Ivan Fjodorovič Kruzenštern

Ivan Fjodorovič Kruzenštern
Narození8.jul. / 19. listopadu 1770greg.
Hagudi Manor
Úmrtí12.jul. / 24. srpna 1846greg. (ve věku 75 let)
Kiltsi Manor
Příčina úmrtímalárie
Místo pohřbeníTallinn
Alma materNámořní kadetní sbor (1785–1787)
Povoláníobjevitel, majitel půdy a voják
ZaměstnavatelPetrohradská akademie věd
OceněníDěmidovova cena (1837)
zahraniční člen Královské společnosti (1837)
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Vladimíra
Řád bílého orla
… více na Wikidatech
ChoťJulia Charlotta von Taube
DětiPavel Ivanovič Kruzenštern
Nikolaj Ivanovič Kruzenštern
Alexandr Ivanovič Kruzenštern
Charlotte von Krusenstern
RodičeJohann Friedrich von Krusenstern
PříbuzníOtto Paul von Krusenstern a Julia Wilhelmina von Krusenstern (vnoučata)
PodpisIvan Fjodorovič Kruzenštern – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ivan Fjodorovič Kruzenštern, admirál ruského carského námořnictva
Hagudi (německy Haggud) – Kruzenšternovo rodné panství v obci Rapla, kraj Harjumaa na severu Estonska

Ivan Fjodorovič Kruzenštern (rusky Иван Фёдорович Крузенштерн; 19. listopadu 1770, Hagudi, Estonská gubernie, Ruské impérium24. srpna 1846, Kiltsi, tamtéž),[1] vlastně Adam Johann von Krusenstern, byl ruský mořeplavec, později admirál, čestný člen Ruské akademie věd a řádný člen Královské švédské akademie věd. Proslavil se provedením první úspěšné ruské plavby kolem světa, při níž vyvrátil některé domněnky o neexistujících ostrovech.

Život

Kruzenštern pocházel z rodu baltskoněmecké šlechty švédského původu (von Krusenstjerna), mající své statky v Estonsku. Rodina zůstala na svém panství i po zabrání Pobaltí Ruskem (1721) a vstoupila do carských služeb. Kariéra mladého Ivana/Adama postupovala obvyklou cestou: od kadeta přes gardového námořníka až po poručíka, kteroužto hodnost si vysloužil ve válce se Švédy.[1] Roku 1793 byl vyslán „na praxi“ do Anglie[1] a na britských lodích poznal postupně severoamerické pobřeží i Karibské moře a dostal se až do Indie a Číny.[1]

Cesta kolem světa

Vyplutí

Výprava měla na lodích Něva a Naděžda měla dopravit na Aljašku zboží a potraviny a na zpáteční cestě prodat v Číně americké kožešiny. Kromě toho byla pověřena i dalšími politickými a vědeckými úkoly. S pomocí nejmodernějších navigačních a astronomických přístrojů měla zkoumat splavnost moří a provádět oceánografické pozorování, popsat břehy Sachalinu i ústí Amuru a pořídit sbírky minerálů a rostlinstva zemí, které navštíví. Přestože nešlo o vojenskou expedici, byly obě lodi v době, kdy se v Evropě nepřetržitě válčilo, pro každý případ poměrně silně vyzbrojeny.

Kruzenšternův druh Jurij Lisjanskij (17731837), velitel 350tunové Něvy,[1] byl rovněž ostřílený námořní důstojník. Vyznal se výtečně v astronomii, kartografii i matematice a jeho dosavadní dráha se téměř do detailu podobala Kruzenšternově.

Citron – zaručený prostředek proti kurdějím

První křest prodělaly obě lodi v silné bouři cestou do Anglie. Dalším cílem po týdenní zastávce na Kanárských ostrovech byla už Jižní Amerika. Díky čerstvé stravě, hlavně citronům a tykvím, které dal Kruzenštern opatřit, neonemocněl během plavby jediný námořník kurdějemi. Nutné opravy na Něvě zdržely výpravu šest neděl u ostrova Sv. Kateřiny poblíž brazilského Santa Cruzu. Tohoto času však bohatě využili přírodovědci. Při obeplouvání mysu Hoorn museli ruští námořníci bojovat s celou sérií těžkých bouří a Tichý oceán je poté přivítal pošmourným počasím a silným větrem. Dne 24. března oddělila obě lodi od sebe další bouře a mlha. Setkaly se až po sedmitýdenním odloučení u největšího z Markézských ostrovů, Nuku Hivy. Od Markéz zamířily ruské lodi k Havajským ostrovům, kde se jejich cesty rozdělily: Něva se vydala k aljašským břehům, Naděžda ke Kamčatce. Kruzenštern učinil cestou ještě jeden pokus nalézt jihovýchodně od Japonska legendární „ostrovy zlata a stříbra“. Dopadl však stejně jako jeho předchůdci.

Významné objevy

V polovině července roku 1804 spustila Naděžda kotvy v petropavlovském přístavu. Po vyložení nákladu a doplnění zásob ji čekal nový důležitý úkol – počátkem září vyplula k japonským břehům. Cesta k jihu podél východního pobřeží japonských ostrovů byla málo známá, ztěžovaly ji lijáky a husté mlhy a jednou ohrožoval loď dokonce tajfun. Teprve po měsíci dorazila do nagasackého přístavu. Japonci se tvářili jako uctiví a vlídní hostitelé, ale s ruskou posádkou zacházeli jako ze zajatci. Po půlročním ponižujícím čekání odmítl císař pověřující listiny i dary ruského vyslance a přísně zakázal dalším ruským lodím plavbu v japonských vodách.

Zpáteční cestu podnikl Kruzenštern neznámým mořem podél západních japonských břehů, zmapoval přitom pobřeží Honšú a Hokkaida, La Pérousovým průlivem pronikl k jižnímu okraji Sachalinu a poblíž Kurilských ostrovů málem ztroskotal na podmořských útesech.

Zatímco čekal v Petropavlovsku na loď Konstantin s nákladem amerických kožešin, rozhodl se využít volného času k dořešení dvou otázek, jejichž zodpovězení přenechal La Pérouse svým následovníkům: je-li Sachalin spojen nějakou šíjí s pevninou a kudy vtéká Amur do moře a jak by bylo možno využít tohoto veletoku pro spojení sibiřských končin s Tichým oceánem. Kruzenštern začal průzkumem a mapováním východního pobřeží Sachalinu. V úzkém a mělkém Tatarském průlivu musel bojovat se silným proudem téměř sladké vody, z čehož usoudil, že ústí Amuru není daleko a za ním je zřejmě písečná šíje, spojující Sachalin s asijským břehem. Vinou nedostatečného průzkumu se dopustil hrubého omylu a jeho domněnka o poloostrovním charakteru Sachalinu přežívala ještě několik desetiletí. Teprve roku 1849 ji vyvrátil další ruský kapitán Gennadij Ivanovič Něvelskoj.

Návrat

Po návratu z Ochotského moře se Naděžda s nákladem kožešin vydala k čínským břehům, přičemž se jejímu kapitánovi podařilo „smazat z mapy“ několik ostrovů, pouhých výplodů bujné fantazie španělských a portugalských mořeplavců. Dne 20. listopadu 1805 zakotvila v portugalském Macau, kam o dva týdny později dorazila i Něva. Ruské lodi vyměnily v Macau a Kantonu své kožešiny za čaj, porcelán a jiné čínské zboží a vydaly se přes Jihočínské moře a Sundský průliv do Indického oceánu. Poblíž mysu Dobré naděje se ztratily jedna druhé v mlze a do Ruska se proto vrátily odděleně. Kruzenštern se objevil v Kronštadtu po třech letech a dvanácti dnech 19. srpna 1806, o celých čtrnáct dní později než Lisjanskij, jehož cesta je pozoruhodná především tím, že z Číny až do Anglie doplul jako první kapitán v dějinách námořní plavby bez jediného mezipřistání.

Smrt

První ruská plavba kolem světa otevřela novou námořní cestu z baltského Kronštadtu přes Indii a Čínu do vzdálené „ruské Ameriky“ a stala se cennou životní školou pro budoucí velké ruské mořeplavce, například pro Bellingshausena či Kotzebueho.[1] Na vrcholu své kariéry velel Kruzenštern sboru námořních kadetů, stál u zrodu Ruské geografické společnosti a na základě dostupných poznatků o Tichomoří sestavil detailní atlas Oceánie. Ivan Fjodorovič Kruzenštern zemřel 24. srpna 1846 na malárii.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-10-22]. Heslo КРУЗЕНШТЕ́РН. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-01. (rusky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Citrus x limon - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-041.jpg
Zitrone. A blühender Zweig, natürl. Grösse; 1 Blüthe, wenig vergrössert; 2 Stempel mit Staubgefässbündel, vergrössert; 3 Fruchtknoten im Längsschnitt, desgl.; 4 Staubgefässe, desgl.; 5 Frucht, natürl. Grösse; 6 dieselbe im Querschnitt, desgl.; 7 Samenkern, desgl.; 8 derselbe im Längsschnitt, desgl.; 9 derselbe im Querschnitt, desgl.
PGRS 1 044 Krusenstern - sign.png
Лит. А. Мюнстера, СПБ. Imp. Lith. A. Munster (Editeur)
AJKrusenstern.JPG
Portrait of the admiral and explorer Ivan Krusenstern (Adam Johann Ritter von Krusenstern) (1770-1846)
Hagudi mõisa peahoone.jpg
Autor: Iifar, Licence: CC BY-SA 3.0 ee
Toto je fotografie kulturní památky Estonské republiky číslo
Kruzenshtern I F.jpg
Portrait of the Russian explorer Adam Johann von Krusenstern (1770—1846)