Ivo Rittig

Ivo Rittig
Narození	3. ledna 1963 (61 let) Československo Československo
Povolání	Podnikatel
Partner(ka)	Lenka Vejvalková
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ivo Rittig (* 3. ledna 1963) je kontroverzní podnikatel a lobbista. V 80. letech 20. století byl usvědčený a pravomocně odsouzený za zpronevěru. Oficiálně zbohatl na obchodech s módou, dle médií měl ovšem také prostřednictvím rozsáhlé klientelistické sítě významným způsobem ovlivňovat českou celostátní i komunální politiku.^[1] S jeho jménem byly zmiňovány mnohé korupční skandály,^[2] např. podezřelé zakázky pražského dopravního podniku^[3] a obchody s fotovoltaickými parky,^[4] avšak Rittig byl ve všech případech shledán nevinným.

Po základní škole nastoupil na učiliště, kde se učil v oboru prodavač a lahůdkář. Na praxi docházel do lahůdkářství U Paukertů, což bylo považováno za prominentní místo. Dle pamětníků, právě zde poznal všeobecné kšeftování, které provozovali všichni – od vedoucích samoobsluh, zelinářů či šéfů masny až po vysoké komunistické funkcionáře. Po vyučení nastoupil v červnu 1981 jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha, pracoval v samoobsluze na rohu Štepánské a Žitné na Praze 1. V prodejně se mu dařilo, během pouhých dvou let se stal vedoucím. Tento postup byl neobvyklý vzhledem k jeho věku, ale i proto, že nebyl v komunistické straně. Rittig se tehdy choval jako „čistokrevný spekulant“ a velmi dobře se znal s komunitou veksláků. Přes své známé měl v Tuzexu nakupovat alkohol a další zboží a pak ho podpultově s velkým ziskem^{[pozn 1]} prodávat ve svém obchodě. Pro své „dobré zákazníky“ byl schopen dodávat i luxusní a obtížně dostupné zboží jako ruský kaviár či vodku. Podle jeho bývalých kolegů si tehdy z pokladen v obchodě často bral peníze. Když se na jeho obchod chystala v září 1984 velká inventura, dostal echo dopředu a včas zakryl schodek asi 100 tisíc korun tak, že si půjčil peníze od známých a navozil na místo zboží z jiných provozoven. Použil i lest, kdy prázdné kartony od kávy a alkoholického likéru zvaného Myslivec vystlal papírem a dalšími předměty přesně do požadované váhy. Podobně řešil i druhou velkou inventuru o osm měsíců později. Tehdy mu v účetnictví chybělo tři čtvrtě milionu korun.^[5]

Podle listu IHNED.cz, jenž citoval soudní rozhodnutí z let 1987 a 1988 získaná na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, Rittig od podzimu 1983 až do zatčení v červnu 1985 spolu se svým zástupcem postupně rozkrádali svěřenou prodejnu potravin, především si brali peníze z tržeb, což zejména Rittig dle své argumentace u soudu „bral jako normální věc“. Celkové manko prodejny mělo činit 766 tisíc korun, což byla na tehdejší poměry obrovská částka.^{[pozn 2]} Nakonec byl Rittig potrestán devíti lety odnětí svobody poté, co byl jeho čin překvalifikován z původního rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Z devíti let strávil ve vězení polovinu, zejména proto, že ještě před pravomocným rozsudkem strávil tři roky ve vazbě. Začátkem roku 1990 se dostal na svobodu po Havlově amnestii.^[6]

V lednu 2017 byl za vyzrazení utajované zprávy Bezpečnostní informační služby nepravomocně odsouzen (spolu s Janou Nečasovou a Davidem Michalem) k devítiměsíčnímu podmíněnému trestu. Rittig se proti verdiktu soudu odvolal.^[7] Odvolací soud na základě odvolání rozsudek zrušil a v listopadu 2019 byl Rittig (spolu s Janou Nečasovou a Davidem Michalem) nepravomocně obžaloby zproštěn.^[8]

Co dělal Rittig po návratu z vězení na začátku devadesátých let není veřejně známo, podle jeho známých (jak uvedeno v IHNED.cz) patrně kšeftoval se zahraničním a tudíž v tehdejším Československu ceněným zbožím (kosmetika, výpočetní technika, elektronika). S bývalou tlumočnicí Lenkou Vejvalkovou založil společnost Prospekta Moda, jež prodávala luxusní zboží (např. značku Versace) v centru Prahy a na ruzyňském letišti. Toto podnikání bylo značně výnosné a umožnilo Rittigovi jednak sponzorovat hokejový klub Prospekta Praha, tak i organizovat utkání v boxu, pozvat do Prahy několik hvězd bojových sportů a známých herců a zejména přes podobné společenské akce získat přístup „do nejvyšších pater byznysu a politiky“. Kromě toho Rittig figuruje v několika dalších společnostech, jejichž byznys dle IHNED.cz již tak průhledný není.^[9]

Při policejní razii 13. června 2013 prohledala policie jeho kancelář u Prašné brány a jeho vilu na Vinohradech. Sám Rittig byl v tu dobu v Monaku. Spekuluje se o tom, že dostal o zatýkání předem zprávu a utekl před ním.^[10][11] Dne 13. února 2014 byl při policejní razii zatčen a obviněn, podle státní zástupkyně mělo jít o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti související s pražským dopravním podnikem.^[12]

Firma Lesy České republiky podle České televize zaplatila za podklady a vývoj etického kodexu 1 720 000 korun poradenské firmě Rittig and Partners. Podle firmy je cena odpovídající, ale podle Transparency International to není jasné. Na zakázku nedohlížela dozorčí rada podniku, která se měla zabývat otázkou, zda byla spolupráce s externí firmou nutná.^[13]

Nadační fond proti korupci obvinil Rittiga, že na jeho účty přicházely desítky milionů korun z pražského dopravního podniku. Rittig se proti tomu ostře ohradil a uvedl, že je „šokován, jak bezostyšnému osočení byl vystaven“. Společnost Neograph, která pro dopravní podnik dodávala jízdenky, měla uzavřenou smlouvu s firmou Cokeville Assets Inc. sídlící na Britských Panenských ostrovech. Za zprostředkování smlouvy měla tato společnost dostávat z každého lístku 17 haléřů. Karel Randák z protikorupčního fondu tvrdil, že firma Cokeville měla smlouvu o spolupráci s Rittigem, na základě které měla firma Rittigovi vyplácet provize ve výši 160 tisíc eur měsíčně a procenta ze zisku.^[14]

V červnu 2015 byl Rittig obviněn spolu s Martinem Dvořákem, Marií Novákovou a dalšími 11 lidmi pro údajné praní špinavých peněz. Toto obvinění se týkalo zakázek na SMS jízdenky a m-peněženky, prodej kuponů a tisk papírových jízdenek. Podle policie šlo o organizovanou skupinu, která peníze v letech 2008 až 2014 propírala přes několik firem z daňových rájů.^[15]

Podle deníku Mladá fronta DNES vyjednával Rittig pod hlavičkou společnosti Alseda Data, která v konsorciu s Telefónikou O2 soutěžila o desetimiliardovou zakázku na provoz a správu velké části informačních technologií polostátní elektrárenské společnosti ČEZ a která měla vazby na ženu, jež figurovala ve slovenském skandálu s prodejem emisních povolenek. Podle zaměstnanců ČEZu byl Rittig také jedním z iniciátorů celého projektu, on však jakékoli spojení se zakázkou i jakékoli vazby na Alseda Data odmítl.^[16]

V září 2014 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zadržel některé advokáty kanceláře MSB Legal v souvislosti s firmou Oleo Chemical, která byla podle České televize napojena na podniky blízké Rittigovi a která měla dodávat předraženou bionaftu pro pražský dopravní podnik.^[17] Zakázka se měla týkat let 2010–2012.^[18]

Od roku 2015^[19] probíhá u Městského soudu v Praze řízení v této věci (spisová značka 46 T 8 / 2015^[20][21]). V lednu 2017 uvedl státní zástupce Adam Borgula, že požaduje pro Rittiga 5 let vězení a peněžitý trest 1,7 milionu Kč.^[22] V únoru 2017 ho nepravomocný rozsudek zprostil obžaloby. Ve stejném řízení byli odsouzeni čtyři z deseti obžalovaných.^[23]

V září 2018 Pražský městský soud nepravomocně zprostil obžaloby lobbistu Iva Rittiga i v další větvi kauzy tunelování petrochemické firmy Oleo Chemical.^[24] Návrh státního zástupce Borguly ze 6. listopadu 2018 na obnovu trestního řízení v kauze vytunelování petrochemické firmy Oleo Chemical neuspěl, nově předložené odposlechy údajně nepřinášejí důkaz o páchání trestné činnosti.^[25] Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch některých obžalovaných dovolání k Nejvyššímu soudu.^[26] V červnu 2019 Vrchní soud v Praze zamítl odvolání státního zástupce, zproštění I. Rittiga je tedy pravomocné.[1] Nejvyšší státní zástupce poté již dovolání v neprospěch I. Rittiga a Davida Michala nepodal.^[27] Rittigovi poté soud v dubnu 2024 přiznal v kauze odškodné ve výši 649 tisíc korun.^[28]

Podle bulvárního deníku Blesk si Rittig v roce 2012 pořídil proudové letadlo Nextant 400XT a repasovaný Hawker 400XP. Za stroj údajně zaplatil kolem 100 milionů korun. „Letadlo si na leasing koupila moje společnost Rittig&Partners,“ řekl listu podnikatel. Nákup zdůvodnil tím, že jelikož většinu roku tráví v Monaku, on a jeho spolupracovníci letoun potřebují k práci.^[29] V Monaku měl do 21. května 2014 povolení k trvalému pobytu,^[30] od dubna 2014 má uděleno rezidenční vízum emirátu Dubaj (od 20. dubna 2014 do 19. dubna 2017).^[31]

• Kauza Nagyová

• Ondřej Koutník: Kauza Oleo Chemical aneb Začátek honu na Rittiga, 8. července 2014
• Vlivný nečlen ODS Archivováno 17. 6. 2013 na Wayback Machine., Euro, 3. 2. 2012