Ivan Ljavinec

Jeho Přeosvícenost
Vladyka Msgre. Ivan Ljavinec
Titulární biskup akalissenský
1. apoštolský exarcha v České republice
Církevrusínská řeckokatolická
DiecézeApoštolský exarchát v České republice
SídloPraha
Jmenování13. března 1996
NástupceLadislav Hučko
Heslo
Můj Ježíši, milosrdenství[1]
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení28. července 1946
světitel bl. Pavel Peter Gojdič
Biskupské svěcení30. března 1996
světitel Miroslav Štefan Marusyn
1. spolusvětitel Giovanni Coppa
2. spolusvětitel Irenej Bilyk
Osobní údaje
ZeměČeskoČesko Česko
Datum narození18. dubna 1923
Místo narozeníVolovec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí9. prosince 2012 (ve věku 89 let)
Místo úmrtíŽernůvka
ČeskoČesko Česko
Národnostrusínská
Denominaceřeckokatolická církev
Vyznánířeckokatolické
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Ljavinec (18. dubna 1923 Volovec9. prosince 2012 Žernůvka[2]) byl čelný představitel české řeckokatolické církve a skryté církve. Od roku 1969 byl v Praze farářem obnovené řeckokatolické církve, s dnem osamostatnění České republiky se stal biskupským vikářem nově zřízeného řeckokatolického vikariátu. Po zřízení českého apoštolského exarchátu řeckokatolické církve 13. března 1996 se stal jeho prvním exarchou a titulárním biskupem akalissenským. Exarchát zahrnuje 25 farností a 35 kněží.

Jeho nástupcem je od roku 2003 Ladislav Hučko, Ivan Ljavinec byl emeritním exarchou.

Životopis

Znak biskupa Ivana Ljavince

Narodil se ve Volovci na Podkarpatské Rusi. Jeho otec byl učitel, v rodině bylo 9 dětí. Ljavinec maturoval na ruském gymnáziu v Mukačevě. Teologii studoval v Užhorodě a ve Vídni, na kněze byl vysvěcen 28. července 1946 prešovským řeckokatolickým biskupem Pavolem Gojdičem.

Protože se po druhé světové válce nemohl vrátit na Podkarpatskou Rus, zůstal v Prešově. Stal se sekretářem biskupa Gojdiče. Jako redaktor působil v časopisech Blahovistnik a Zorja. V září 1949 byl jmenován spirituálem prešovského kněžského semináře.

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve v Československu komunistickým režimem v roce 1950 a po uvěznění biskupa Gojdiče internovaný světící biskup prešovský Vasiľ Hopko jmenoval Ljavince k tajnému působení generálním vikářem s mimořádnými pravomocemi. V roce 1955 byl Ljavinec zatčen a roku 1956 spolu s dalšími 16 obžalovanými odsouzen, a to ke 4 rokům vězení. Protože dostal též zákaz pobytu v košickém a prešovském kraji, po propuštění pracoval v Praze v dělnických profesích, například jako popelář, topič, průvodčí. Přitom pokračoval ve svém poslání od řeckokatolické církve. Byl blízký spolupracovník Felixe Davídka, z jehož rukou přijal 24. 3. 1968 biskupskou konsekraci.[3] S pražským arcibiskupem Tomáškem organizoval v roce 1968 celostátní petiční akci na obnovu činnosti řeckokatolické církve, petice byla úspěšná.

V dubnu 1969 byl jmenován farářem řeckokatolické farnosti u sv. Klimenta v Praze (jeho předchůdcem od obnovení farnosti v roce 1968 byl Emanuel Hlaváč). Po ustanovení českého řeckokatolického vikariátu se stal biskupským vikářem, po ustanovení českého apoštolského exarchátu se stal prvním apoštolským exarchou řeckokatolické církve v České republice. A byl sub conditione znovu konsekrován biskupským svěcením 30. března 1996 v Římě v bazilice svatého Klimenta.[4]

Odkazy

Reference

  1. Biskupský znak vladyky Jána Eugena Kočiše [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  2. Vladyka Ivan Ljavinec odešel na věčnost. tisk.cirkev.cz [online]. [cit. 2012-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-04. 
  3. Listář 5/1998
  4. Jozef Murín: Skrytá cirkev na Slovensku in Getsemany 196/2008

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • HRADIL, Jakub. K dějinám řeckokatolické církve v Čechách a na Moravě ve 20. století. Brno: PedF MUNI, 2008. 105 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ivan Ljavinec1996.jpg
Autor: OISV, Licence: CC BY-SA 3.0
Ivan_Ljavinec