Izorytmické moteto
Izorytmické moteto je forma vrcholného moteta a jeho racionální strukturalizace v období gotické hudby.
Nejvýznamnějšími skladateli komponující izorytmická moteta byli již kolem roku 1320 Philippe de Vitry a Guillaume de Machaut.
Popis
V této době izorytmie vytváří rovnováhu mezi výraznou melodií a nárůstem harmonické kolorace (terciové, či chromatické postupy ad.). Moteta, která vznikla v průběhu 14. století (Ars nova) vznikala na základě izorytmických principů talea a color. Jedním z příkladů je izorytmické moteto "Garrit Gallus-In Nova fert/Neuma", zkomponovaný Filipem z Vitry v polovině 14. století.
Izorytmické moteto "Sub Arturo plebs" od Johanna Aleana je pozdně středověké moteto. Představuje color 24 longae (48 celých not v moderní notace), dělených do taleae. Color se třikrát opakuje, přičemž každá verze je v jiné menzuře. Délka se poté zkracuje v poměru 9:6:4. Obrázek znázorňuje:
- (a) existující gregoriánský cantus firmus
- (b) tenor vytvořený v mensurální notaci a
- (c) přepis části začátku každé z devíti taleae v moderní notaci.
_isorhythmic_tenor.svg)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isorritmia na španělské Wikipedii.
Média použitá na této stránce
Autor: Future Perfect at Sunrise, Licence: CC BY-SA 3.0
Structural diagram of the isorhythmic tenor of a late 14th century motet of the Ars Nova, "Sub arturo plebs – fons citharizantium – in omnem terram", by John Aleyn (Alanus), featuring threefold isorhythmic diminution.
- First staff: preexisting Gregorian cantus firmus melody, from the first antiphon for the first nocturn of the commons for Apostles, "In omnem terram exivit sonus eorum" ('their voice has gone out into all the world'). Melody transposed one fifth up; notes used for the tenor marked in red.
- Second staff: Isorhythmic tenor as notated in mensural notation. Numbers 1-3 and brackets indicate three rhythmically identical sequences (taleae). The three mensuration signs in the beginning define the pattern of diminution, indicating "tempus perfectum cum prolatione maiore, tempus imperfectum cum prolatione minore and tempus imperfectum cum prolatione minore, respectively. (In the manuscript these signs are in fact found at the end of the line, together with a repetition sign.)
- Staves 2-5: Abbreviated transcription into modern notation. Each line represents one full repetition of the tenor (color), including the three talea in each, resulting in a nine-part structure. (Within each color, only the first few notes of each talea are rendered here.) The three mensuration signs in the line above correspond to the change in time signatures (9/8, 3/4, 2/4). In each color, the duration of each note is shortened by a factor of 2/3.