Izraelské vojenské letectvo

Izraelské vojenské letectvo
Znak izraelského letectva
Země	Izrael Izrael
Vznik	1948
Typ	letectvo
Velikost	~ 750 letounů
Velitelé	Amikam Norkin
Nadřazené jednotky	Izraelské obranné síly
Insignie
Znak
	Letecký výsostný znak

Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל‎, Zroa ha-avir ve-he-chalal, běžně známé jako: חיל האוויר‎ Chejl ha-avir, doslova „Vzdušné vojsko“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k nejlepším a nejefektivnějším leteckým armádám na světě.^[1] Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleno 76 příslušníků letového a 69 pozemního personálu^[2] a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89.

Navzdory pokročilému izraelskému leteckému průmyslu a moderním technologiím zemi chybí letadla vlastní výroby, země je tak závislá na svém hlavním spojenci - Spojených státech amerických.^[1] Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Tomer Bar.^[3]

Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chejl ha-avir byl Šerut avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích (takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire) či propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, prokázalo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 62 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii.

Poté, co nový stát uhájil svou existenci nastala konsolidace a vyzbrojení moderní technikou. V 50. letech se hlavním dodavatelem výzbroje Izraelského letectva stala Francie. Ze země byly například získány proudové stíhací a útočné letouny Dassault Ouragan, Dassault Mystère IV, Dassault Super Mystère B.2, dálkový stíhací letoun Sud Aviation Vautour a později především supermoderní stíhačky Dassault Mirage IIIC. Izraelské letectvo, vyzbrojené převážně francouzskou technikou se také stalo nejdůležitější silou v bojích během suezské krize.

Podpora ze strany Francie však ustala během šestidenní války, kdy země vyhlásila embargo na dodávky zbraní do Izraele. To vedlo mimo jiné k rozvoji kapacit domácího leteckého výrobce Israel Aircraft Industries, jenž zpočátku vyráběl letouny vycházející z francouzských vzorů a to dokonce i za cenu průmyslové špionáže. Izraelským tajným službám se totiž ve Švýcarsku podařilo získat kompletní plány nejmodernější varianty letounu Mirage IIIS, jenž byl po modifikaci v zemi vyráběn jako IAI Nešer.

V polovině 60. let výrazně rostla síla letectev i armád okolních arabských zemí, jež podporoval Sovětský svaz. Československé letouny tentokrát výrazně posilovaly Egypt a Sýrii. Aby bylo dosaženo převahy ve vzduchu, byla zásadním prvkem šestidenní války operace Moked z 5. června 1967, velký letecký útok při kterém izraelské letectvo zničilo velkou většinu Egyptského, Syrského a Jordánského letectva. Za cenu 19 ztracených izraelských letounů bylo během náletů zničeno 338 egyptských, 61 syrských, 29 jordánských, 23 iráckých a 1 libanonské letadlo. Během zbytku války pak Chejl ha-avir udržoval leteckou nadvládu a podporoval pozemní jednotky.

Na šestidenní válku navázalo období potyček nazývané opotřebovací válka, během kterého se Chejl ha-avir podílel na vzdušných soubojích a bombardování strategických cílů (například stanovišť řízených střel vzduch-země). Například 11. září 1969 došlo k řadě vzdušných soubojů, ve kterých izraelské letouny sestřelily 12 egyptských letounů. Dne 26. září 1969 Chejl ha-avir provedl operaci Tarnegol 53, při které vrtulníky Aérospatiale Super Frelon a CH-53 Yas'ur dopravily do oblasti Suezského kanálu výsadkové komando, přepadly egyptskou radarovou stanici a odnesly z ní zpět celý moderní sovětský radar P-12. Vrtulník CH-53 tehdy nesl 4 tuny vážící těleso radaru zavěšené pod trupem. Dne 30. července 1970 izraelské letouny překvapily a sestřelily 5 egyptských MiGů-21.

Během jomkipurské války, v říjnu roku 1973, utrpělo izraelské letectvo velké ztráty od sovětských řízených střel země-vzduch, ale i tak se mu podařilo zkonsolidovat síly a podporovat operace Izraelské armády a bombardovat cíle v Sýrii a Egyptě. Helikoptéry se osvědčily při dopravě i evakuaci raněných. Zatímco Izrael ve válce ztratil 102 letounů, Egyptské letectvo ztratilo 235 a Syrské letectvo dalších 135. Jen během střetnutí dvojice izraelských letounů F-4 Phantom II s 28 egyptskými MiGy-17, dne 6. října 1973, se Izraelcům podařilo sestřelit 7 nepřátel.

V úvodních dnech války střežily Mirage IICJ izraelský vzdušný prostor, aby zabránily možným útokům na svá města a důležitá zařízení. Během jednoho takového hlídkování se stíhačce Mirage podařil kuriózní sestřel, kterým zničila raketu s plochou dráhou letu KSR-2, vypuštěnou z egyptského Tu-16. Třetí den války zaútočila na leteckou základnu Rafidim čtveřice egyptských Su-7. Letadlům Mirage se podařilo ze základny vzlétnout i přes probíhající útok a všechny čtyři egyptské stíhačky sestřelit. V průběhu celé války ztratilo izraelské letectvo jen 12 stíhaček Mirage.^[4] Izraelskému letectvu se však nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

V době jomkipurské války se Izraeli podařilo získat rozsáhlou vojenskou pomoc z USA a i v dalších letech byla především zde získávána letecká výzbroj. Kromě letounů F-4 Phantom II či bitevních letounů Douglas A-4 Skyhawk, které na svých bedrech nesly už hlavní tíhu podpory pozemních sil v Jomkipurské válce, dostávalo Izraelské letectvo z USA další moderní typy, jako například stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, letouny včasné výstrahy Grumman E-2 Hawkeye či bitevní vrtulníky Bell AH-1 Cobra a Hughes AH-64 Apache.

Izraelské letectvo také začalo provozovat bojové letouny domácího typu IAI Nešer a později zdokonaleného IAI Kfir, jenž byly odvozeny od francouzských stíhacích letounů Dassault Mirage 5, jejichž plány ve Švýcarsku získala izraelská tajná služba (původně bylo 50 kusů objednáno a zaplaceno, ale jejich dodání zabránilo embargo, vyhlášené Francií po začátku Jomkipurské války). Z této doby je známá také operace Entebbe z roku 1975, což byla mise na záchranu pasažérů civilního letounu, který byl unesen do Ugandy. Komando speciálních jednotek tam dopravily izraelské letouny Lockheed C-130 Hercules.

Další důležitou misí Izraelského letectva byla operace Opera, což bylo zničení rozestavěného iráckého jaderného reaktoru a ostatních jaderných zařízení, jež mimo jiné s francouzskou pomocí vznikaly v Osiraku. Dne 7. června 1981 odstartovalo osm letounů F-16A vyzbrojených pumami s eskortou šesti F-15A, jež po dlouhém přeletu nad územím Saúdské Arábie a Iráku tato jaderná zařízení zničila a irácký jaderný program vrátila o mnoho let zpět. Této akce se účastnil i pozdější první izraelský astronaut Ilan Ramon.

V první libanonské válce izraelské letectvo bojovalo především proti Sýrii, které zničilo řadu stanovišť protiletadlových střel a bez vlastní ztráty sestřelilo 100 syrských letounů. I po skončení války letectvo napadalo pozice Hizballáhu v jižním Libanonu.

Dne 1. října 1985 provedlo izraelské letectvo operaci Dřevěná noha, což bylo bombardování sídla velení Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisku v obci Hammam al-Shatt, jež se nachází poblíž hlavního města Tunis. Akce, které se účastnilo celkem osm letounů F-15 Eagle, byla při vzdálenosti cíle 2300 km nejdelší bojovou misí Chejl ha-avir v jeho historii. Během mise letouny doplňovaly palivo z tankerů Boeing 707. Sídlo velení organizace se podařilo zničit, ovšem Jásir Arafat vyvázl, jelikož se tam v době útoku nenacházel. Útok vyvolal kontroverzní reakce a byl odmítnut i Spojenými státy, jež byly jinak nejbližším izraelským spojencem.

6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן‎, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard) jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Koreje budoval.^[5]

Izrael v roce 2018 jako první země na světě nasadil do bojové mise letouny 5. generace F-35.^[6] Izraelské letectvo se významně podílelo na válce Izraele proti Hamásu a invaze do Libanonu proti ozbrojenému křídlu hnutí Hizballáh.

Letadlo	Foto	Země původu	Úloha	Verze	Ve službě[7]	Poznámky
Stíhací letadla
McDonnell Douglas F-15 Eagle		USA USA	stíhačka k vybojování vzdušné nadvlády	A/C/I	66	Navíc 20 cvičných.[7]
General Dynamics F-16 Fighting Falcon		USA USA	stíhačka k vybojování vzdušné nadvlády	C/D/I	175	Navíc 49 cvičných.[7]
Lockheed Martin F-35 Lightning II		USA USA	víceúčelové stíhací letadlo	F-35I	39	36 objednáno.[7]
Letadla speciálního určení
G550 Nanchshon Aitam		USA USA Izrael Izrael	letadlo včasné výstrahy a řízení		2	1 letoun objednán.[7]
Beechcraft Super King Air	(c) Nehemia Gershuni-Aylho www.ngphoto.biz, CC BY-SA 4.0	USA USA Izrael Izrael	letadlo signálního a elektronického zpravodajství	B200	18
Gulfstream G550		USA USA Izrael Izrael	letadlo signálního zpravodajství		3
Tankovací letadla
KC707 Re'em		USA USA	tankovací letadlo		7
Boeing KC-46 Pegasus		USA USA	tankovací letadlo		0	Objednáno až 8 kusů.[7]
Lockheed Martin KC-130		USA USA	tankovací letadlo	KC-130H	7
Dopravní letadla
Beechcraft Super King Air	(c) Nehemia Gershuni-Aylho www.ngphoto.biz, CC BY-SA 4.0	USA USA	taktické dopravní letadlo	B200	2
Lockheed C-130 Hercules		USA USA	taktické transportní letadlo	E/H	3
Lockheed Martin C-130J Super Hercules		USA USA	letadlo pro osobní přepravu	C-130J-30	7
Vrtulníky
Bell 206		USA USA Kanada Kanada	víceúčelový vrtulník		4
AH-64		USA USA	útočný vrtulník	A/D	26/22
Sikorsky UH-60 Black Hawk		USA USA	víceúčelový vrtulník	A/L	50
Sikorsky CH-53 Sea Stallion		USA USA	těžký transportní vrtulník	S-65C-3	22	Objednáno až 18 kusů.[7]
Eurocopter AS565 Panther	(c) Nehemia Gershuni-Aylho www.ngphoto.biz, CC BY-SA 3.0	Francie Francie	vrtulník pátrací a záchranné služby		4
Cvičná letadla
Alenia Aermacchi M-346 Master		Itálie Itálie	cvičné letadlo		30
Beechcraft T-6 Texan II		USA USA	cvičné letadlo	T-6A	20
Grob G 120	(c) Nehemia Gershuni-Aylho www.ngphoto.biz, CC BY-SA 3.0	Německo Německo	cvičné letadlo	G 120A	16
Bell OH-58 Kiowa		USA USA	cvičný vrtulník		18
AgustaWestland AW119 Koala	(c) Bidgee, CC BY-SA 3.0 au	Spojené království Spojené královstvíItálie Itálie	cvičný vrtulník			Objednáno až 12 kusů.[7]
Bezpilotní letadla
IAI Heron		Izrael Izrael	průzkumné letadlo		neznámy
IAI Heron TP		Izrael Izrael	průzkumné letadlo		8[zdroj?]
Elbit Hermes 450		Izrael Izrael	průzkumné letadlo		neznámý
Elbit Hermes 900		Izrael Izrael	průzkumné letadlo		50[zdroj?]

• Avia S-199
• Boeing B-17 Flying Fortress
• Bristol Beaufighter
• Dassault Mirage IIIC
• Dassault Mystère
• Dassault Ouragan
• Dassault Super Mystère B.2
• De Havilland Mosquito
• Douglas A-4 Skyhawk - "Ajít"
• Gloster Meteor
• Israel Aerospace Industries Kfir
• Israel Aerospace Industries Nešer
• Israel Aerospace Industries Lavi
• McDonnell F-4 Phantom II
• North American P-51 Mustang
• Sud Aviation Vautour
• Supermarine Spitfire

• Aérospatiale Socata Rallye
• Auster J-1 Autocrat - "Primus"
• B-80 Queen Air - "Zamir"
• De Havilland Dragon Rapide
• Dornier Do 27 - "Dror"
• Dornier Do 28 - "Agur"
• Grumman G-44 Widgeon
• Grumman OV-1 Mohawk - "Atalef" ("Netopýr")
• Miles M.57 Aerovan
• Noorduyn Norseman
• Nord 1200 Norécrin
• Nord Noratlas
• Pilatus Britten-Norman Islander
• PC-6A Turbo Porter
• Taylorcraft Taylorcraft B

• Boeing 377 Stratocruiser - "Anak" ("obr")
• Cessna 180 Skywagon
• Cessna Stationair
• Consolidated PBY-5A Catalina
• Curtiss C-46 Commando
• Douglas C-47 Skytrain
• Douglas C-54 Skymaster
• Douglas DC-5
• EL/M-2075 Phalcon
• Grumman E-2C Hawkeye - "Daja" ("Luňák")
• IAI Arava
• Lockheed L-18 Lodestar
• Lockheed Constellation
• Lockheed Hudson
• RWD-13
• RWD-15

• Airspeed Consul
• Avro Anson
• Stearman PT-17 Kaydet
• de Havilland DH 82 Tiger Moth
• de Havilland Canada DHC-1 Chipmunk
• Fokker S-11 Instructor
• North American T-6 Texan
• Piaggio P.149D
• Piper PA-18 Super Cub
• Republic RC-3 Seabee
• Temco T-35 Buckaroo Buckaroo
• Vultee BT-13 Valiant

• Aérospatiale SA 321 Super Frelon - "Cir'a"
• Aérospatiale Alouette II
• Bell 47
• Bell 212 Twin Huey - "Anafa"
• Bell UH-1 Iroquois
• Hiller OH-23 Raven
• Hughes Defender - "Lahatut"
• Sikorsky CH-53 Sea Stallion - "Jas'ur"
• Sikorsky S-55 Chickasaw
• Sikorsky S-58 Choctaw

• Aérospatiale SA 342 Gazelle
• Beneš-Mráz Sokol
• de Havilland Vampire
• de Havilland Venom
• Fairchild Model 24
• MiG-15
• MiG-17
• MiG-21
• MiG-23
• Mil Mi-8
• Jakovlev Jak-11

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli Air Force na anglické Wikipedii.

• Izraelské obranné síly
• Sajeret Šaldag
• Operace Opera
• Operace Ovocný sad
• IAF Aerobatic Team

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Izraelské vojenské letectvo na Wikimedia Commons
• Oficiální internetové stránky (anglicky)(hebrejsky)
• Eretz.cz – Izraelské letectvo přemístí základnu do Negevu (08/2008)
• Izraelské vrtulníky