Ivan Jevstafjevič Vlasov

Ivan Jevstafjevič Vlasov
Portrét Ivana Vlasova. Grigorij Adolskij, 1695, Nižegorodské umělecké muzeum
Portrét Ivana Vlasova. Grigorij Adolskij, 1695, Nižegorodské umělecké muzeum
Narození1628
Úmrtí1710
Moskva
ZeměRusko
Povolánídiplomat
Nábož. vyznánípravoslavný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jevstafjevič Vlasov (rusky Иван Евстафьевич Власов; 1628–1710) byl ruský úředník a šlechtic řeckého původu, vojevoda v Irkutsku a Něrčinsku, účastník jednání vedoucích k uzavření Něrčinské smlouvy.

Život

Ivan Vlasov se narodil v Moskvě roku 1638 Jevstafiji Ivanoviči Vlasovovi, řeckému přistěhovalci, který do Ruska emigroval z Istanbulu a roku 1647 byl zapsán mezi šlechtice moskevského seznamu.[1] Ivan Vlasov dostal kvalitní vzdělání včetně znalosti latiny.

Roku 1656 se účastnil poselství do Benátek. Od roku 1671 sloužil v Dělostřeleckém, později v Maloruském prikaze. Od roku 1674 sloužil jako vojevoda v Arzamasu, roku 1677 byl přeložen do Putivli k pluku knížete Golovina. Roku 1677 obdržel titul stolníka (стольник) a půdu.[1]

V únoru 1680 byl převeden k Sibiřskému prikazu a jmenován (prvním) vojevodou v Irkutsku,[1] funkci vykonával od roku 1681. Podléhaly mu i ostrohy v Barguzinsku, Selenginsku, Bauntovsku a Udinsku. Ve svěřeném regionu podporoval hledání a těžbu rud (a slídy), rozšířil výrobu soli. Pomáhal v šíření křesťanství mezi místními Evenky a Burjaty.

V únoru 1684 byl jmenován něrčinským vojevodou, zde zorganizoval zkušební těžbu stříbra z naleziště u řeky Argun (od roku 1704 se rozběhla pravidelná těžba, první v Rusku),[2] podporoval rozvoj zemědělství v údolí Šilky, v jeho funkčním období začala těžba soli z Borzinského solného jezera, dobývání železné rudy u Telembinsku.[1][2] Roku 1684 byl též v Něrčinsku pokřtěn evencký kníže Gantimur.[2]

Roku 1685 organizoval obnovu Albazinu po jeho zničení při prvním obléhání, od roku 1687 pomáhal Fjodoru Golovinovi s vedením diplomatických rozhovorů s představiteli říše Čching, které vyvrcholily setkáním v Něrčinsku a uzavřením Něrčinské smlouvy roku 1689.[1]

Za podepsání Něrčinské smlouvy byl vyznamenán. Roku 1691 ho v Něrčinsku nahradil plukovník F. I. Skripicyn a Vlasov se vrátil do Moskvy, byl jmenován členem Dumy. V letech 1695 a 1696 se účastnil azovských pochodů, odpovídal za zdravotní službu v ruské armádě. Poté odpovídal za výrobu potaše.[1]

Roku 1706 odešel do výslužby. Zemřel v Moskvě v roce 1710.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g ЛЮСТРИЦКИЙ, Дмитрий. Просвещённый воевода. Восточно-Сибирская правда [online]. 2006-10-07 [cit. 2017-6-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Dostupné také na: [1]. (rusky) 
  2. ↑ a b c АРТЕМЬЕВ, Александр Рудольфович. Воеводы и приказчики Нерчинского и Албазинского уездов во второй половине XVII века (из истории кадровой политики царской администрации в Забайкалье и Приамурье). Отечественная история. 2006, čís. 2, s. 3–11. ISSN 0869-5687. (rusky) 

Externí odkazy

  • Власов Иван Евстафьевич [online]. ostrog.ucoz.ru, 2013-01-20 [cit. 2017-06-23]. Včetně odkazů na zprávy sibiřských úředníků týkající se Vlasova, Vlasovovy zprávy a články A. R. Artěmjeva a dalších historiků. Dostupné online. (rusky) 

Média použitá na této stránce

Grigoriy Adolsky - voevoda Vlasov.jpg
Портрет воеводы Ивана Евстафьевича Власова. Нижегородский художественный музей