Ivan Hálek

MUDr. Ivan Hálek
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1923
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
agrární strana

Narození11. listopadu 1872
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. února 1945 (ve věku 72 let)
Modřany
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Rodiče
Děti
Příbuzní
Profeselékař, spisovatel, politik a překladatel
CommonsIvan Hálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Hálek (11. listopadu 1872 Praha-Nové Město[1]17. února 1945 Modřany[2][3]) byl český a československý lékař, zdravotnický organizátor, humanista, spisovatel, publicista, překladatel, pedagog a vlastenec, působící na Slovensku. Byl meziválečným politikem a poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Byl synem českého básníka Vítězslava Hálka, otcem herečky Eleny Hálkové a dědem herečky Jany Štěpánkové.

Životopis

Své dětství strávil jako polosirotek v péči své matky v Krchlebech u Nymburka. Po návratu do Prahy navštěvoval základní školu ve Školské ulici, později gymnázium v Žitné ulici. Podle dochovaných jeho vlastních osobních poznámek, jež jsou nyní uloženy v Památníku národního písemnictví, již během studií navštěvoval přednášky T. G. Masaryka na Filosofické fakultě UK. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promoval v roce 1896.[4]

Během své základní vojenské služby v Praze koncem 19. století se seznámil s Josefem Svatoplukem Macharem, jenž byl jeho přímým vojenským nadřízeným a jenž ho také tehdy seznámil s T. G. Masarykem.

Jeho kladný vztah ke Slovensku a také jeho pozitivní vztah k židům, kdy se aktivně vystoupil svým odborným lékařským posudkem ve známé v Hilsnerově aféře na straně T. G. Masaryka, vedl posléze k tomu, že s T. G. Masarykem posléze navázal blízký vztah. Později navázal i blízký vztah i s pozdějším ministrem zdravotnictví Vavro Šrobárem.

Po ukončení studií získával praktické zkušenosti v Praze i v zahraničí, v roce 1901 však po vlivem tehdejších humanistických ideálů odešel pracovat na Slovensko, kde nakonec strávil převážnou většinu své lékařské praxe. Nejprve působil v Čadci, později působil zde jako primář dětského oddělení žilinské státní nemocnice, které zde sám založil, byl mezi místními obyvateli velmi oblíbený a populární. Výjimku tvořilo období 1. světové války, kdy pracoval ve funkci vojenského lékaře nejprve v Těšíně, v Polsku, v Hranicích, v Žilině a nakonec na frontě v Bosně.

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[5]

Památník v Žilinské nemocnici

Na Slovensko se vrátil jako civilní lékař už v roce 1918 a působil zde nejen na Kysuci ale zejména v blízké Žilině nejen jako lékař všech vrstev obyvatelstva, stal se i významným organizátorem slovenského zdravotnictví za 1. československé republiky. Působil zde ve státních službách v roli vládního referenta pro veřejné zdravotnictví, aktivně se zapojil i do organizace slovenské části Československého červeného kříže, vyučoval také zdarma na místní střední zdravotní škole.

V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Slib složil na 9. schůzi v prosinci 1918.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[7] Podle údajů k roku 1920 byl profesí vládním referentem v Bratislavě.[8] Zvolen byl za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Mandátu se vzdal roku 1923. Místo něj do sněmovny usedl Michal Karlovský.[9]

Postupem doby začal zastávat silné levicové postoje a názory, překládal dílo Bedřicha Engelse. Pro své levicové smýšlení, nepokrytý demokratismus a také to, že netrpěl vůbec žádnými rasovými či národnostními předsudky a fakticky nedělal žádné rozdíly mezi lidmi byl v trnem v oku zejména slovenským luďákům. Situace se velmi zhoršila v době, kdy funkci ministra zdravotnictví vykonával Jozef Tiso, od vypovězení ze státních služeb ho tehdy ochránila pouze jen jeho velká slovenská popularita a všeobecná váženost.

Počátkem roku 1939 těsně před vzniku loutkového klerofašistického slovenského štátu byl propuštěn ze státních služeb a byl nucen luďáky ovládané Slovensko opustit.[10]

Vrátil se zpět do Prahy, kde žil v ústraní a živil se jako překladatel. Kvůli svému podlomenému zdraví se už nemohl zapojit do protinacistického odboje, nicméně pro své levicové smýšlení a předválečné postoje zde pobýval s velkými obavami, že jej gestapo brzy zatkne.[zdroj?] Konce druhé světové války a osvobození Československa se už ale nedočkal, zemřel v únoru 1945.

Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze

Rodinný život

Dne 17. ledna 1903 se v Praze oženil (civilní sňatek) s Aloisií (Louisou) Klicperovou (1882–??).[11], se kterou měl dvě dcery:

Dílo

Literární a memoárové dílo

  • Ako ozdraviť našu dedinu 1929
  • Zápisky slovenského lekára 1932
  • Zápisky lékaře z Horní Trenčanské 1955
  • Vzpomínám na TGM 1948
  • Zápisky lekára 1956
  • Moje cesta od Tolstého k Marxovi 1950

Publicistické dílo

  • Kysuce – pokus lekára o sociológiu hornatých krajov Slovenska 1937

Překlady

  • Anti-Dühring – pana Evžena Dühringa převrat vědy (autor Bedřich Engels; Praha, Svoboda, 1947, 1949, 1952)
  • Bajky (autor Ivan Andrejevič Krylov; Praha, ELK, 1947)


Posmrtné připomínky

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. http://www.litcentrum.sk/slovenski-spisovatelia/ivan-halek
  4. Promoce. Národní listy. 6. 12. 1896, s. 2. Dostupné online. 
  5. Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. 
  7. Ivan Hálek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. 
  8. 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. 
  10. Dr. Ivan Hálek odchází ze Slovenska. Lidové noviny. 22. 1. 1939, s. 7. Dostupné online. 
  11. Matrika oddaných, magistrát Praha, 1896-1908, snímek 79

Literatura

  • Jed (životopisný román, autorka Hela Volanská; Slovenský spisovateľ, 1963)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Ivan Hálek (1872-1945).jpg
Ivan Hálek (1872 - 1945), Český lékař, spisovatel, překladatel a pedagog.
Zilina, pomnik Ivan halek.jpg
Autor: julo (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Tento snímek zobrazuje chráněnou kulturní památku číslo 511-3302/0 CHMSK/511-3302/0,CHMSK/511-3302(other) Slovenské republiky.