Izjaslav II. Mstislavič

Izjaslav II. Kyjevský
Narození	1097 Bělgorod
Úmrtí	13. listopadu 1154 (ve věku 56–57 let)
Povolání	politik
Choť	Anežka Štaufská Bagrationi Dmitrijevna Gruzínská
Děti	Mstislav II. Kyjevský Jaroslav II. Kyjevský Eudoxie Kyjevská Jaropolk Іzjaslavіč neznámá dcera Izjaslava II.[1]
Rodiče	Mstislav I. Kyjevský a Kristina Ingesdotter Švédská
Rod	Rurikovci
Příbuzní	Ingeborg Kyjevská, Eufrozina Kyjevská, Malmfrid Kyjevská, Vselovod Pskovský, Vladimír III. Kyjevský, Rostislav I. Kyjevský, Svjatopolk Mstislavič a Marie Mstislavna Kyjevská (sourozenci) Roman Veliký, Vsevolod Mstislavič, Vladimír Mstislavič a Svjatoslav Mstislavič (vnoučata)
Funkce	kyjevský kníže polocký kníže
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Izjaslav II. Mstislavič (rusky Изяслав Мстиславич1097 – 13. listopadu 1154) byl kníže z rodu Rurikovců, syn knížete Mstislava Vladimiroviče Velikého, postupně panoval v knížectví kurském, polockém, perejaslavském, volyňském a kyjevském.

Život

Izjaslav Mstislavič se narodil okolo roku 1097 a při křtu dostal jméno Pantělejmon. Byl druhým synem novogrodského a později kyjevského knížete Mstislava Vladimiroviče a jeho ženy Kristýny Ingesdotter Švédské. Anály ho poprvé zmiňují v roce 1127, kdy byl otcem dosazen do knížectví kurského. Se svými příbuznými se roku 1130 účastnil tažení proti polockým knížatům a po jeho skončení zůstal v Polocku jako tamní vládce. Po smrti Mstislava Vladimiroviče roku 1132 v Kyjevě nastoupil Mstislavův mladší bratr Jaropolk, který Izjaslava převedl do Perejaslavle. Téhož roku však, pod tlakem bratří a ve snaze o udržení aspoň části polocké země (kam se vrátila polocká větev Rurikovců), dosadil do Perejaslavle Vjačeslava Vladimiroviče a Izjaslavovi dal Turov, Pinsk a Minsk. Vjačeslav Vladimirovič se ale roku 1134 vrátil do Turova a vyhnal odtud Izjaslava.

Izjaslav odešel do Novgorodu k bratru Vsevolodu Mstislaviči a společně neúspěšně zaútočili na Jurije Dolgorukého, poté společně s Olgoviči a Polovci pustošili perejaslavskou zemi až k samému Kijevu. Jaropolka tím donutili ustoupit: Izjaslav dostal knížectví volyňské, přičemž tamní kníže Andrej Vladimirovič přešel do Perejaslavli.

Roku 1139 zemřel Jaropolk a Kyjev obsadil Vsevolod Olegovič. Vsevolod byl ženatý s Izjaslavovou sestrou Marií, nicméně přesto se k němu Izjaslav i jeho bratři stavěli opatrně. Po neúspěšném Vsevolodově nájezdu na Izjaslava se oba usmířili a Izjaslav dostal Perejaslav, poté žil s Vsevolodem v míru, i když jeho hlavními spojenci byli jeho bratři, především Rostislav Mstislavič ve Smolensku.

Po smrti Vsevoloda vládu v Kyjevě převzal jeho bratr Igor, vzápětí však, s podporou Kyjevanů, Izjaslav Kyjev dobyl a zajal Igora. Začala tím osmiletá válka o vládu nad Kyjevem mezi Izjaslavem a jeho spojenci (Kyjevany, Berendeji a Torky, černigovskými Davidoviči, knížaty ve Smolensku, Novgorodu a Rjazani) proti dalšímu Vsevolodovu bratru Svjatoslavovi, knížeti novgorod-severskému, podporovanému Jurijem Dolgorukým a Vladimirem Volodarevičem Haličským. Jako kyjevský kníže Izjaslav kontroloval i Volyň, Turov a Perejaslav. Během bojů Jurij Dolgorukij dvakrát dobyl Kyjev (1149 a 1150), dvakrát ho však Izjaslav získal zpět (1150 a 1151).

Rodina

Jeho první manželkou byla zřejmě dcera římskoněmeckého krále Konráda III. a jeho první manželky Gertrudy z Komburgu. Než v roce 1151 zemřela, porodila mu několik dětí:

• Mstislav II. Izjaslavič;
• Jaroslav II. Izjaslavič;
• Jaropolk Izjaslavič;
• Eudoxie provdaná za polského knížete Meška III.;
• Dcera provdaná za Rogvoloda Borisoviče, knížete polockého a druckého.

Podruhé se v roce 1154 oženil snad s abázskou kněžnou (podle N. M. karamzina), snad s gruzínskou princeznou Rusudanou z rodu Bagrationů, dcerou Demetria I. Manželství však trvalo jen pár měsíců, protože Izislav II. zemřel 13. listopadu 1154, pohřben je v klášteře svatého Teodora v Kyjevě. Rusudana se následně vrátila do Gruzie.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Izjaslav II. Kyjevský na Wikimedia Commons