Ivo Štuka
Ivo Štuka | |
---|---|
Ivo Štuka 2007 | |
Narození | 10. února 1930 Brno Československo |
Úmrtí | 20. listopadu 2007 (ve věku 77 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Malý Ďáblický hřbitov |
Povolání | Básník, spisovatel, novinář, překladatel |
Národnost | česká |
Manžel(ka) | Ilona Borská (1928–2007) |
Rodiče | Antonín Štuka |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivo Štuka (10. února 1930, Brno – 20. listopadu 2007, Praha) byl český básník a novinář.
Život
Ivo Štuka se narodil 10. února 1930 v Brně. Jeho otec Antonín Štuka se za války účastnil protifašistického odboje a byl po prozrazení skupiny zatčen a v roce 1943 popraven. Ivo Štuka po maturitě (1949) na reálném gymnáziu v Brně nastoupil jako redaktor do Lidových novin, nejprve v Brně, potom v Ostravě a od 1951 v Praze. Na setkání mladých autorů na zámku Dobříš se seznámil s Ilonou Borskou, kterou si o rok později vzal a měl s ní postupně tři děti.
Od roku 1953 byl redaktorem časopisu Čs. voják, později pak redaktorem časopisu Plamen (1959–1963) a Signál (1965–1970). Spolu s Ilonou Borskou psali pro Plamen a další časopisy epigramy pod značkou IBIŠ. Jeho kniha sci-fi povídek Nález na Bílých kamenech byla koncem šedesátých let připravena do tisku, ale v ovzduší nastupující normalizace již nemohla vyjít. Některé povídky byly po roce 1989 uveřejněny samostatně [1].
Krátce po nástupu normalizace byl vyhozen z redakce (časopisu Signál) a dva roky byl bez zaměstnání. Pak dostal špatně placenou práci technického korektora v tiskárně. Publikovat nesměl dvacet let. Bez uvedení autorství v té době spolupracoval na některých dětských knížkách a překladech Ilony Borské. Jedinou skulinou v zákazu publikovat pro něj bylo psaní textů pro skupinu "Pražský šanson" (též "Šanson – věc veřejná", či "Opravna duší").
Po roce 1990 se Ivo Štuka na čas vrátil do časopisu Signál, kde se později stal zástupcem šéfredaktora.[2] V dalších letech pak pracoval jako novinář na volné noze.
Ivo Štuka zemřel 20. listopadu 2007 v Praze a je pohřben na malém hřbitově v Ďáblicích.
Dílo
Ivo Štuka se aktivně věnoval zejména poezii a literatuře, ale zajímal se rovněž o klasickou filozofii a ovlivněn zážitkem z válečného dětství zajímal se poněkud překvapivě i o letectví a kosmonautiku. V jeho díle nacházíme tuto tematiku opakovaně ve sci-fi novele Šest dnů na Luně 1[3], nebo v životopisné knize Král vzduchu o proslulém akrobatickém letci a stíhači za první republiky Františku Novákovi. Jeho publikované dílo zahrnuje 15 básnických sbírek, čtyři knihy a řadu překladů.
Poezie
- Buďte zdrávi, vojáci! (Ivo Štuka verše, Milan Kyselý povídky) (1954)
- Kolem vatry (1955)
- Smolné krůpěje (1956)
- Na konci města (1958)
- Po světě pěšky, autem, v raketě (1961)
- Pod námi země (1961)
- Zpívající vodopád (1962)
- Svět se točí do kolečka (s Ilonou Borskou)(1963)
- Pohled dešťových kapek (1964)
- Pět minut v balóně (1966)
- A jméno její (1970)
- U kotníků závrati (1986)
- Padá černá jiskra (1989)
- Říkadla a šeptánky (s Ilonou Borskou) (1989)
- Abecedník (1999)
- Kde bloudí velbloudi (2003)
Próza
- Šest dnů na Luně 1 (1963), řazeno do SF
- Barevné pohádky (s Ilonou Borskou)(1967)
- Domeček: ruská lidová pohádka; výtvarnice T. Koljuševová ; český text Ivo Štuka. Praha: Zahraniční literatura, (1969)
- Král vzduchu (1970)
- Nález na Bílých kamenech (nevydáno)
- Letci v bouři (s Ilonou Borskou) (1991)
Odkazy
Reference
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan, ed. Puls nekonečna: kronika české science fiction 2: od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. 1. vyd. tohoto souboru. V Praze: Plus, 2011. 471 s. ISBN 978-80-259-0096-3.
- ↑ Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. Říjen 1993, čís. 10, s. 56. ISSN 1210-6798.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Štuka, Ivo, s. 210.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivo Štuka
- Ivo Štuka, Slovník české literatury po roce 1945
- Ivo Štuka, Obec překladatelů
- Ilona Borská a Ivo Štuka - Zemřeli dva spisovatelé, kteří milovali Jesenicko, Libor Martinek, Britské listy
- Šanson - věc veřejná, Český hudební slovník osob a institucí Archivováno 22. 12. 2017 na Wayback Machine.
- Michal Janovský: ČASOPIS SIGNÁL V LETECH 1965 - 1974
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Štuka Ivo