Ivan Frolov

Ivan Děnisovič Frolov
Major Ivan Děnisovič Frolov (uprostřed) ve skupině důstojníků v době Varšavského povstání srpen 1944
Narození	27. ledna 1906 Svinucha, Saratovská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí	31. prosince 1946 (ve věku 40 let) Moskva, Sovětský svaz
Národnost	Ruská
Vojenská kariéra
Hodnost	Dělnicko-rolnická rudá armáda major Ruská osvobozenecká lidová armáda major Zbraně SS SS-Obersturmbannführer Ruská osvobozenecká armáda podplukovník
Složka	pěchota
Velel	187. pluk 72. pěší divize Dělnicko-rolnické rudé armády Gardový pluk RONA operační štáb 1. pěší divize ROA
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Protipartyzánské operace v prostoru Polock-Lepel, Varšavské povstání
Vyznamenání

Ivan Děnisovič Frolov (rusky Иван Денисович Фролов, 27. ledna 1906, Svinucha, Saratovská gubernie – 31. prosince 1946, Moskva) byl ruský vojenský velitel a válečný zločinec, který velel ruským silám podílejících se na potlačení Varšavského povstání v roce 1944. Popraven po rozsudku vojenského soudu zastřelením.

Narodil se ve vesnici Svinucha v ruské rolnické rodině a vystudoval sedm tříd základní školy^[1] Pracoval v zemědělství. V roce 1928 byl povolán do Dělnicko-rolnické Rudé armády, ve které zůstal i po ukončení základní vojenské služby.

V roce 1930 se stal členem VKS(b)^[1][2] a v roce 1931 absolvoval vojensko-politické vzdělávací kurzy. V letech 1937–1938 vystudoval kurz Výstřel (Выстрел) určený pro sovětské vyšší velitele.^[2]

V Rudé armádě postupně dosáhl hodnosti majora. Podle své výpovědi u soudu na začátku Velké vlastenecké války v roce 1941 zastával funkci náčelníka štábu pluku a poté velel 133. pluku 77. pěší divize,^[1] která však byla zformována až v roce 1942.^[2] Podle zdrojů Ministerstva obrany SSSR byl náčelníkem štábu 187. pluku 72. pěší divize.^{[2][3][pozn. 1]} S největší pravděpodobností se Frolov při své výpovědi snažil uvedením jiného pluku zakrýt přitěžující skutečnosti.

U vojenského soudu vypověděl, že v roce 1941 byl jako velitel pluku zajat Němci. V německém zajateckém táboře dal najevo své protisovětské smýšlení, a proto byl propuštěn. Vstoupil do řad Ruské nacionálně socialistické strany založené Konstantinem Voskobojnikovem a následně se stal příslušníkem Ruské osvobozenecké lidové armády (RONA).^[1]

Ve výpovědi však chybí jeho působení během roku 1942 v německých službách. U 187. pluku 72. pěší divize byl veden jako nezvěstný od září 1941, ale na začátku roku 1943^[2][4][5] byl mezi bývalými sovětskými důstojníky, které Němci poskytli Kaminskému k posílení RONA^[4] Existuje však dokument z 15. května 1942^[2] nesoucí jeho podpis jako náčelníka štábu, který je adresovaný ozbrojenému odřadu Lokoťského újezdu. Podle tohoto dokumentu by v RONA působil již v roce 1942.

Na začátku roku 1943 působil na místě náčelníka štábu a velitele bojové přípravy, kde zpracoval vojenský řád RONA a byl zodpovědný za plán bojové přípravy mužstva^[1] Byl velitelem Gardového praporu RONA v hodnosti majora. Jeho prapor byl složen ze dvou střeleckých a jedné výcvikové roty. Celkový stav byl 600 mužů^[5] Jeho hlavní zásluhou v této době byla proměna ozbrojené občanské domobrany Lokoťské republiky na regulérní armádu.

Účastnil se mnoha protipartyzánských operací v oblasti Polock-Lepel.^[1] Za tuto službu byl vyznamenán Železným křížem 2. stupně. Železný kříž prvního stupně si přivlastnil a nosil ho, ale nebyl mu udělen^[1] Po reorganizaci RONA na 29. divizi zbraní SS působil jako velitel operačního oddělení.^[2]

V srpnu 1944 vypuklo ve Varšavě povstání a pěší pluk RONA pod vedením podplukovníka^[6] (SS-Obersturmbannführera^[5]) Frolova v počtu 1 700 (podle soudního protokolu 1 600^[1]) mužů byl německým velením přidělen k jeho potlačení. Frolov rozkaz k nasazení proti povstání obdržel 7. srpna 1944 od velitele Bronislawa Kaminského^[1] a převzal vrchní velení ruských sil určených k pacifikaci Varšavy.^[1]

Jeho muži nebyli připraveni na boj v městské zástavbě a utrpěli značné ztráty. Na ty příslušníci ruských sil reagovali násilím na civilním obyvatelstvu. Obětí represí z jejich strany se stali především nezapojení civilisté ve čtvrtích Ochota a Volja, kde údajně nebyli prakticky žádní povstalci.^[5] Jeho muži se podíleli na zničení jihozápadní části předměstí Varšavy.^[1]

Podle jeho výpovědi jako motivaci příslušníkům jeho pluku k potlačení povstání umožnil Kaminski rabování.^[1] Podle polských historiků zabili vojáci ruské divize SS, jejíž součástí byli i muži pod jeho velením, ve Varšavě 15 000 lidí.^[5] Zločiny páchané jeho muži nebyly akceptovatelné ani pro německé velitelství, a proto byla koncem srpna 1944 Frolovova skupina, která utrpěla 30% ztráty, vyvedena z Varšavy.^[5] Již předtím po ústupu z Ruska se v jeho pluku projevily první známky zeslabení morálky, ale po nasazení ve Varšavě přišel rozklad kázně v takovém rozsahu, že jeho pluk nemohl být používán ani pro kárnou službu.^[6]

Po sloučení RONA s ROA v listopadu 1944^[5] byl jmenován náčelníkem operačního oddělení velitelství divize. Podílel se na vypracování charty ROA a plánu bojové přípravy personálu divize. Od března 1945 působil jako učitel taktiky na důstojnické škole při velitelství ROA.^[1]

Po kapitulaci Německa byl zajat Američany a umístěn v táboře Gonnacker u Landau.^[2] Z amerického zajetí uprchl, ale byl chycen a předán Sovětům.

Po předání byl vyšetřován příslušníky SMERŠ, kteří se především zaměřili na objasnění jeho role v událostech souvisejících s povstáním ve Varšavě. Rozdíl v identifikaci příslušnosti k pluku Rudé armády mezi materiály ministerstva obrany a jeho výpovědí nebyl nijak řešen^[2] Při výslechu popíral účast jeho mužů na popravách civilistů za Varšavského povstání a podle jeho slov mu není nic známo o masových popravách. Ztráty civilistů zdůvodňoval použitím letectva a dělostřelectva při útoku na domy, v kterých se skrývali povstalci.^[2]

Dne 25. května 1946^[1] byl předán k trestnímu řízení před Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR. Ke svým obviněním se na rozdíl od výslechu u SMERŠ přiznal.^[1] V soudním protokolu je také uvedeno, že se přiznal i v přípravném řízení.^[1] V jeho odpovědích ve výslechu z 1. září 1946 uvádí, že jeho muži sice jednali tvrdě, ale plnili jen rozkazy a k postupu byli donuceni okolnostmi. Odpovědnost za civilní ztráty sváděl na povstalce, kteří se kryli civilním obyvatelstvem.^[2]

Soudem byl shledán vinným a 31. prosince 1946 byl zastřelen. Zůstala po něm manželka Agafja (Агафья) a tři děti.^[2]

• Lokoťská samospráva – samospráva vzniklá na území Sovětského svazu v průběhu druhé světové války.
• Konstantin Voskobojnikov – ideový zakladatel Lokoťské samosprávy.
• Bronislaw Kaminski – velitel ruské divize SS a druhý vůdce Lokoťské samosprávy.
• 29. granátnická divize SS (1. ruská) – útvar vzniklý částečně i z RONA.