Ivan Franko

Ivan Franko
Narození	27. srpna 1856 Nahuievychi
Úmrtí	28. května 1916 (ve věku 59 let) Lvov
Místo pohřbení	Lyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.)
Pseudonym	Джеджалик
Povolání	spisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik a politik
Alma mater	Lvovská univerzita (od 1875) Černovická univerzita (od 1891) Vídeňská univerzita
Žánr	poezie, novela, román, novela, povídka a divadelní hra
Významná díla	Kameniari
Politická příslušnost	Ukrajinská radikální strana
Manžel(ka)	Olha Franko
Děti	Petro Ìvanovyč Franko Anna Klyuchko Taras Ìvanovyč Franko Andriy Franko
Vlivy	Taras Hryhorovyč Ševčenko
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče – 28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filozof a překladatel. Již od studentských let byl aktivně činný v revolučním hnutí, za tuto svoji aktivitu byl nejednou vězněn a byl pod stálým policejním dozorem.^[1]

(c) Balabacha na projektu Wikipedie v jazyce čeština, CC BY-SA 3.0

Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč^[2]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.

Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem ukrajinské bankovky v hodnotě 20 hřiven.

Frankova díla vydaná v češtině:

• Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Překlad. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
• Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
• Franko, Ivan. Haličské obrázky. Překlad. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
• Franko, Ivan. Boa constrictor. Překlad. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
• Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
• Franko, Ivan. Na Čeremoši. Překlad. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
• Franko, Ivan. Zachar Berkut. Překlad. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
• Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
• Franko, Ivan. Boryslav. Překlad. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
• Franko, Ivan. Povídky. Překlad. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
• Franko, Ivan. Poesie. Překlad. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
• Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Překlad. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
• Franko, Ivan. Rubač. Překlad. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
• Franko, Ivan. Uvadlé listí. Překlad. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006

Po Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:

• Město Ivano-Frankivsk, Sídlo městského typu Ivano-Frankive
• Lvovská univerzita (Lvovská národní univerzita Ivana Franka), Národní akademické divadlo v Kyjeve
• Ulice v městech Bučač, Lvov, Stryj, Ternopil, Zoločiv, Kramatorsk a Kremenčuk

• 
  Ivan Franko (1886)
• 
  Jeho manželka, Olha Khoruzhynska (Ольга Франко), v roce 1886
• 
  Ivan Franko
• 
  Ivan Franko (1913)
• 
  Hrob Ivana Franka ve Lvově
• 
  Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)
• 
  Ivan Franko na ukrajinské poštovní známce (2006)

• DANIŠ, Miroslav. Ivan Franko: život a dielo, 1856–1916. Prešov: Vydavatel̓stvo M. Vaška, 2009. 334 s. ISBN 978-80-7165-725-5. 
• MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické a sociologické myšlení národů SSSR v XIX. století. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 353–363.
• NEVRLÝ, Mikuláš. Ivan Franko, ukrajinský básník, revolucionář. [s.l.]: Práce, 1952. 171 s. 

• Seznam ukrajinských spisovatelů
• Natalija Kobrynska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Franko na Wikimedia Commons
• Autor Ivan Franko ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Franko
• (česky) Český kontext Ivana Franka
• (česky) Recenze na české vydání sbírky "Uvadlé listí"
• (polsky) *Władysław Makarski, Iwan Franko jako onomasta [Ivan Franko as onomastik ]