Ivan Ruller

prof. Ing. arch. Ivan Ruller
Narození	17. listopadu 1926 Brno Československo Československo
Úmrtí	25. března 2018 (ve věku 91 let) Brno Česko Česko
Místo pohřbení	Brno, Ústřední hřbitov (skup. 25e, hrob č. 41)
Alma mater	Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně
Povolání	architekt, stavební inženýr, vysokoškolský učitel, fotograf a učitel
Ocenění	Cena města Brna (1994) medaile Za zásluhy II. stupeň (2003)
Děti	Tomáš Ruller[1]
Funkce	děkan (Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně; 1990–1994)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Ruller (17. listopadu 1926 Brno – 25. března 2018 tamtéž^[2][3]) byl český architekt a po sametové revoluci děkan Fakulty architektury VUT v Brně.

Život

Narodil se v rodině významného brněnského stavitele Čeňka Rullera. Vystudoval architekturu na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše (dnešní VUT), krátce byl asistentem Bedřicha Rozehnala a Bohuslava Fuchse a poté pracoval v různých architektonických kancelářích. Silně jej ovlivnil funkcionalismus a moderna.^[4] Do architektury často začleňoval výtvarná díla a úzce spolupracoval s celou řadou umělců, jako byli mimo jiné Bohumír Matal, Olbram Zoubek, Stanislav Libenský, Bohdan Lacina, Sylva Lacinová, Zdeněk Makovský či Valér Kováč.

Po roce 1968 čelil perzekuci, nesměl publikovat a byl také vyloučen ze Svazu architektů.^[5] Působil tedy v méně oficiálních sdruženích, jako například Blok architektů a výtvarníků nebo sdružení „Q“.

V letech 1990–1994 byl děkanem Fakulty architektury VUT, v roce 1994 získal profesuru. Přestože byla jeho pedagogická činnost úzce svázána právě s VUT, působil i na jiných univerzitách - například na STU v Bratislavě, na Fakultě architektury ČVUT a stál také u zrodu Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Od roku 1990 měl vlastní architektonickou kancelář. Jeho ateliér před koncem pracoval např. na projektu přestavby brněnského nábřeží Svratky^[6] či na přestavbě Rullerovy vlastní židenické obřadní síně.^[5] Aktivně se také vyjadřoval k otázce přestavby, resp. odsunu brněnského hlavního nádraží.^[7]

Za svou tvorbu získal řadu ocenění - v roce 1994 se stal laureátem Zlaté medaile VUT v Brně, o rok později obdržel Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo a od roku 1997 byl členem saské Akademie věd. V roce 2003 mu byla prezidentem republiky Václavem Klausem udělena medaile za zásluhy 2. stupně v oblasti umění, následovala Grand prix Obce architektů za celoživotní dílo v roce 2004 a cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře z roku 2016.

Nebyl jen architekt a pedagog, aktivně se věnoval také sportu. Hrál ragby a od roku 1940 působil jako náčelník a matrikář odboru ragby v SK Moravská Slavia v Brně.

Zemřel koncem března 2018 ve věku 91 let.^[4][8]

Je pohřben v čestném hrobě na Ústředním hřbitově města Brna, náhrobek vytvořil jeho syn Tomáš Ruller (skupina 25e, hrob č. 41).

Dílo

Výběr:^[9]

• Náhrobek Aloise Pokorného, Ústřední hřbitov Brno (1957)
• podíl na projektu Janáčkova divadla, Brno (1960–1965)
• divadlo Gottwaldov Zlín (1961)
• Učiliště Slovnaft, Bratislava (1965–1972)
• administrativní budova Ingstavu, Brno (1968–1970)
• zlatnické družstvo Karát, Brno (1971–1976)
• sportovní hala Rondo, Brno (1972–1981)
• Státní banka, Žďár nad Sázavou (1976–1978)
• výstavní pavilon E na brněnském výstavišti (1977–2000)
• Památník budovatelů přehrady Dalešice (1978–1980)
• interiér Státní banky, Praha-Vysočany (1979–1983)
• obřadní síň na hřbitově v Brně-Židenicích (1979–1983)
• Pomník Jana Skácela, Ústřední hřbitov Brno (1991)
• budova Dopravního podniku města Brna, ul. Tábor, Brno (1993)
• Dvorana Právnické fakulty MU Brno - umístění a sokl sochy Vladimíra Preclíka (1994)
• VZP Kroměříž (1994–1997)
• Úřad práce Kroměříž (1995–1998)
• Základní a střední ekonomická škola, Neveklov (1997–1999)
• Magistrát města Olomouc (2002)
• Hala VUT Pod Palackého Vrchem, Brno (2005–2010)
• Kulturní dům, Hlinsko (2008–2011)

Zahraniční realizace

• památník deportace otroků, Dakar
• památník obětem fašismu, Osvětim
• dostavba Muzea historie, Tripolis

Ocenění

• Cena města Brna, 1995^[5]
• medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění II. stupně, 2003^[5]
• cena Obce architektů za celoživotní dílo, 2004
• cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře, 2016

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Ruller na Wikimedia Commons
• Osoba Ivan Ruller ve Wikicitátech
• profil na Archiwebu
• Ivan Ruller v Encyklopedii dějin města Brna
• Ivan Ruller na webu města Brna
• Ivan Ruller na Architekti CZ
• Ivan Ruller: Architektura je věda i umění v knize Architekti CZ: 20 rozhovorů, Grada 2015.
• Devadesátník Ruller: Vytratily se morální hodnoty, které spojují, rozhovor v Brněnském deníku, 20. 11. 2016
• Morální kredit, erudice, nápady. Architekt Ruller měnil Brno k lepšímu (idnes.cz) (20180328-0720). Stručná bilance působení.

Literatura

• ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Nedávno tu byli. Brno: Šimon Ryšavý, 2018. ISBN 978-80-7354-202-3. S. 130–134.