Ivan Meštrović

Ivan Meštrović
Narození	15. srpna 1883 Vrpolje
Úmrtí	15. ledna 1962 (ve věku 78 let) South Bend
Místo pohřbení	Holy Redeemer Church
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	sochař, architekt, vysokoškolský učitel, učitel a spisovatel
Děti	Mate Meštrović
Významná díla	Vítěz St. Jerome the Priest Immigrant Mother Památník neznámého vojína Meštrovićův pavilon
Ocenění	Čestný odznak Za vědu a umění (1961)
Webová stránka	www.mdc.hr/mestrovic
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Meštrović roz. Gabrilović (15. srpna 1883, Vrpolje u Slavonského Brodu^[1] – 16. ledna 1962, South Bend, Indiana, USA) byl chorvatský sochař, architekt, spisovatel a politik. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti chorvatského umění první třetiny 20. století.

Biografie

Ivan Meštrović se narodil v obci Vrpolje v Chorvatsku, kde žili jeho rodiče Ivan Meštrović-Gabrilović a Marta Kurobasa, a vyrůstal ve vesnici Otavice v severní Dalmácii. Nejprve se vyučil kameníkem v dílně Pavila Biliniće ve Splitu. V letech 1907–1909 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění ve Vídni, které nedokončil. Přijal styl secese, cestoval a nějakou dobu pobýval v Paříži. Během dvaceti meziválečných let se proslavil jako jeden z mála výtvarných umělců chorvatské národnosti, a proto byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Záhřebu. Byl blízkým přítelem Nikoly Tesly.

Na cestách studoval sochy starověkých a renesančních mistrů, zejména Michelangela (o kterém napsal také esej) a soudobých francouzských sochařů Augusta Rodina, Antoina Bourdella a Aristida Maillola, jejichž vzor je v jeho sochách patrný. Byl zakladatelem a ideologem národně romantické skupiny Medulić, jejíž tvorbu inspiroval jihoslovanský národní mýtus, zejména hrdinské lidové písně. Za první světové války žil v exilu. Po válce se vrátil do vlasti a začalo plodné období jeho sochařské a pedagogické činnosti. V roce 1942 emigroval do Itálie a poté v roce 1943 do Švýcarska a v roce 1947 do Spojených států. V roce 1947 emigroval z Jugoslávie do USA, kde se roku 1955 stal profesorem sochařství na Syracuse University v New Yorku a později přešel na Universitu Notre Dame v South Bend ve státě Indiana. Byl politicky aktivní, jako národně uvědomělý Chorvat a katolík zastával projugoslávské postoje, nesouhlasil však s ideologií komunismu. Před svou smrtí se setkal s maršálem Titem, který se jej snažil přesvědčit pro podporu politiky socialismu.

Dílo

Sochy: Navrhl čtyři desítky monumentálních soch a řadu menších děl na území Chorvatska, Jugoslávie, Slovenska, Francie, Itálie, Anglie a Spojených států amerických. S různou mírou patosu odrážejí avantgardní směry výtvarného umění první poloviny 20. století od secese až po neoklasicismus. Jsou to především pomníky chorvatských osobností (Grgur Ninski a Marko Marulić ve Splitu; Andrija Medulić, Andrija Kačić-Miošić) také sochy světců a osobností církve (sv. Roch, sv. Jan Křtitel ve Splitu, sv. Jeroným v zahradě Chorvatského velvyslanectví ve Washingtonu, biskup Josip Juraj Strossmayer v Záhřebu), dále socha Vítěze, která je symbolem Bělehradu. Je také autorem sochařských portrétů, ženských aktů, reliéfů a medailí, nebo fontány „Pramen života“ před záhřebským Národním divadlem. K nejlepším dílům patří bronzy ve stylu art deco. Světového ohlasu dosáhla dvojice soch Indiánů (Oštěpař a Lučištník) z roku 1934 v Grantově parku na předpolí mostu v Chicagu. Teoretikové umění v posledních letech více než národní monumenty oceňují sochařské provedení tělesnosti a erotiky u aktů^[2].

Architektonická tvorba čítá několik budov, především památníků na území Chorvatska i Jugoslávie. Jsou jimi například mauzoleum na černohorské národní hoře Lovćen, Památník neznámého vojína na Avale.

Pozůstalost

V roce 1952 daroval Chorvatům galerii a Kaštelet ve Splitu, dále odkázal státu svůj ateliér v Záhřebu, domek s ateliérem v Otavici a rodinnou hrobku v kostele Nejsvětějšího Vykupitele v Otavici, kde byl podle svého přání pohřben. Galerie „Ivan Meštrović“ byla otevřena ve Vrpolje v roce 1972, vystavuje přibližně čtyřicet děl.

Galerie

• 

  (c) Roberta F., CC BY-SA 3.0

  Svatý Roch, Drniś

• 

  Žena, Parham House, West Sussex

• 

  Válečný pomník Francii, Bělehrad

• 

  Socha Oštěpaře

• 

  (c) Carptrash from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0

  Socha Lučištníka

• 

  Svatý Jeroným

• 

  Nikola Tesla, Záhřeb

• 

  Martin Kukučín, Bratislava

• 

  (c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0

  Pavilón v Záhřebu

• 

  (c) Roberta F., CC BY-SA 3.0

  Domek v Otavici

Související články

• Meštrovićův pavilon

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Meštrović na chorvatské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Meštrović na Wikimedia Commons
• http://www.kulturnibazar.si/data/upload/Ivan_Mestrovic(1).pdf Archivováno 6. 8. 2019 na Wayback Machine.