Izotopy hliníku

Hliník (13Al) má 25 známých izotopů, od 19Al po 43Al, a čtyři známé jaderné izomery. V přírodě se vyskytují pouze 27Al (jediný stabilní izotop, téměř 100 % přírodního hliníku) a 26Al (ve stopových množstvích, t1/2 = 7,17×105 r). Ostatní izotopy mají poločas kratší než 7 minut, většinou pod 1 sekundu.[1] 26Al vzniká v zemské atmosféře z argonu tříštivou reakcí způsobenou protony z kosmického záření. Izotopy hliníku nacházejí využití při datování mořských sedimentů, manganových konkrecí, ledovcového ledu a meteoritů.

Kosmogenní hliník-26 byl poprvé použit při studiu Měsíce a meteoritů. Úlomky meteoritů jsou po odtržení od původních těles vystaveny během průletu vesmírem intenzivnímu bombardování, přičemž dochází k významné tvorbě 26Al. Po dopadu na Zemi atmosféra zabraňuje dalšímu vzniku 26Al a jeho přeměna může být použita pro zjištění doby, před kterou meteorit dopadl. Výzkum meteoritů také ukázal, že v době utváření Sluneční soustavy byl tento izotop poměrně běžný.[2]

Seznam izotopů

symbol
nuklidu		Z(p)N(n) 
hmotnost izotopu (u)
 		poločas přeměny[1]způsob(y)
přeměny[1]		produkt(y)
přeměny[3]		jaderný
spin[1]		reprezentativní
isotopové
složení
(molární zlomek)[1]		rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
19Al13619,021 8<35 nsp18Mg
20Al13720,019 4<35 nsp19Mg
21Al13821,028 04(32)<35 nsp20Mg+5/2
22Al112022,019 52(10)91,1(5) msβ+, p (55,00 %)21Na+4
β+ (43,86 %)22Mg
β+, 2p (1,10 %)20Ne
β+, α (0,04 %)18Ne
23Al131023,007 267(20)470(30) msβ+ (99,54 %)23Mg+5/2
β+, p (0,46 %)22Na
23mAl~0,35 s
24Al131123,999 938 9(30)2,053(4) sβ+ (99,96 %)24Mg4+
β+, α (0,04 %)20Ne
β+, p (0,001 6 %)23Na
24mAl425,8 keV[1]130(3) msIT (82,5 %)24Al1
β+ (17,5 %)24Mg
β+, α (0,03 %)20Ne
25Al131224,990 428 1(5)7,183(12) sβ+25Mg+5/2
26Al[4]131325,986 891 69(6)7,183(12)×105 rβ+26Mg+5Stopy[5]
26mAl228,3 keV[1]6,3460(8) sβ+26Mg0
27Al131426,981 538 63(12)Stabilní+5/21,000
28Al131527,981 910 31(14)2,245(2) minβ−28Si+3
29Al131628,980 445 0(13)6,56(6) minβ−29Si+5/2
30Al131729,982 960(15)3,62(6) sβ−30Si+3
31Al131830,983 947(22)644(25) msβ− (98,4 %)31Si+5/2
β−, n (1,6 %)30Si
32Al131931,988 12(9)31,9(8) msβ− (99,3 %)32Si+1
β−, n (0,7%)31Si
32mAl955,7(4) keV200(20) ns+4
33Al132032,990 84(8)41,7(2) msβ− (91,5 %)33Si+5/2
β−, n (8,5 %)32Si
34Al132133,996 85(12)56,3(6) msβ−34Si-4
35Al132234,999 86(19)37,6(14) msβ− (62 %)35Si+5/2
β−, n (38 %)34Si
36Al132336,006 21(23)94(37) msβ− (69 %)36Si
β−, n (31 %)35Si
37Al132437,010 68(36)10,7(13) msβ−37Si+3/2
38Al132538,017 23(78)7,6(6) msβ−, n (84 %)37Si
β− (16 %)38Si
39Al132639,022 97(158)7,6(16) msβ−, n (97 %)38Si
β− (3 %)39Si
40Al132740,031 45(75)10 ms [>260 ns]
41Al132841,038 33(86)2# ms [>260 ns]+3/2
42Al132942,046 89(97)1 ms
43Al1330

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of aluminium na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. ↑ R. T. Dodd. Thunderstones and Shooting Stars. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-674-89137-6. S. 89–90. (anglicky) 
  3. ↑ Stabilní izotopy tučně
  4. ↑ Používá se k datování meteoritů a událostí v rané historii Sluneční soustavy
  5. ↑ Kosmogenní

Externí odkazy