Ivar Aasen

Ivar Aasen
Ivar Aasen (1871)
Ivar Aasen (1871)
Narození5. srpna 1813
Ørsta
Úmrtí23. září 1896 (ve věku 83 let)
Kristiania, Norsko
Místo pohřbeníhřbitov Vår Frelsers (od 1896)
Povolánífilolog, lexikograf, jazykovědec, překladatel, spisovatel, botanik, básník, překladatel Bible, scholarship holder a autor deníků
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivar Andreas Aasen[1][2] (čti ósen; 5. srpna 1813 Ørsta23. září 1896 Kristiania) byl norský jazykovědec-samouk a básník.

Věnoval se studiu norských nářečí. Jeho zásadní díla Det norske Folkesprogs Grammatik (1848; Mluvnice norského lidového jazyka) a Ordbog over det norske Folkesprog (1850; Slovník norského lidového jazyka) se stala základem kodifikace landsmålu, druhého spisovného norského jazyka (dnes nynorsk, nová norština).[3]

Odkazy

Reference

  1. Ivar Aasen – Norsk biografisk leksikon. Store norske leksikon [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  2. Ivar Aasen – Store norske leksikon. Store norske leksikon - Språk og litteratur - Språkforskere [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  3. Ivar Aasen | Norwegian scholar. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ivar Aasen signature.gif
Ivar Aasen's (1813–96) signature.
Ivar Aasen, 1871 IAAM-F-00001.jpg
Autor: Carl Christian Wischmann , Licence: CC BY-SA 3.0
Biletet er eit portrett av språkforskaren, språkgrunnleggjaren og diktaren Ivar Aasen (1813-1896). Biletet er teke i 1871 då Aasen var 58 år gammal. Det at Ivar Aasen endeleg let seg avfotografere i 1871, hadde det ein særleg grunn. Systra hans, Ingeborg Melset, bad han om å få eit bilete. I dagboka 11. august 1871 skriv Aasen: "Hos en Fotograf". To dagar seinare les vi: "Hos Fotografen 1 dl. Slet Humør". Kjelde: Djupedal, Reidar (1988): "Ivar Aasen og den nye svartekunsten". Syn og Segn 1-2/1988