Izraelská politická krize 2019–2021

Izraelská politická krize 2019-2021
(c) Or Barenholtz, CC BY-SA 3.0 Voda vystřelená z vodního děla na demonstranty během protestů proti Netanjahuovi
Základní informace
Datum	26. prosinec 2018 – 5. listopad 2021
Trvání	3 roky a 3 měsíce
Stát	Izrael
Výsledek	Vytvoření vlády Naftali Bennetta Nově zvolení poslanci Knesetu vytvořili většinovou vládní koalici Benjamin Netanjahu sesazen z funkce premiéra Opoziční strany odmítají vstoupit do vlády vedené Benjaminem Netanjahuem, ale nejsou schopny okamžitě vytvořit stabilní vládní koalici Kneset schválil státní rozpočty na rok 2021 i 2022
Typ	politická krize

Izraelská politická krize 2019-2021 byla obdobím politické nestability v Izraeli, kdy se v rozmezí dvou let konaly čtvery předčasné volby do Knesetu: v dubnu 2019, září 2019, březnu 2020 a březnu 2021.

Tato patová situace vznikla v důsledku toho, že liberální křídlo parlamentu odmítlo s Benjaminem Netanjahuem vytvořit koalici, zatímco strana Likud – strana konzervativního křídla – odmítla Netanjahua odvolat z čela strany. Ostatní strany konzervativního křídla odmítly vytvořit koalici bez Netanjahua a Likudu. Žádné z křídel nebylo schopno samo o sobě vytvořit koalici kvůli nerozhodnému počtu mandátů v parlamentu, které držely arabské strany. Někteří poslanci židovských stran (obou křídel) a arabských stran považovali možnost vládní spolupráce za vyloučenou.

Dne 13. června 2021 složila přísahu vláda Naftali Bennetta, která v Knesetu získala důvěru v poměru 60:59 hlasů, přičemž jeden poslanec ze Sjednocené arabské kandidátky se zdržel hlasování. Novou koalici tvoří všechny strany liberálního křídla, konzervativní strany Jamina a Nová naděje a arabská strana Sjednocená arabská kandidátka. Vládu zpočátku povede Naftali Bennett z Jaminy, přičemž liberál Ja'ir Lapid bude v rámci dohody zastávat funkci alternujícího premiéra. Součástí koalice je 61 poslanců Knesetu napříč 8 ideologicky různorodými stranami (různorodost panuje i v rámci liberálního křídla). S minimální většinou 61 poslanců může být proto schvalování zákonů obtížné.

Opozičními stranami jsou Likud, dvě ultraortodoxní strany, ortodoxní nacionalistická strana a Sjednocená kandidátka. Vůdcem opozice se stal Benjamin Netanjahu v čele Likudu, který má v parlamentu 30 křešel (téměř dvakrát více než druhá největší strana); jde o první změnu v čele izraelské vlády od roku 2009, kdy se Netanjahu ujal moci.

Krize skončila schválením státního rozpočtu na rok 2021 i 2022.

Pozadí

V průběhu 20. Knesetu, zvoleného po parlamentních volbách v roce 2015, si Netanjahu zajistil čtvrté funkční období v čele třicáté čtvrté vlády. Dne 26. května 2016 vstoupila do vlády strana Jisra'el bejtenu s pěti poslanci. Avigdor Lieberman, předseda Jisra'el bejtenu, byl jmenován ministrem obrany místo Moše Ja'alona.

Dne 14. listopadu 2018 Avigdor Lieberman odstoupil ze své funkce a z koalice, protože vláda schválila příměří s Hamásem, čímž narušil stabilitu vlády. Dne 26. prosince 2018 byl schválen zákon o rozpuštění Knesetu a začala volební kampaň do jednadvacátého Knesetu.

Po dubnu 2019

Krize začala poté, co po volbách v dubnu 2019 nebyla žádná strana schopna sestavit vládu. Dvě hlavní strany, Kachol lavan a Likud, získaly obě 35 křesel. Likud dostal od prezidenta Re’uvena Rivlina mandát, aby se pokusil sestavit vládu, ovšem premiérovi Benjaminu Netanjahuovi se nepodařilo vytvořit většinovou koalici o 61 křeslech. Likud a jeho spřátelené strany hlasovaly pro rozpuštění Knesetu, místo aby prezident udělil mandát jinému členu Knesetu.^[1]

Po září 2019

Druhé volby se konaly v září 2019. Tentokrát Kachol lavan porazila Likud o jedno křeslo. I přesto, že Kachol lavan měla o jedno křeslo více, Likud získal mandát od prezidenta poté, co získal podporu o jednoho poslance Knesetu více než Kachol lavan. Netanjahuovi se opět nepodařilo sestavit vládu.^[2][3] Sestavením vlády byl tedy pověřen Binjamin Ganc, kterému se rovněž nepodařilo sestavit vládu.^[4][5] Po neúspěchu Gance vstoupila vláda do období dlouhého 21 dní, ve kterém má jakýkoli z kandidátů možnost sestavit vládu.^[6][7] Během období se nikomu nepodařilo sestavit vládu a Kneset byl rozpuštěn.

Po březnu 2020

V březnu 2020 se konaly třetí volby. Tentokrát Likud získal více křesel než Kachol lavan, ale Ganc získal větší podporu od potenciálních spojenců v Knesetu a získal mandát od prezidenta. Ganc přesto nedokázal sjednotit dostatek spojenců do koalice. Jeho strana byla dohodnuta na výměně předsedy Knesetu. V návaznosti na to bývalý předseda Knesetu Juli-Joel Edelstein odmítl svolat plénum, aby hlasovalo o jeho výměně. Toto odmítnutí vyvolalo ústavní krizi. Hnutí ha-Tnu'a le-ma'an echut ha-šilton be-Jisra'el se obrátilo na Nejvyšší soud, který Edelsteinovi nařídil svolat Kneset. V návaznosti na to Edelstein rezignoval.^[8][9] Mezitím se v Izraeli zhoršila pandemie covidu-19, což urychlilo jednání o vytvoření nové vlády. Dne 26. března složil Ganc přísahu jako nový předseda Knesetu s podporou Likudu,^[10] což způsobilo rozkol v Kachol lavan. Nakonec se 20. dubna 2020 Likud a Kachol lavan dohodly na vládě, jejíž součástí byla i „dohoda o rotaci“ mezi Gancem a Netanjahuem na postu premiéra.^[11] Po neúspěšném hlasování o rozpočtu v prosinci 2020 se však vládní koalice opět rozpadla a na březen 2021 byly vypsány nové volby, bezprecedentně čtvrté za pouhé dva roky.^[12][13][14]

Po březnu 2021

Izraelský prezident Re'uven Rivlin se 5. dubna 2021 sešel s předsedy všech politických stran^[15] a následující den pověřil Benjamina Netanjahua sestavením vlády.^[16] Netanjahu dostal na sestavení vlády čas do konce 4. května.^[17][18] Netanjahu v daném termínu vládu nesestavil.^[19][20] Následující den Rivlin pověřil druhým mandátem Ja'ira Lapida.^[21][22] Dne 9. května bylo oznámeno, že Lapid a Naftali Bennett dosáhli v koaličních jednáních významného pokroku.^[23] Dne 10. května bylo oznámeno, že se plánuje vytvoření nové vlády složené ze současné opozice, ale že islamistická strana Sjednocená arabská kandidátka, která v důsledku nedávných válečných akcí v Gaze pozastavila rozhovory s Lapidem i Bennettem, musí ještě přislíbit podporu, aby opoziční poslanci Knesetu měli většinu.^[24][25] Koncem května si Lapid zajistil podporu Kachol lavan, Strany práce, Jisra'el bejtenu, Nové naděje a Merecu, přičemž podporu mu případně poskytly i strany Jamina a Sjednocená arabská kandidátka.^[26] Dne 30. května Bennett v televizním projevu oznámil, že Jamina vstoupí do vlády s Lapidem poté, co všichni poslanci Knesetu za Jaminu kromě jednoho souhlasili s podporou tohoto rozhodnutí.^[27]

Po jednání s Lapidem a Bennettem podepsal 2. června 2021 předseda Sjednocené arabské kandidátky Mansúr Abbás dokument, který jeho stranu připoutal ke koalice, a souhlasil s tím, že jeho strana vstoupí do vlády bez Netanjahua.^[28][29] Jen hodinu před vypršením svého mandátu 2. června Lapid informoval odstupujícího prezidenta Re'uvena Rivlina, že může sestavit novou vládu.^{[30][31][22][32]} Bennettova strana Jamina se 11. června stala poslední opoziční frakcí, která podepsala koaliční smlouvu s Lapidovou stranou Ješ atid, a umožnila tak 13. června složit přísahu šestatřicáté vlády.^[33] Dne 5. listopadu, když Kneset schválil státní rozpočet na rok 2021 i 2022, krize skončila, čímž byla na čas zajištěna politická stabilita.^[34]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019–2021 Israeli political crisis na anglické Wikipedii.