Ivanité

Bratrstvo poustevníků (ivanité poustevníci)
Congregatio fratrum eremitarum divi Ivani
Poustevník Samuel Görner, výrobce brýlí a optických čoček, se roku 1735 usadil na skalním hradě Sloupu v poustevně zřízené místní vrchností (hrabětem Ferdinandem Hroznatou Kokořovcem z Kokořova) z iniciativy emauzského opata Benedikta Pennalosy.[1]
Základní informace
Aktivita	1725-1782
Kategorie	řeholní kongregace, žebravé řády
Země původu	České království
Založil	Dominik Antonín Stey
Schválil	papež Klement XII. a král Karel VI.
Oděv	hnědý hábit se škapulířem a špičatou kápí, u pasu kříž a černý dřevěný růženec na černém koženém opasku

Bratrstvo poustevníků neboli ivanité poustevníci (Congregatio fratrum eremitarum divi Ivani)^[2] byla v 18. století česká římskokatolická řeholní kongregace, pojmenovaná podle legendárního prvního českého poustevníka svatého Ivana, které byli podřízeni poustevníci, do té doby nezávislí na církevních strukturách.^[3]

Vznik

Poustevny byly zřizovány z různých důvodů, některé i řeholními řády či vrchností, v barokní době byla jedním z motivů poustevníků i snaha oprostit se od klášterního společenství.^[1] Podle geologa Václava Cílka byli poustevníci té doby více oblíbení než zbožní a k poustevničení se v nouzi uchylovaly i kriminální živly a jejich působení doprovázely leckdy krádeže či pletky,^[4] docházelo ke konfliktům s církevní hierarchií i obyčejnými lidmi.^[1] To vedlo pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda z Khünburgu ke snaze sdružit poustevníky do kontrolované organizace.^[4]

Roku 1725 dosáhl arcibiskup Khünburg povolení papeže Klementa XII. a krále Karla VI. k založení řádu.^[4] Bratrstvo založil roku 1725 Dominik Antonín Stey (1670–1738), bývalý učitel z Jablonného (dnešního Jablonce), řeholním jménem Pavel od Panny Marie.^[2] Zakladatel řádu sepsal Poustevnickou reguli svatoivanské kongregace aneb bratrstva, která knižně vyšla pod názvem Lilium Convallium.^[2] Statuta bratrstva schválil pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer 28. dubna 1732.^[1][2]

Poustevníci přijímali řeholní jméno, nosili hřebíčkově hnědý hábit se škapulířem a špičatou kápí, u pasu měli kříž a černý dřevěný růženec na černém koženém opasku, jímž byli přepásáni.^[1][4] Členové žili v poustevnách a žili z rukodělných prací a milodarů,^[2] případně pečovali o poutní kostely a kaple jako kostelníci, zvoníci či hrobaři, za což někde dostávali obživu od vrchnosti.^[1] Někteří poustevníci se věnovali přírodnímu lékařství, pořádání pobožností s kázáním a zpěvem, malířství, řezbářství, knihvazačství, výrobě brýlí a podobně.^[1] Bez svolení vrchnosti nesměli poustevníci opustit poustevnu, neorganizované poustevničení bylo zakázáno.^[1][4]

Poustevny byly například ve Svatém Janu, v Prokopském údolí, na hradě Sloupu, v Teplicích nad Metují, v Přelouči, na Vyšehradě či v Chuchli.^[4] Mezi nejvýznamnější poustevny ivanitů patřila poustevna na Křemešníku.^[2]

Zánik

Podle Cílka docházelo i po založení bratrstva záhy k uvolnění mravů i k divokému, neorganizovanému poustevničení.^[4] Roku 1768 mělo bratrstvo už jen 32 členů.^[4] Roku 1771 byla z mravnostních důvodů nařízena revize řádu.^[4] Marie Terezie zakázala bratrstvu přijímat nové členy.^[3] Josef II. 12. ledna 1782^[4] bratrstvo svým patentem zrušil a poustevnický život zakázal.^[3] V době zrušení mělo bratrstvo 83 členů.^[2] Poustevníci byli povinni se dostavit v doprovodu příslušného faráře na vrchnostenský úřad, pořídit si světský oděv a ostříhat vousy. V témž roce byly v rámci josefinských reforem zakázány poutě a hudba při veřejných bohoslužbách,^[1][5] v letech 1782–1787 byly rovněž postupně zrušeny kontemplativní řeholní řády.

Reference

Externí odkazy

• Ivanitská řehole Lilium convallium na Google Books