Izotopy bismutu

Bismut (83Bi) nemá žádný stabilní izotop, ovšem má jeden izotop, 209Bi, s velmi dlouhým poločasem přeměny, takže lze stanovit jeho relativní atomovou hmotnost: 208,980 40(1). 209Bi je sice slabě radioaktivní, avšak vzhledem k jeho dlouhému poločasu přeměny (1,9×1019 let) je obvykle považován za stabilní. Bylo také popsáno 40 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 184 až 224, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 208Bi (poločas přeměny 3,68×105 let), 207Bi (31,55 let), 205Bi (15,31 dne), 206Bi (6,243 dne), 210Bi (5,012 dne) a 203Bi (11,76 hodiny). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 11,5 hodiny, většina pod 10 minut. Izotopy s nukleonovým číslem 209 a nižším se přeměňují beta plus přeměnou na izotopy olova a/nebo alfa rozpadem na thallium, zatímco u 210Bi a těžších izotopů převažuje přeměna beta minus na polonium.[1]

Izotop 213Bi lze průmyslově vyrobit ostřelováním radia brzdným zářením.

Seznam izotopů

symbol
nuklidu		Z(p)N(n) 
hmotnost izotopu (u)
 		poločas přeměny[1]způsob(y)
přeměny[1]		produkt(y)
přeměny[2]		jaderný
spin[1]		reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]		rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
184Bi83101184,001 12(14)13(2) msα180Tl
184mBi150(100) keV13(2) ms−10
185Bi83102184,997 63(6)58(4) μsp (90 %)184Pb+1/2
α (10 %)181Tl
185mBi70(50) keV6,6(15) msα181Tl
p184Pb
186Bi83103185,996 60(8)14,8(8) msα182Tl+3
186mBi0 keV[1]9,8(4) msα182Tl−10
187Bi83104186,993 158(16)37(2) msα183Tl−9/2
187m1Bi112 keV[1]370(20) µsα183Tl+1/2
187m2Bi252(1) keV7(5) µs+13/2
188Bi83105187,992 27(5)265(15) msα184Tl−10
188mBi0 keV[1]60(3) msα184Tl+3
β+188Pb
189Bi83106188,989 20(6)674(11) msα (>50 %)185Tl−9/2
β+ (<50 %)189Pb
189m1Pb185 keV[1]5,0(1) msα (>50 %)181Hg+13/2
β+ (<50 %)185Tl
189m2Bi357(1) keV880(50) ns+13/2
190Bi83107189,988 3(2)6,3(1) sα (90 %)186Tl+3
β+ (10 %)190Pb
190m1Bi0 keV[1]6,2(1) sα (70 %)186Tl−10
β+ (30 %)190Pb
190m2Bi690(180) keV>500(100) ns
191Bi83108190,985 786(8)12,4(3) sα (51 %)187Tl−9/2
β+ (49 %)191Pb
191mBi240 keV[1]124(5) msα (68 %)187Tl+1/2
IC (32 %)191Bi
β+191Pb
192Bi83109191,985 46(4)34,6(9) sβ+ (88 %)192Pb+3
α (12 %)188Tl
192mBi147 keV[1]39,6(4) sβ+ (90 %)192Pb−10
α (10 %)188Tl
193Bi83110192,982 96(1)63,6(30) sβ+ (96,5 %)193Pb−9/2
α (3,5 %)189Tl
193mBi308 keV[1]3.2(6) sα (84 %)189Tl+1/2
β+ (16 %)193Pb
194Bi83111193,982 83(5)95(3) sβ+ (99,54 %)194Pb+3
α (0,46 %)190Tl
194m1Bi0 keV[1]125(2) sβ+194Pb+6, +7
194m2Bi0 keV[1]115(4) sβ+ (99,8 %)194Pb−10
α (0,2 %)190Tl
195Bi83112194,980 651(6)183(4) sβ+ (99,97 %)195Pb−9/2
α (0,03 %)191Tl
195m1Bi401 keV[1]87(1) sβ+ (67 %)195Pb+1/2
α (33 %)191Tl
195m2Bi2 311,4 keV750(50) ns
196Bi83113195,980 667(26)308(12) sβ+ (99,998 8 %)196Pb+3
α (0,001 2 %)192Tl
196m1Bi169 keV[1]0,6(5) sIC196Bi+7
β+196Pb
196m2Bi271 keV[1]240(3) sβ+ (74,2 %)185Pb−10
IC (25,8 %)185Tl
α (3,8×10−4 %)185Tl
197Bi83114196,978 864(9)9,33(50) minβ+ (>99,999 %)197Pb−9/2
α (10−4 %)193Tl
197m1Bi500 keV[1]5,04(16) minα (55 %)193Tl+1/2
β+ (45 %)197Pb
IC (<0,3 %)197Bi
197m2Bi2 129,3(4) keV204(18) ns
197m3Bi2 360,4(5) keV263(13) ns
197m4Bi2 383,1 keV253(39) ns
197m5Bi2 929,5 keV209(30) ns
198Bi83115197,979 21(3)10,3(3) minβ+198Pb+2, +3
198m1Bi0 keV[1]1,6(3) minβ+198Pb+7
198m2Bi248,5 keV[1]7,7(5) sIC−10
199Bi83116198,977 672(13)27(1) minβ+199Pb−9/2
199m1Bi667 keV[1]24,70(15) minβ+ (>98 %)199Pb+1/2
IC (<2%)199Bi
α (≈0,01 %)195Tl
199m2Bi1 947(25) keV100(30) ns
199m3Bi~2 547,0 keV168(13) ns
200Bi83117199,978 132(26)36,4(5) minβ+200Pb+7
200m1Bi0 keV[1]31(2) minEC200Pb+2
IC200Bi
200m2Bi428,2 keV[1]400(50) ms−10
201Bi83118200,977 009(16)103(3) minβ+201Pb−9/2
201m1Bi846,4 keV[1]59.1(6) minEC (≥91,1 %)201Pb+1/2
IC (≤8,6 %)201Bi
α (≈0,3 %)197Tl
201m2Bi1 932,2 keV118(28) ns
201m3Bi1 971,2 keV105(75) ns
201m4Bi2 739,90(20) keV124(4) ns
202Bi83119201,977 742(22)1,71(4) hβ+202Pb+5
202m1Bi615(7) keV3,04(6) µs
202m2Bi2 607,1(5) keV310(50) ns
203Bi83120202,976 876(23)11,76(5) hβ+203Pb−9/2
203m1Bi1 098,1 keV[1]305(5) msIC203Bi+1/2
203m2Bi2 041,5(6) keV194(30) ns
204Bi83121203,977 813(28)11,22(10) hβ+204Pb+6
204m1Bi805,5 keV13,0(1) msIC204Bi−10
204m2Bi2 833,4(11) keV1,07(3) msIC+17
205Bi83122204,977 389(8)15,31(4) dβ+205Pb−9/2
206Bi83123205,978 499(8)6,243(3) dβ+206Pb+6
206m1Bi59,897(17) keV7,7(2) µs
206m2Bi1 044,8 keV[1]890(10) µsIC−10
207Bi83124206,978 470 7(26)31,55(4) rβ+207Pb−9/2
207mBi2 101,49(16) keV182(6) µs
208Bi83125207,979 742 2(25)3,68(4)×105 rβ+208Pb+5
208mBi1 571,1 keV[1]2,58(4) msIC208Bi−10
209Bi[3]83126208,980 398 7(16)1,9(2)×1019 r[pozn. 1][4][5]α205Tl−9/21,000 0
210Bi83127209,984 120 4(16)5,012(5) dβ− (>99,999 %)210Po−1Stopy[6]
α (1,3×10−4 %)206Tl
210mBi271,3 keV[1]3,04(6)×106 rα206Tl−9
211Bi83128210,987 269(6)2,14(2) minα (99,72 %)207Tl−9/2Stopy[7]
β− (0,28 %)211Po
211mBi1 257(10) keV1,4(3) µs
212Bi83129211,991 285 7(21)60,55(6) minβ− (64,06 %)212Po−1Stopy[8]
α (35,94 %)208Tl
212m1Bi250 keV[1]25,0(2) minα (67 %)208Tl−8, −9
β−, α (30 %)208Pb
β− (3 %)212Po
212m2Bi1 910 keV7,0(3) minβ−212Po>16
213Bi[9]83130212,994 385(5)45,61(6) minβ− (97,8 %)213Po−9/2
α (2,2 %)209Tl
214Bi83131213,998 712(12)19,9(4) minβ− (99,98 %)214Po−1Stopy[6]
α (0,02 %)210Tl
215Bi83132215,001 770(16)7,6(2) minβ−215Po−9/2Stopy[7]
215mBi1 347,5 keV[1]36,9(6) sIC (76,9 %)215Bi-(>23/2)
β− (23,1 %)187Hg
216Bi83133216,006 306(12)2,25(5) minβ−216Po−6, −7
216mBi1 910 keV6,6(21) minβ−216Po3
217Bi83134217,009 47(21)98,5(8) sβ−217Po−9/2
218Bi83135218,014 32(39)33(1) sβ−218Po
219Bi8313622(7) sβ−219Po
220Bi83137>300 nsβ−220Po
221Bi83138>300 nsβ−221Po
β−, n220Po
222Bi83139>300 nsβ−222Po
223Bi83140>300 nsβ−223Po
β−, n222Po
224Bi83141>300 nsβ−224Po
β−, n223Po

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of bismuth na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. ↑ Stabilní izotopy tučně, téměř stabilní (poločas přeměny delší než stáří vesmíru) tučnou kurzívou
  3. ↑ Dříve byl považován za konečný produkt neptuniové rozpadové řady.
  4. ↑ DE MARCILLAC, Pierre; CORON, Noël; DAMBIER, Gérard. Experimental detection of α-particles from the radioactive decay of natural bismuth. Nature. 2003-04, roč. 422, čís. 6934, s. 876–878. Dostupné online [cit. 2024-01-04]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature01541. (anglicky) 
  5. ↑ Bismuth breaks half-life record for alpha decay. Physics World [online]. 2003-04-23 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Meziprodukt uran-radiové rozpadové řady
  7. ↑ a b Meziprodukt aktiniové rozpadové řady
  8. ↑ Meziprodukt thoriové rozpadové řady
  9. ↑ Používá se v nukleární medicíně.

Poznámky

  1. ↑ Dříve byl považován za nejtěžší stabilní nuklid.