Ivan Markovič

Ivan Markovič
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Ve funkci: 1929 – 1939
Ministr národní obrany
Ve funkci: 1920 – 1920
Předchůdce	Václav Klofáč
Nástupce	Otakar Husák
Ministr unifikací
Ve funkci: 1922 – 1925
Předchůdce	Ivan Dérer
Nástupce	Ivan Dérer
Ministr školství a nár. osvěty (správce)
Ve funkci: říjen 1924 – prosinec 1925
Předchůdce	Rudolf Bechyně
Nástupce	Otakar Srdínko
Stranická příslušnost
Členství	čs. soc. dem.
Narození	3. června 1888 Myjava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. února 1944 (ve věku 55 let) Buchenwald Německá říše Německá říše
Alma mater	Budapešťská univerzita
Profese	spisovatel, advokát a politik
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy in memoriam (1992)
Commons	Ivan Markovič
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Markovič (3. června 1888 Myjava^[1] – 16.^[1] nebo 17. února 1944 Buchenwald^[1]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Už počátkem 20. století byl významným členem mladé generace slovenských intelektuálů soustředěných okolo časopisu Prúdy.^[2] V období let 1909–1914 byl šéfredaktorem časopisu Prúdy. Podle jiného zdroje patřil rovněž do skupiny tzv. hlasistů.^[3]

Profesí byl právníkem. V letech 1906–1911 studoval práva na Budapešťské univerzitě a na univerzitě v Berlíně. V letech 1911–1914 působil jako advokátní koncipient v Budapešti. Za světové války bojoval v armádě a na podzim 1914 padl do ruského zajetí. V Rusku se stal jedním z organizátorů Československých legií v Rusku. Od roku 1917 do roku 1918 pak byl tajemníkem odbočky Československé národní rady. Od jara 1918 zastával funkci tajemníka Československé národní rady v Paříži a šéfredaktora listu Československá samostatnost.^[3] Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu.^[4]

Doprovázel prezidenta T.G. Masaryka na jeho triumfální cestě z Paříže až do Prahy (21. prosince 1918).

Po roce 1918 patřil mezi hlavní postavy sociálně demokratického hnutí na Slovensku. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, kde formálně náležel do slovenského klubu (poslanecký klub sdružující poslance ze Slovenska, bez stranického rozdělení). 27. února 1920 prezentoval jménem klubu postoj k nové ústavě Československa a vyjádřil k ní pozitivní stanovisko. Odmítl zatím koncepce zemské autonomie a podpořil plánované zavedení župního zřízení.^[5] I v následujících letech patřil k odpůrcům slovenské autonomie a prosazoval jednotný československý národ v politickém slova smyslu, nicméně chtěl zachovat kulturně jazykovou odlišnost Slováků.^[6]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 neobhájil a do parlamentu se dostal až po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si podržel do 25. ledna 1939, kdy o mandát přišel v souvislosti s rozpuštěním sociálně demokratické strany na autonomním Slovensku. Krátce předtím ještě vstoupil jako hospitant do poslaneckého klubu Národní strany práce.^[7][8]

Kromě parlamentních funkcí vystřídal i několik ministerských postů. v druhé vládě Vlastimila Tusara byl roku 1920 ministrem národní obrany. V první vládě Antonína Švehly zastával v letech 1922–1925 post ministra unifikací. Byl správcem ministerstva školství a národní osvěty od 3. října 1924 do 9. prosince 1925 v první vládě Antonína Švehly.

Podle údajů z roku 1935 byl profesí advokátem, bytem v Bratislavě.^[9] V letech 1921–1939 působil jako místopředseda Československé obce legionářské.^[3]

Již během existence autonomního Slovenska za druhé republiky odešel ze Slovenska do českých zemí. Za války zůstal podobně jako jeho stranický kolega Ivan Dérer v Protektorátu Čechy a Morava, kde měl rodinu.^[10] Po roce 1939 byl vězněn nacisty, v září 1939 deportován do Dachau. Zemřel v koncentračním táboře Buchenwald.^[3]

• Řád Tomáše Garrigua Masaryka, I. třída, 1992

• Seznam ministrů školství Československa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Markovič na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Markovič
• Projev Ivana Markoviče v Národním shromáždění roku 1937
• Válka.cz, Ivan Markovič
• Ivan Markovič v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)