Izotopy xenonu

Přírodní xenon (54Xe) je tvořen osmi stabilními izotopy a jedním s velmi dlouhým poločasem přeměny (u 124Xe, 126Xe a 134Xe se předpokládá dvojitá beta minus přeměna, ale nebyla pozorována, a tak jsou tyo izotopy považovány za stabilní). Nejběžnějším izotopem je 132Xe (přirozený výskyt 26,4 %). Bylo také popsáno 32 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 108 až 148, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 127Xe (poločas přeměny 36,346 dne), 133Xe (5,247 5 dne), 122Xe (20,1 hodin) a 125Xe (16,9 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 1 minutu. Radioizotopy s nukleonovým číslem 127 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy jodu, zatímco u 133Xe a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na cesium.[1].

Xenon-133

Xenon-133 (prodávaný jako léčivo pod obchodním názvem Xeneisol) je radioizotop xenonu, který se vdechuje za účelem vyhodnocení funkce plic a k jejich zobrazení.[2] Také se používá k zobrazení toku krve, například v mozku.[3]

Xenon-135

Podrobnější informace naleznete v článku Xenon-135.

Xenon-135 se získává jaderným štěpením uranu. Má poločas přeměny 9,14 hodiny a je nejsilnějším známým neutronovým jedem, má výrazný vliv na jaderný reaktor (způsobuje xenonovou otravu reaktoru.

Seznam izotopů

symbol
nuklidu		Z(p)N(n) 
hmotnost izotopu (u)
 		poločas přeměny[1]způsob(y)
přeměny[1]		produkt(y)
přeměny[4]		jaderný
spin[1]		reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]		rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
108Xe54540
109Xe545513(2) msα118I0
110Xe5456109,944 28(14)93(3) msβ+110I0
α106Te
111Xe5457110,941 60(33)810(200) msβ+ (90 %)111I+7/2
α (10 %)107Te
112Xe5458111,935 62(11)2,7(8) sβ+ (98,8 %)112I0
α (1,2 %)108Te
113Xe5459112,933 34(9)2,74(8) sβ+ (93 %)113I+5/2
β+, p (7 %)112Te
α (0,01 %)109Te
β+, α (0,007 %)109Sb
114Xe5460113,927 980(12)10,0(4) sβ+114I0
115Xe5461114,262 94(13)18(4) sβ+ (99,66 %)115I+5/2
β+, p (0,34 %)114Te
β+, α (3×10−4 %)111Sb
116Xe5462115,921 581(14)59(2) sβ+116I0
117Xe5463116,920 359(11)61(2) sβ+ (99,997 1 %)117I+5/2
β+, p (0,002 9 %)116Te
118Xe5464117,916 179(11)3,8(9) minβ+118I0
119Xe5465118,915 411(11)5,8(3) minβ+119I+5/2
120Xe5466119,911 784(13)40(1) minβ+120I0
121Xe5467120,911 462(12)40,1(20) minβ+121I+5/2
122Xe5468121,908 368(12)20,1(1) hβ+122I0
123Xe5469122,908 482(10)2,08(2) hEC123I+1/2
123mXe185,18(22) keV5,49(26) µs-7/2
124Xe5470123,905 893(2)Pozorovatelně stabilní[5]09,52(3)×10−4
125Xe5471124,906 395 5(20)16,9(2) hβ+125I+1/2
125m1Xe252,6 keV[1]57(1) sIC125Xe-9/2
125m2Xe295,86(15) keV0,14(3) µs+7/2
126Xe5472125,904 274(7)Pozorovatelně stabilní[6]08,90(2)×10−4
127Xe5473126,905 184(4)36,346(3) dEC127I+1/2
127mXe297,1 keV[1]69,2(9) sIC127Xe-9/2
128Xe5474127,903 531 3(15)Stabilní00,019 102(8)
129Xe5475128,904 779 4(8)Stabilní+1/20,264 006(82)
129mXe236,1 keV[1]8,88(2) dIC129Xe-11/2
130Xe5476129,903 508 0(8)Stabilní00,040 710(13)
131Xe5477130,905 082 4(10)Stabilní+3/20,212 32(30)
131mXe163,9 keV[1]11,84(4) dIC131Xe-11/2
132Xe5478131,904 153 5(10)Stabilní00,269 086(33)
132mXe2 752,2 keV[1]8,39(11) msIC132Xe+10
133Xe[7]5479132.9059107(26)5,247 5(5) dβ−133Cs+3/2
133mXe233,2 keV[1]2,198(13) dIC133Xe-11/2
134Xe5480133,905 394 5(9)Pozorovatelně stabilní[8]00,104 357(21)
134m1Xe1 965,5 keV[1]290(17) msIC134Xe-7
134m2Xe3 025,2(15) keV5(1) µs+10
135[9]5481134,907 227(5)9,14(2) hβ−135Cs+3/2
135mXe526,6 keV[1]15,29(5) minIC (>99,4 %)135Xe-11/2
β− (<0,6 %)135Cs
136Xe5482135,907 219(8)>2,4×1021 r2β−136Ba00,088 573(44)
136mXe1 891,703(14) keV2,95(9) µs+6
137Xe5483136,911 562(8)3,818(13) minβ−137Cs-7/2
138Xe5484137,913 95(5)14,08(8) minβ−138Cs0
139Xe5485138,918 793(22)39,68(14) sβ−139Cs-3/2
140Xe5486139,921 64(7)13,60(10) sβ−140Cs0
141Xe5487140,926 65(10)1,73(1) sβ− (99,96 %)141Cs-5/2
β−, n (0,04 %)140Cs
142Xe5488141,929 71(11)1,23(2) sβ− (99,79 %)142Cs0
β−, n (0,21 %)141Cs
143Xe5489142,935 11(21)1,23(2) sβ− (99 %)143Cs0
β−, n (1 %)142Cs
144Xe5490143,938 51(32)388(7) msβ−144Cs0
β−, n143Cs
145Xe5491144,944 07(32)188(4) msβ− (95 %)145Cs
β−, n (5 %)144Cs
146Xe5492143,938 51(32)146(6) msβ− (93,1 %)146Cs0
β−, n (6,9 %)145Cs
147Xe5493146,953 56(43)125(75) msβ− (>92 %)147Cs-3/2
β−, n (<8 %)146Cs
148Xe5494146,953 56(43)>408 nsβ−147Cs0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of xenon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. ↑ JONES, R. L.; SPROULE, B. J.; OVERTON, T. R. Measurement of regional ventilation and lung perfusion with Xe-133. Journal of nuclear medicine. 1978, s. 1187–1188. PMID 722337. (anglicky) 
  3. ↑ HOSHI, H.; JINNOUCHI, S.; WATANABE, K.; ONISHI, T.; UWADA, O.; NAKANO, S.; KINOSHITA, K. Cerebral blood flow imaging in patients with brain tumor and arterio-venous malformation using Tc-99m hexamethylpropylene-amine oxime--a comparison with Xe-133 and IMP. Kaku Igaku. 1987, s. 1617–1623. PMID 3502279. (anglicky) 
  4. ↑ Stabilní izotopy tučně
  5. ↑ Předpokládá se dvojitá β+ přeměna na 124Te s poločasem přeměny nad 1,6×1014 let
  6. ↑ Předpokládá se dvojitá β+ přeměna na 126Te.
  7. ↑ Používá se v nukleární medicíně.
  8. ↑ Předpokládá se dvojitá β− přeměna na 134Ba s poločasem nad 5,8×1022 let.
  9. ↑ Nejsilnější známý pohlcovač neutronů