestor | 3–6, 6–3, [7–10] |
Vítěz | 2018 | French Open | antuka | Latisha Chan | Gabriela Dabrowská Mate Pavić | 6–1, 6–7(5–7), [10–8] |
Vítěz | 2019 | French Open | antuka | Latisha Chan | Gabriela Dabrowská Mate Pavić | 6–1, 7–6(7–5) |
Vítěz | 2019 | Wimbledon | tráva | Latisha Chan | Jeļena Ostapenková Robert Lindstedt | 6–2, 6–3 |
Vítěz | 2022 | Australian Open | tvrdý | Kristina Mladenovicová | Jaimee Fourlisová Jason Kubler | 6–3, 6–4 |
Utkání o olympijské medaile
Mužská čtyřhra: 1 (1 stříbro)
Stav | rok | místo konání | povrch | spoluhráč | soupeři | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Stříbro | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Marin Čilić | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 6–3, [7–10] |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 6. února 2011 | Záhřeb, Chorvatsko | tvrdý (h) | Michael Berrer | 6–3, 6–4 |
Finalista | 1. | 18. června 2011 | s-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Dmitrij Tursunov | 3–6, 2–6 |
Čtyřhra: 53 (24–29)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 5. února 2012 | Záhřeb, Chorvatsko | tvrdý (h) | Mate Pavić | Marcos Baghdatis Michail Južnyj | 2–6, 2–6 |
Finalista | 2. | 26. února 2012 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Marcelo Melo | Max Mirnyj Daniel Nestor | 6–4, 5–7, [7–10] |
Finalista | 3. | 10. února 2013 | Záhřeb, Chorvatsko | tvrdý (h) | Mate Pavić | Julian Knowle Filip Polášek | 3–6, 3–6 |
Finalista | 4. | 6. července 2013 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 6–3, 3–6, 4–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 13. října 2013 | Šanghaj, ČLR | tvrdý | Marcelo Melo | David Marrero Fernando Verdasco | 7–6(7–2), 6–7(6–8), [10–2] |
Finalista | 5. | 20. dubna 2014 | Monte Carlo, Monako | antuka | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 3–6, 6–3, [8–10] |
Finalista | 6. | 10. srpna 2014 | Toronto, Kanada | tvrdý | Marcelo Melo | Alexander Peya Bruno Soares | 4–6, 3–6 |
Finalista | 7. | 5. října 2014 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Marcelo Melo | Pierre-Hugues Herbert Michał Przysiężny | 3–6, 7–6(7–3), [5–10] |
Finalista | 8. | 16. listopadu 2014 | Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království | tvrdý (h) | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–5), 2–6, [7–10] |
Vítěz | 2. | 1. března 2015 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Marcelo Melo | Mariusz Fyrstenberg Santiago González | 7–6(7–2), 5–7, [10–3] |
Vítěz | 3. | 6. června 2015 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5 |
Finalista | 9. | 8. srpna 2015 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Marcelo Melo | Bob Bryan Mike Bryan | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 4. | 8. listopadu 2015 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Marcelo Melo | Vasek Pospisil Jack Sock | 2–6, 6–3, [10–5] |
Finalista | 10. | 25. června 2016 | Nottingham, Spojené království | tráva | Marcelo Melo | Dominic Inglot Daniel Nestor | 5–7, 6–7(4–7) |
Vítěz | 5. | 31. července 2016 | Toronto, Kanada | tvrdý | Marcelo Melo | Jamie Murray Bruno Soares | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 6. | 21. srpna 2016 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Marcelo Melo | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–6] |
Vítěz | 7. | 19. února 2017 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Marcel Granollers | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 7–6(7–5), 6–3 |
Finalista | 11. | 21. května 2017 | Řím, Itálie | antuka | Marcel Granollers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 4–6, [3–10] |
Vítěz | 8. | 30. července 2017 | Hamburk, Německo | antuka | Mate Pavić | Pablo Cuevas Marc López | 6–3, 6–4 |
Finalista | 12. | 13. srpna 2017 | Montréal, Kanada | tvrdý | Rohan Bopanna | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 4–6, 6–3, [6–10] |
Vítěz | 9. | 29. října 2017 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Marcel Granollers | Fabrice Martin Édouard Roger-Vasselin | 7–5, 7–6(8–6) |
Finalista | 13. | 5. listopadu 2017 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Marcel Granollers | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–7(3–7), 6–3, [6–10] |
Vítěz | 10. | 6. května 2018 | Mnichov, Německo | antuka | Rajeev Ram | Nikola Mektić Alexander Peya | 6–3, 7–5 |
Finalista | 14. | 26. května 2018 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Rajeev Ram | Oliver Marach Mate Pavić | 6–3, 6–7(3–7), [9–11] |
Vítěz | 11. | 30. září 2018 | Čcheng-tu, ČLR | tvrdý | Mate Pavić | Austin Krajicek Džívan Nedunčežijan | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 12. | 10. února 2019 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Édouard Roger-Vasselin | Benjamin Bonzi Antoine Hoang | 6–4, 6–3 |
Vítěz | 13. | 25. května 2019 | Lyon, Francie | antuka | Édouard Roger-Vasselin | Ken Skupski Neal Skupski | 6–4, 6–3 |
Finalista | 15. | 26. května 2018 | Antalya, Turecko | tráva | Filip Polášek | Jonatan Erlich Artem Sitak | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 14. | 18. srpna 2019 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Filip Polášek | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 4–6, 6–4, [10–6] |
Vítěz | 15. | 6. října 2019 | Peking, Čína | tvrdý | Filip Polášek | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–3, 7–6(7−4) |
Finalista | 16. | leden 2020 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Filip Polášek | Máximo González Fabrice Martin | 6–7(12–14), 3–6 |
Finalista | 17. | 27. září 2019 | Hamburk, Německo | antuka | Mate Pavić | John Peers Michael Venus | 3–6, 4–6 |
Finalista | 18. | 12. ledna 2021 | Antalya, Turecko | tvrdý | Filip Polášek | Nikola Mektić Mate Pavić | 2–6, 4–6 |
Vítěz | 16. | 21. února 2021 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Filip Polášek | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 6–4 |
Finalista | 19. | 30. července 2021 | LOH – Tokio, Japonsko | tvrdý | Marin Čilić | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 6–3, [7–10] |
Finalista | 20. | srpen 2021 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Austin Krajicek | Marcelo Arévalo Matwé Middelkoop | 7–6(7–5), 5–7, [6–10] |
Finalista | 21. | leden 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Marcelo Melo | Rohan Bopanna Ramkumar Ramanathan | 6–7(6–8), 1–6 |
Vítěz | 17. | květen 2022 | Lyon, Francie (2) | antuka | Austin Krajicek | Máximo González Marcelo Melo | 6–3, 6–4 |
Finalista | 22. | 4. června 2022 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Austin Krajicek | Marcelo Arévalo Jean-Julien Rojer | 7–6(7–4), 6–7(5–7), 3–6 |
Finalista | 23. | 7. srpna 2022 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Austin Krajicek | Nick Kyrgios Jack Sock | 5–7, 4–6 |
Finalista | 24. | říjen 2022 | Florencie, Itálie | tvrdý (h) | Austin Krajicek | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 6–7(4–7), 3–6 |
Vítěz | 18. | říjen 2022 | Neapol, Itálie | tvrdý | Austin Krajicek | Matthew Ebden John Peers | 6–3, 1–6, [10–8] |
Vítěz | 19. | říjen 2022 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Austin Krajicek | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 6–4, 7–6(7–5) |
Finalista | 25. | listopad 2022 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Austin Krajicek | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 26. | leden 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Austin Krajicek | Marcelo Arévalo Jean-Julien Rojer | bez boje |
Vítěz | 20. | únor 2023 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Austin Krajicek | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 7–6(7–5), 2–6, [12–10] |
Vítěz | 21. | duben 2023 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Austin Krajicek | Romain Arneodo Sam Weissborn | 6–0, 4–6, [14–12] |
Vítěz | 22. | 11. června 2023 | French Open, Paříž, Francie (2) | antuka | Austin Krajicek | Sander Gillé Joran Vliegen | 6–3, 6–1 |
Vítěz | 23. | 25. června 2023 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Austin Krajicek | Taylor Fritz Jiří Lehečka | 6–4, 6–7(5–7), [10–3] |
Finalista | 27. | 30. června 2023 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Austin Krajicek | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 24. | 4. října 2023 | Peking, Čína (2) | tvrdý | Austin Krajicek | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–7(12–14), 6–3, [10–5] |
Finalista | 28. | 2. března 2024 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Austin Krajicek | Tallon Griekspoor Jan-Lennard Struff | 4–6, 6–4, [6–10] |
Finalista | 29. | 30. března 2024 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Austin Krajicek | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 7–6(7–3), 3–6, [6–10] |
Tituly na challengerech ATP a Futures
Legenda (dvouhra) |
---|
ATP Challenger Tour (5) |
ITF Futures (3) |
Dvouhra (8)
č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 4. června 2006 | Prijedor, Bosna a Hercegovina | antuka | Adam Vejmělka | 6–3, 6–2 |
2. | 14. října 2006 | Lagos, Nigérie | tvrdý | Illja Marčenko | 6–3, 6–4 |
3. | 5. října 2008 | Mostar, Bosna a Hercegovina | antuka | Deniss Pavlovs | 6–3, 6–2 |
4. | 29. března 2009 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | tvrdý (h) | Dominik Meffert | 6–4, 6–3 |
5. | 7. listopadu 2010 | Astana, Kazachstán | tvrdý (h) | Igor Kunicyn | 6–4, 6–3 |
6 | 13. září 2015 | Saint-Rémy-de-Provence, Francie | tvrdý | Nils Langer | 6–3, 6–2 |
7. | 25. října 2015 | Brest, Francie | tvrdý (h) | Benoît Paire | 7–5, 6–1 |
8. | 29. listopadu 2015 | Andria, Itálie | tvrdý (h) | Michael Berrer | 6–2, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Dodig na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Ivan Dodig na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 21. září 2023
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mix na French Open vyhráli Ivan Dodig a Latisha Chan [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-07 [cit. 2018-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Ivan Dodig na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 4. října 2023
- ↑ pva. Martin Štěpánek: Z dříče Dodiga dělá hvězdu. TenisPortal.cz [online]. 2011-07-27 [cit. 2015-11-08]. Dostupné online.
- ↑ a b Ivan Dodig na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 21. září 2023
- ↑ a b Ivan Dodig Bio, Stats, and Results [online]. [cit. 2015-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-01.
- ↑ POKORNÝ, Petr. Dodig s Melem zdolali v Paříži Bryanovy a vyhráli první grandslam. TenisPortal.cz [online]. 2015-06-06 [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Erlich/Sitak Lift Antalya Doubles Trophy [online]. ATP Tour, Inc., 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Slovák Polášek slaví nejcennější titul. S Dodigem vyhráli Masters v Cincinnati [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-18 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Polasek/Dodig Capture Beijing Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-10-06 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Dodig na Wikimedia Commons
- Ivan Dodig na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Ivan Dodig na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ivan Dodig na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Ivan Dodig v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“