Jáma Eliška

Jáma Eliška
Účel stavby

těžba černého uhlí

Základní informace
Výstavba18681870
Zánik1968
Poloha
AdresaŽacléř, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáma Eliška (Elisabethschacht) byl černouhelný hlubinný důl v Žacléři na Žacléřsku. Byla založena v letech 1868–1870.

Historie

Jáma byla hloubena na dolové míře Marie-Elisabeth rodinou Gaberlovou. V roce 1860 byla prodána baronu Adolfu Silbersteinovi, který jámu nechal prohloubit v letech 1868–1870[1]. Jáma Eliška byla největším producentem černého uhlí. V polovině sedmdesátých let 19. století postihla uhelný průmysl odbytová krize, nejvíce těžaře barona Silbersteina. Jeho majetek byl v konkurzním řízení prodán. Majetek vlastnil nejdříve F. Stroussberg, později Žacléřský spolek, v roce 1881 majetek odkoupil Frankfurtský hypotéční a úvěrový spolek ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1886 firma Erlanger a synové z Frankfurtu za 1 134 000 říšských marek. V roce 1898 byl důl prodán Západočeskému báňskému akciovému spolku (ZBAS).[2][3] Po ukončení druhé světové války byly doly ZBAS dány pod národní správu a od 1. ledna 1946 byly znárodněny a začleněny pod národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD). V roce 1950 doly na Žacléřsku byly sloučeny[p. 1] a přejmenovány na Důl Jan Šverma.[4][5] Těžba byla ukončena na Dole Jan Šverma v roce 1992.

Jáma

Jáma obdélníkového profilu 7,0 x 2,5 m (světlý průřez 6,6 x 2,0 m) do hloubky 148 m.[6] Z ohlubně byla vyzděna cihlovým zdivem, dále byla ve výdřevě.[3] Začátkem 20. století byla lanovka mezi jámou Eliška a areálem jam Marie a Julie. Do roku 1920 byla těžba převedena jámy Marie a Julie. Jáma Eliška byla v letech 1920–1930 jámou vodní a částečně sloužila k větrání. V období druhé světové války (1939–1945) byla zrušena železniční vlečka a období 1945–1948 lanová dráha. Jáma Eliška v roce 1968 byla zlikvidována zasypáním.[7][8] Na jámě Eliška se uhlí třídilo ručně (tzv. suché třídění), vytříděná hlušina, která obsahovala velké procento uhelného prachu a uhelných proplástků, se ukládala na odval. To byl také důvod proč v šedesátých letech se odval vznítil a prohořel.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. Jedná se o jámy Jiří, Eliška v Žacléři, Františka v Černé Vodě, Julie a Marie v Lamperticích. Později byla hloubena nová jáma Jan (1961–1964).

Reference

  1. MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 33 a 64. 
  2. KONVIČKA, Vladislav. DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-08-21]. Dostupné online. 
  3. a b c Hornictví na Žacléřsku ... c.d., s. 63.
  4. Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (3). www.zdarbuh.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  5. Z historie 400 let dolování černého uhlí ve Východních Čechách. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  6. Vlivy důlní činnosti. mapy.geology.cz [online]. Česká geologická služba [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  7. Žacléř - hornický skanzen. www.turistika.cz [online]. [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. 
  8. Hornický skanzen Žacléř. www.hornickyskanzenzacler.cz [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12. 

Externí odkazy

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jáma Eliška 01.jpg
Autor: Al.trcka, Licence: CC BY-SA 4.0
Jáma Eliška