Ivo Telec

prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
Ivo Telec (2012)
Ivo Telec (2012)
Narození24. února 1959 (64 let)
Československo Brno, Československo
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníprávník, vysokoškolský profesor
ZaměstnavateléPrávnická fakulta Masarykovy univerzity (1991–2012)
Univerzita Palackého v Olomouci (od 2003)
Vysoké učení technické v Brně (od 2009)
Vysoké učení technické v Brně
OceněníPrávník roku (2006)
RodičeVladimír Telec[1] a Jiřina Telcová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo Telec (* 24. února 1959 Brno) je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti.

Akademická dráha

V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita), kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy.

V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář.

Právní praxe

Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec (v oborech školství a kultura a ekonomika) a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva.

Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v kategorii právo duševního vlastnictví.

Kontroverze

Ivo Telec je veden v seznamech agentů StB pod krycím jménem Vilém.[2] Podle některých názorů stál za kauzou údajného plagiátorství vedoucího katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity Josefa Fialy.[3]

Knižní dílo

  • Pojmové znaky duševního vlastnictví. Praha: C. H. Beck 2012. ISBN, v tisku.
  • Czech Republic. In: Lange, P. (ed.): International Trade Mark and Signs Protection. München: C. H. Beck 2010. (Spolu s Petrem Hajnem). ISBN 978-3-406-57875-5
  • Tschechien. In: Lange, P. (ed.): Internationales Handbuch des Marken- und Kennzeichenrechts. München: C. H. Beck 2009. (Spolu s Petrem Hajnem) ISBN 978-3-406-57122-0
  • Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha 2008, díl 1 a 2. (Spoluautor). ISBN 978-80-7201-687-7
  • Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck 2007. (Spolu s Pavlem Tůmou). ISBN 978-80-7179-608-4
  • Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk 2006, 2. díl. (Spolu s Pavlem Tůmou). ISBN 80-7239-198-4
  • The Enforcement of Patent Rights in the Czech Republic. In: Patent Enforcement Worldwide. Oxford – Portland, Oregon: Hart Publ. 2005. ISBN 1-84113-538-0
  • Czech Republic. In: Vanhees, H. (ed.): Intellectual Property. In: Blanpain, R. (gen. ed.): International Encyclopaedia of Laws. The Hague: Kluwer Law Int. 2005, Suppl. 28. (Spolu s Michaelou Sigmundovou). ISBN 978-90-6544-887-3
  • Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk 2002, 1. díl. ISBN 80-7239-110-0, (2., upr. vyd. 2007). ISBN 978-80-7239-206-3
  • Metodika výkladu právních předpisů. Brno: Karbo 2001. ISBN 80-238-6967-1, (2. vyd. Brno: Doplněk 2001). ISBN 80-7239-103-8
  • Zákon o nadacích a nadačních fondech. Komentář. Praha: C. H. Beck 1998. (Spolu s Janem Hurdíkem). ISBN 80-7179-199-7
  • Spolkové právo. Praha: C. H. Beck 1998. ISBN 80-7179-194-6
  • Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck 1997. ISBN 80-7179-106-7, ISBN 3-406-42491-0
  • Lexikon – občanské právo. Ostrava: Jiří Motloch-Sagit 1997. (Spolu s Josefem Fialou, Janem Hurdíkem, Věrou Koreckou). ISBN 80-7208-002-4, (2. upr. vyd. Ostrava: Jiří Motloch-Sagit 2001), ISBN 80-7208-237-X, (aktualizační dodatek, Ostrava: Jiří Motloch-Sagit 2002).
  • Vzory autorskoprávních smluv. Brno: Masarykova univerzita 1996. ISBN 80-210-1320-6
  • Autorský zákon a předpisy související. Texty s předmluvou. Praha: C. H. Beck 1995. ISBN 80-7179-006-0, ISBN 80-7049-117-5, ISBN 3-406-39310-1. (2., dopl. vyd. Praha: C. H. Beck 1996). ISBN 80-7179-100-8, ISBN 3-406-40754-4
  • Glosář některých neklasických právních pojmů. Brno: Masarykova univerzita 1995. ISBN 80-210-1078-9
  • Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Masarykova univerzita – Doplněk 1994. ISBN 80-210-0885-7, ISBN 80-85765-11-X, (Dodatek o právu k počítačovým programům. Brno: Doplněk 2002). ISBN 80-7239-106-2
  • Univerzitní a fakultní nadace. Brno: Masarykova univerzita 1994. ISBN 80-210-1049-5
  • Patentoví zástupci. Brno: Masarykova univerzita 1993. ISBN 80-210-0733-8
  • Právo výkonných umělců v provozovatelské praxi. Brno: Masarykova univerzita 1993. ISBN 80-210-0680-3

Reference

  1. a b Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2022-03-15]
  2. ŠVERDÍK, Michal. Na právech v Olomouci učí lidé zapletení s StB. iDnes.cz [online]. 2008-12-19 [cit. 2012-03-31]. Dostupné online. 
  3. FIALOVÁ, Barbora. Zaměstnanci práv se spojili proti nařčení z plagiátorství. iDnes.cz [online]. 2010-05-13 [cit. 2012-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ivo Telec.jpg
Autor: Michal Maňas , Licence: CC BY 3.0
Czech lawyer Ivo Telec