Ivar Aasen
Ivar Aasen | |
---|---|
Ivar Aasen (1871) | |
Narození | 5. srpna 1813 Ørsta |
Úmrtí | 23. září 1896 (ve věku 83 let) Kristiania, Norsko |
Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers (od 1896) |
Povolání | filolog, lexikograf, jazykovědec, překladatel, spisovatel, botanik, básník, překladatel Bible, scholarship holder a autor deníků |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivar Andreas Aasen[1][2] (čti ósen; 5. srpna 1813 Ørsta – 23. září 1896 Kristiania) byl norský jazykovědec-samouk a básník.
Věnoval se studiu norských nářečí. Jeho zásadní díla Det norske Folkesprogs Grammatik (1848; Mluvnice norského lidového jazyka) a Ordbog over det norske Folkesprog (1850; Slovník norského lidového jazyka) se stala základem kodifikace landsmålu, druhého spisovného norského jazyka (dnes nynorsk, nová norština).[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Ivar Aasen – Norsk biografisk leksikon. Store norske leksikon [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Ivar Aasen – Store norske leksikon. Store norske leksikon - Språk og litteratur - Språkforskere [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Ivar Aasen | Norwegian scholar. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivar Aasen na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Aasen v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
Ivar Aasen's (1813–96) signature.
Autor: Carl Christian Wischmann , Licence: CC BY-SA 3.0
Biletet er eit portrett av språkforskaren, språkgrunnleggjaren og diktaren Ivar Aasen (1813-1896). Biletet er teke i 1871 då Aasen var 58 år gammal. Det at Ivar Aasen endeleg let seg avfotografere i 1871, hadde det ein særleg grunn. Systra hans, Ingeborg Melset, bad han om å få eit bilete. I dagboka 11. august 1871 skriv Aasen: "Hos en Fotograf". To dagar seinare les vi: "Hos Fotografen 1 dl. Slet Humør". Kjelde: Djupedal, Reidar (1988): "Ivar Aasen og den nye svartekunsten". Syn og Segn 1-2/1988