Ivo Štuka

Ivo Štuka
Ivo Štuka 2007
Ivo Štuka 2007
Narození10. února 1930
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. listopadu 2007 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníMalý Ďáblický hřbitov
PovoláníBásník, spisovatel, novinář, překladatel
Národnostčeská
Manžel(ka)Ilona Borská
(19282007)
RodičeAntonín Štuka
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo Štuka (10. února 1930, Brno20. listopadu 2007, Praha) byl český básník a novinář.

Život

Ivo Štuka se narodil 10. února 1930 v Brně. Jeho otec Antonín Štuka se za války účastnil protifašistického odboje a byl po prozrazení skupiny zatčen a v roce 1943 popraven. Ivo Štuka po maturitě (1949) na reálném gymnáziu v Brně nastoupil jako redaktor do Lidových novin, nejprve v Brně, potom v Ostravě a od 1951 v Praze. Na setkání mladých autorů na zámku Dobříš se seznámil s Ilonou Borskou, kterou si o rok později vzal a měl s ní postupně tři děti.

Od roku 1953 byl redaktorem časopisu Čs. voják, později pak redaktorem časopisu Plamen (1959–1963) a Signál (1965–1970). Spolu s Ilonou Borskou psali pro Plamen a další časopisy epigramy pod značkou IBIŠ. Jeho kniha sci-fi povídek Nález na Bílých kamenech byla koncem šedesátých let připravena do tisku, ale v ovzduší nastupující normalizace již nemohla vyjít. Některé povídky byly po roce 1989 uveřejněny samostatně [1].

Krátce po nástupu normalizace byl vyhozen z redakce (časopisu Signál) a dva roky byl bez zaměstnání. Pak dostal špatně placenou práci technického korektora v tiskárně. Publikovat nesměl dvacet let. Bez uvedení autorství v té době spolupracoval na některých dětských knížkách a překladech Ilony Borské. Jedinou skulinou v zákazu publikovat pro něj bylo psaní textů pro skupinu "Pražský šanson" (též "Šanson – věc veřejná", či "Opravna duší").

Po roce 1990 se Ivo Štuka na čas vrátil do časopisu Signál, kde se později stal zástupcem šéfredaktora.[2] V dalších letech pak pracoval jako novinář na volné noze.

Ivo Štuka zemřel 20. listopadu 2007 v Praze a je pohřben na malém hřbitově v Ďáblicích.

Dílo

Ivo Štuka se aktivně věnoval zejména poezii a literatuře, ale zajímal se rovněž o klasickou filozofii a ovlivněn zážitkem z válečného dětství zajímal se poněkud překvapivě i o letectví a kosmonautiku. V jeho díle nacházíme tuto tematiku opakovaně ve sci-fi novele Šest dnů na Luně 1[3], nebo v životopisné knize Král vzduchu o proslulém akrobatickém letci a stíhači za první republiky Františku Novákovi. Jeho publikované dílo zahrnuje 15 básnických sbírek, čtyři knihy a řadu překladů.

Poezie

  • Buďte zdrávi, vojáci! (Ivo Štuka verše, Milan Kyselý povídky) (1954)
  • Kolem vatry (1955)
  • Smolné krůpěje (1956)
  • Na konci města (1958)
  • Po světě pěšky, autem, v raketě (1961)
  • Pod námi země (1961)
  • Zpívající vodopád (1962)
  • Svět se točí do kolečka (s Ilonou Borskou)(1963)
  • Pohled dešťových kapek (1964)
  • Pět minut v balóně (1966)
  • A jméno její (1970)
  • U kotníků závrati (1986)
  • Padá černá jiskra (1989)
  • Říkadla a šeptánky (s Ilonou Borskou) (1989)
  • Abecedník (1999)
  • Kde bloudí velbloudi (2003)

Próza

  • Šest dnů na Luně 1 (1963), řazeno do SF
  • Barevné pohádky (s Ilonou Borskou)(1967)
  • Domeček: ruská lidová pohádka; výtvarnice T. Koljuševová ; český text Ivo Štuka. Praha: Zahraniční literatura, (1969)
  • Král vzduchu (1970)
  • Nález na Bílých kamenech (nevydáno)
  • Letci v bouři (s Ilonou Borskou) (1991)

Odkazy

Reference

  1. ADAMOVIČ, Ivan, ed. Puls nekonečna: kronika české science fiction 2: od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. 1. vyd. tohoto souboru. V Praze: Plus, 2011. 471 s. ISBN 978-80-259-0096-3.
  2. Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. Říjen 1993, čís. 10, s. 56. ISSN 1210-6798. 
  3. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Štuka, Ivo, s. 210. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“