Izothiokyanáty

Obecný strukturní vzorec izothiokyanátů
Obecný strukturní vzorec izothiokyanátů

Izothiokyanáty jsou sloučeniny obsahující skupiny –N=C=S, formálně odvozené od izokyanátů nahrazením kyslíkového atomu atomem síry. Mnoho přírodních izothiokyanátů obsažených v rostlinách vzniká enzymatickými přeměnami metabolitů nazývaných glukosinoláty. Uměle připravený fenylizothiokyanát se používá při zkoumání peptidů Edmanovým odbouráváním.

Příprava a reakce

Izokyanáty se obecně připravují reakcí primárních aminů (například anilinu) se sulfidem uhličitým ve vodném roztoku amoniaku.[1] Tento postup vede k vysrážení dithiokarbamátu amonného, který poté reaguje s dusičnanem olovnatým za vzniku příslušného izothiokyanátu.[2]

Další možností je rozklad dithiokarbamátových solí za přítomnosti tosylchloridu.[3]

Syntéza fenylizothiokyanátu

Izothiokyanáty lze rovněž připravit tepelně indukovanými fragmentacemi 1,4,2-oxathiazolů.[4]

Tento postup byl použit při polymery podpořené syntéze izothiokyanátů.[5]

Vzhledem ke své elektrofilní povaze mohou být izothiokyanáty hydrolyzovány.

Výskyt

Izothiokyanáty se často vyskytují v přírodě a jsou předmětem medicínského výzkumu.[1] Příklady potravin, které mají charakteristické vůně díky izothiokyanátům jsou čínské zelí, brokolice, zelí, květák, kapusta kadeřavá, wasabi, křen, hořčice, ředkev setá, růžičková kapusta, potočnice lékařská, semena papáji, lichořeřišnice a kapara trnitá.[1] Izothiokyanáty se u nich tvoří v rozdílných množstvích a dodávají jim tak rozdílné, ovšem podobné, chuti a vůně. Všechny tyto rostliny patří do čeledi brukvovitých a vytvářejí glukosinoláty a enzym myrosinázu, který přeměňuje glukosinoláty na izothiokyanáty.[1]

  • Sinigrin je prekurzorem allylisothiokyanátu
  • Glukotropaeolin je prekurzorem benzylizothiolyanátu
  • Glukonasturtiin je prekurzorem fenethylizothiokyanátu
  • Glukorafanin je prekurzorem sulforafanu

Koordinační chemie

Izothiokyanáty a thiokyanáty lze použít jako ligandy v koordinační chemii. Thiokyanátové ligandy jsou častější.

Struktura Pd(Me2N(CH2)3PPh2)(SCN)(NCS)[7]

Odkazy

Související články

  • Methylisothiokyanát

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isothiocyanate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Isothiocyanates [online]. Micronutrient Information Center, Linus Pauling Institute, Oregon State University, 1 April 2017 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ DAINS FB; BREWSTER RQ; OLANDER CP. Phenyl Isothiocyanate. Org. Synth.. 1926, s. 72. Dostupné online. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 447. (anglicky) 
  3. ↑ R. Wong; S. J. Dolman. Isothiocyanates from tosyl chloride mediated decomposition of in situ generated dithiocarbamic acid salts. The Journal of Organic Chemistry. 2007, s. 3969–3971. DOI:10.1021/jo070246n. PMID 17444687. 
  4. ↑ R. J. O'Reilly; L. Radom. Ab initio investigation of the fragmentation of 5,5-diamino-substituted 1,4,2-oxathiazoles. Organic Letters. 2009, s. 1325–1328. DOI:10.1021/ol900109b. PMID 19245242. 
  5. ↑ B. A. Burkett; J. M. Kane-Barber; R. J. O'Reilly; L. Shi. Polymer-supported thiobenzophenone : a self-indicating traceless 'catch and release' linker for the synthesis of isothiocyanates. Tetrahedron Letters. 2007, s. 5355–5358. DOI:10.1016/j.tetlet.2007.06.025. 
  6. ↑ M. C. Ortega-Alfaro; J. G. López-Cortés; H. R. Sánchez; R. A. Toscano; G. P. Carrillo; Álvarez-Toledano. Improved approaches in the synthesis of new 2-(1, 3-thiazolidin-2Z-ylidene)acetophenones. Arkivoc. 2005, s. 356–365. DOI:10.3998/ark.5550190.0006.631. 
  7. ↑ Gus J. Palenik, George Raymond Clark "Crystal and Molecular Structure of Isothiocyanatothiocyanato-(1-diphenylphosphino-3-dimethylaminopropane)palladium(II)" Inorganic Chemistry, 1970, volume 9, pp 2754–2760. DOI:10.1021/ic50094a028

Média použitá na této stránce