Izotopy olova

Přírodní olovo (82Pb) se skládá ze čtyř stabilních izotopů; 204Pb (přirozený výskyt 1,4 %), 206Pb (24,1 %), 207Pb (22,1 %) a 208Pb (52,4 %). Bylo také popsáno 39 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 178 až 220, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 205Pb[1] (poločas přeměny 1,73×107 let), 202Pb (52 500 let), 210Pb (22,2 let), 203Pb (51,92 hodiny), 200Pb (21,5 h) a 212Pb (10,64 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 5 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 205 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy thallia a/nebo alfa rozpadem na rtuť, zatímco u 204Tl a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na bismut.[2]. Olovo je vůbec nejtěžším prvkem, který má stabilní izotop.[3]

Přírodní izotopy

206Pb je konečným produktem rozpadové řady 238.
207Pb je konečným produktem aktiniové rozpadové řady (začíná nuklidem 235U).
208Pb vzniká jako konečný produkt thoriové řady. Tvoří asi polovinu přírodního olova, ovšem v některých thoriových rudách může tento podíl vzrůst až na 90 %.[4] Je to také nejtěžší známý stabilní nuklid.

204Pb je prvotní nuklid, který je vhodný pro určování obsahu ostatních prvotních izotopů olova ve vzorku (poměr jejich množství je konstantní).

Seznam izotopů

symbol
nuklidu		Z(p)N(n) 
hmotnost izotopu (u)
 		poločas přeměny[2]způsob(y)
přeměny[2]		produkt(y)
přeměny[5]		jaderný
spin[2]		reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[2]		rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
178Pb8296178,003 830(26)205(135) μsα174Hg0
179Pb8297179,002 15(21)3,8(11) msα175Hg−9/2
180Pb8298179,997 918(22)4,1(3) msα176Hg0
181Pb8299180,996 62(10)36(2) msα177Hg−9/2
181mPb0 keV[2]45(20) µsα177Hg+13/2
182Pb82100181,992 672(15)55(5) msα (≈98 %)178Hg0
β+ (≈2 %)182Tl
183Pb82101182,991 87(3)535(30) msα (≈90 %)179Hg−3/2
β+ (≈10 %)183Tl
183mPb97 keV[2]415(20) msα179Hg+13/2
184Pb82102183,988 142(15)490(25) msα (80 %)180Hg0
β+ (20 %)184Tl
185Pb82103184,987 610(17)6,3(4) sβ+ (66 %)185Tl−3/2
α (34 %)181Hg
185mPb0 keV[2]4,3(2) sα (50 %)181Hg+13/2
β+ (50 %)185Tl
186Pb82104185,984 239(12)4,82(3) sβ+ (60 %)186Tl0
α (40 %)182Hg
187Pb82105186,983 918(9)15,2(3) sβ+ (88 %)187Tl−3/2
α (12 %)183Hg
187mPb33 keV[2]18,3(3) sβ+ (90,5 %)187Tl+13/2
α (9,5 %)183Hg
188Pb82106187,980 874(11)25,1(1) sβ+ (90,7 %)188Tl0
α (9,3 %)184Hg
188m1Pb2 578,2(7) keV830(210) ns−8
188m2Pb2 800(50) keV797(21) ns
189Pb82107188,980 81(4)39(8) sβ+ (>99 %)189Tl−3/2
α (<1 %)185Hg
189mPb40 keV[2]50(3) sβ+ (>99 %)189Tl+13/2
α (<1 %)185Hg
190Pb82108189,978 082(13)71(1) sβ+ (99,6 %)190Tl0
α (0,4 %)186Hg
190m1Pb2 614,8(8) keV150 ns+10
190m2Pb2 618(20) keV25 µs+12
190m3Pb2 658,2(8) keV7,2(6) µs−11
191Pb82109190,978 27(4)1,33(8) minβ+ (99,99 %)191Tl−3/2
α (0,01 %)187Hg
191mPb0 keV[2]2.18(8) minβ+ (99,98 %)191Tl+13/2
α (≈0,02 %)187Hg
192Pb82110191,975 785(14)3,5(1) minβ+ (99,994 1 %)192Tl0
α (0,005 9 %)188Hg
192m1Pb2 581.1(1) keV164(7) ns+10
192m2Pb2 625,1(11) keV1,1(5) µs+12
192m3Pb2 743,5(4) keV756(21) ns−11
193Pb82111192,976 17(5)β+193Tl−3/2
193m1Pb0 keV[2]5,8(2) minβ+193Tl+13/2
193m2Pb2 612,5(5) keV140(20) ns+33/2
194Pb82112193,974 012(19)10,7(6) minβ+ (>99,999 %)194Tl0
α (7,3×10−6 %)190Hg
195Pb82113194,974 542(25)≈15,0 minβ+195Tl−3/2
195m1Pb202,9(7) keV[2]15,0(12) minβ+195Tl+13/2
195m2Pb1 759,0(7) keV10,0(7) µs−21/2
196Pb82114195,972 774(15)37(3) minβ+ (>99,999 %)196Tl0
α (≤3,0×10−5%)192Hg
196m1Pb1 049,20(9) keV<100 ns+2
196m2Pb1 738,27(12) keV<1 µs+4
196m3Pb1 797,51(14) keV140(14) ns−5
196m4Pb2 693,5(5) keV270(4) ns+12
197Pb82115196,973 431(6)8,1(17) minβ+197Tl−3/2
197m1Pb319,31(11) keV42,9(9) minβ+ (81 %)197Tl+13/2
IC (19 %)197Pb
197m2Pb1 914,10(25) keV1,15(20) µs−21/2
198Pb82116197,972 034(16)2,4(1) hβ+198Tl0
198m1Pb2 141,4(4) keV4,19(10) µs−7
198m2Pb2 231,4(5) keV137(10) ns−9
198m3Pb2 820,5(7) keV212(4) ns+12
199Pb82117198,972 917(28)90(10) minβ+199Tl−3/2
199m1Pb424,8 keV[2]12,2(3) minIC (93 %)199Pb+13/2
β+ (7 %)199Tl
199m2Pb2 563,8(27) keV10,1(2) µs−29/2
200Pb82118199,971 827(12)21,5(4) hβ+200Tl0
201Pb82119200,972 885(24)9,33(3) hEC (99 %)201Tl−5/2
β+ (1 %)201Tl
201m1Pb629,1 keV[2]60,8(18) sIC201Pb+13/2
201m2Pb2 718,5 keV508(5) ns−29/2
202Pb82120201,972 159(9)5,25(28)×104 rEC202Tl0
202m1Pb2 169,9 keV[2]3,54(2) hIC (90,5 %)202Pb−9
EC (9,5 %)202Tl
202m2Pb4 142,9(11) keV110(5) ns+16
202m3Pb5 345,9(13) keV107(5) ns−19
203Pb82121202,973 391(7)51,92(3) hEC203Tl−5/2
203m1Pb825,2 keV[2]6,21(118) sIC203Pb+13/2
203m2Pb2 923,4 keV122(4) ns−25/2
203m3Pb2 949,2 keV[2]480(7) msIC−29/2
204Pb[6]82122203,973 043 6(13)Pozorovatelně stabilní[7]00,014(1)0,010 4–0,016 5
204m1Pb1 274.00(4) keV265(10) ns+4
204m2Pb2 185,9 keV[2]66,93(10) minIC−9
204m3Pb2 264,33(4) keV485(65) ns−7
205Pb82123204,974 481 8(13)1,73(7)×107 rEC205Tl−5/2
205m1Pb2,329(7) keV24,2(4) µs−1/2
205m2Pb1 013,839(13) keV[2]5,55(2) msIC+13/2
205m3Pb3 195,7(5) keV217(5) ns−25/2
206Pb[8]82124205,974 465 3(13)Pozorovatelně stabilní[9]00,241(1)0,208 4–0,274 8
206m1Pb2 200,14(4) keV125(2) µs−7
206m2Pb4 027,3(7) keV202(3) ns+12
207Pb[10]82125206,975 8969(13)Pozorovatelně stabilní[11]−1/20,221(1)0,176 2–0,236 5
207mPb1 633,4 keV[2]806(6) msIC207Pb+13/2
208Pb[12]82126207,976 652 1(13)Pozorovatelně stabilní[13]00,524(1)0,512 8–0,562 1
208mPb4 895(2) keV500(10) ns+10
209Pb82127208,981 090 1(19)3,234(7) hβ−209Bi+9/2Stopy
210Pb82128209,984 188 5(16)22,20(22) rβ− (>99,999 %)210Bi0Stopy[14]
α (1,9×10−6 %)206Hg
210mPb1 278(5) keV201(17) ns+8
211Pb82129210,988 737 0(29)36,1(2) minβ−211Bi+9/2Stopy[15]
212Pb82130211,991 897 5(24)10,64(1) hβ−212Bi0Stopy[16]
212mPb1 335(10) keV5(1) µs+8
213Pb82131212,996 581(8)10,2(3) minβ−213Bi+9/2
214Pb82132213,999 805 4(26)27,06(7) minβ−214Bi0Stopy[14]
215Pb82133215,004 81(44)147(12) sβ−215Bi
216Pb82134>300 nsβ−216Bi0
217Pb82135>300 nsβ−217Bi
218Pb82136>300 nsβ−218Bi0
219Pb82137>300 nsβ−219Bi
220Pb82138>300 nsβ−220Bi0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of lead na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Je-li tento izotop plně ionizován, stává se stabilním.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  3. ↑ TAKAHASHI, K; BOYD, R. N.; MATHEWS, G. J.; YOKOI, K. Bound-state beta decay of highly ionized atoms. Physical Review C. New York, NY: American Institute of Physics for the American Physical Society, October 1987, s. 1522–1528. Dostupné online [cit. 2016-11-20]. ISSN 0556-2813. DOI 10.1103/PhysRevC.36.1522. PMID 9954244. (anglicky) 
  4. ↑ A. Yu. Smirnov; V. D. BORISEVICH; A. SULABERIDZE. Evaluation of specific cost of obtainment of lead-208 isotope by gas centrifuges using various raw materials. Theoretical Foundations of Chemical Engineering. July 2012, s. 373–378. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Stabilní izotopy tučně, téměř stabilní (poločas přeměny delší než stáří vesmíru) tučnou kurzívou
  6. ↑ Využívá se v Pb-Pb datování
  7. ↑ Předpokládá se alfa rozpad na 200Hg s poločasem nad 1,4&×1017 let.
  8. ↑ Konečný produkt uran-radiové rozpadové řady
  9. ↑ Předpokládá se alfa rozpad na 202Hg s poločasem nad 2,5×1021 let.
  10. ↑ Konečný produkt aktiniové rozpadové řady
  11. ↑ Předpokládá se alfa rozpad na 203Hg s poločasem nad 1,9×1021 let.
  12. ↑ Konečný produkt thoriové rozpadové řady
  13. ↑ Nejtěžší pozorovatelně stabilní nuklid, předpokládá se alfa rozpad na 204Hg s poločasem nad 2,6×1021 let.
  14. ↑ a b Meziprodukt uran-radiové rozpadové řady
  15. ↑ Meziprodukt aktiniové rozpadové řady
  16. ↑ Meziprodukt thoriové rozpadové řady

Externí odkazy