Jáma Františka

Jáma Františka
Chybí zde svobodný obrázek
Účel stavby

černouhelný důl

Základní informace
Výstavba1814
Zánik2003
Poloha
AdresaŽacléř, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°40′26,72″ s. š., 15°55′43,9″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky11144/6-5911 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáma Františka ( Fanny-Schacht, Franciszka, Emil) byl černouhelný hlubinný důl v Černé Vodě na Žacléřsku. Byla založena kolem roku 1814.[1]

Historie

Jáma byla hloubena jako mělká jáma kolem roku 1814 (těžař Drnec). V roce 1815 v katastru Černé vody položil důlní míry Antonín a Ferdinand. K odvodnění jámy Františka byla ražena od Lampertického potoka štola Antoni. V roce 1872 Kamenouhelné těžířstvo bratří Müllerů koupilo od Rudolfa Mangera Jámu Františka a štolu Antoni. V letech 1889–1891 byla jáma Františka prohloubena do hloubky 75 m a vybavena parním strojem o výkonu 24 HP. V roce 1896 byl důl prodán Západočeskému báňskému akciovému spolku (ZBAS).[2][3] Po ukončení druhé světové války byly doly ZBAS dány pod národní správu a od 1. ledna 1946 byly znárodněny a začleněny pod národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD). V roce 1950 doly na Žacléřsku byly sloučeny[p. 1] a přejmenovány na Důl Jan Šverma.[4][5] Těžba byla ukončena na Dole Jan Šverma v roce 1992. V roce 1955 byl důl Františka přejmenován na důl Emil[p. 2].[6]

Jáma

Jáma obdélníkového profilu 4,8 x 2,5 m (světlý průřez 4,18 x 2,0 m) byla v letech 1889–1891 prohloubena do hloubky 75 m, to je pod úroveň štoly Antoni (kóta +552,6 m n. m.). Z ohlubně byla vyzděna cihlovým zdivem do hloubky 21 m, dále byla ve výdřevě.[3] Jáma byla postupně prohlubována, v roce 1955 na konečnou hloubku 239 m (kóta + 337,47 m n. m.).[6][7] V roce 1905 byla postavena kozlíková těžní věž, která byla obestavěna patrovou těžní budovou. V roce 1935 byl instalován elektrický těžní stroj vyrobený firmou Siemens.[8] Jáma Františka byla propojena s jámou Eliška v úrovni II. patra. Jáma Františka byla těžní jámou, po roce 1945 sloužila jako těžebný šibík do úrovně IV. patra. Následně fungovala jako větrní jáma. V roce 1992 byla ukončena činnost jámy a v období 2001–2003 byla jáma zlikvidována zaplavením cemento-popílkovou směsí (plavená základka). Likvidace jámy byla ukončena 19. prosince 2003.[3][6]

Štola Antoni

Štolu Antoni (Antonín, Anton) razil těžař Rudolf Manger. V horních knihách je uvedeno datum 1840, ražba údajně probíhala v roce 1847. Štola byla dlouhá 160 m, průřez 2,0 x 2,0 m. Její ústí bylo v údolí Lampertického potoka v lokalitě Na Štole. Na opačném břehu Lampertického potoka ústila štola Prokopi.[3][7] Štola byla dědičnou pro jámu Františka z níž odváděla důlní vodu a zabezpečovala větrání. Kolem roku 1848 štola Antoni ve vzdálenosti 55 m od ústí štoly nafárala dno jámy Alexander. Štolou bylo vytěžené uhlí z jámy Alexander prodáváno přímo před ústím štoly. Na blízký odval v údolí Lampertického potoka byl ukládán vytěžený kámen z dolu a kámen vytříděný z uhlí. Odval byl společný i pro štolu Prokopi.[3][9] V roce 2013 byl ověřován stav štoly, s úkolem prokázat nebo vyvrátit propojení štol Antoni a Prokopi, ověřit složení vytékajících důlních vod pomocí kopané šachtice. Byl ověřen původní profil štoly, který je v cihelné obezdívce.[10] Voda bude odvedena vodotečí do usazovací nádrže a pak vypouštěna do recipientu.[11][12]

Technická památka

Dne 8. února 1996 byla jáma Františka s těžní budovou a těžní věží prohlášená kulturní památkou ČR.[13] Jáma Františka je součástí naučné trasy J. A. Komenského.[14][15] Těžní budova byla pozměněna zazděním oken a otvorů a přistavěním přístavku.[6] Těžní stroj z roku 1935 byl v roce 2008 zničen (krádež barevných kovů).[8][16][17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jedná se o jámy Jiří, Eliška v Žacléři, Františka v Černé Vodě, Julie a Marie v Lamperticích. Později byla hloubena nová jáma Jan (1961–1964).
  2. ↑ Přejmenování podle tehdejšího ředitele připomíná deska nad vstupem do těžní budovy.

Reference

  1. ↑ MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 33 a 64. 
  2. ↑ KONVIČKA, Vladislav. DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-08-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Hornictví na Žacléřsku ... c.d., s. 65.
  4. ↑ Nástin dějin uhelného hornictví v Podkrkonoší (3). www.zdarbuh.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ Z historie 400 let dolování černého uhlí ve Východních Čechách. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Památkový katalog - 1000001352 - uhelný důl hlubinný - jáma Františka, z toho jen: těžní věž se zařízením. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Vlivy důlní činnosti. mapy.geology.cz [online]. Česká geologická služba [cit. 2016-09-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Důl Jan Šverma Žacléř - méně známý hornický skanzen plný důlních památek [online]. E15.cz, 2011-08-17 [cit. 2016-10-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hornictví na Žacléřsku ... c.d., s. 69.
  10. ↑ Hloubení šachtice do prostoru štoly Antoni. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Průzkumné práce v oblasti štol Antoni a Prokopi. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Východočeské uhelné doly | Palivový kombinát Ústí, s. p.. www.pku.cz [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-02. 
  13. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-01]. Identifikátor záznamu 120114 : Uhelný důl hlubinný Jiří, z toho jen: těžní věž se zařízením. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  14. ↑ Žacléř - oficiální stánky města - Památky a zajímavosti. www.zacler.cz [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-02. 
  15. ↑ Po stopách Jana Amose Komenského Archivováno 3. 10. 2016 na Wayback Machine..S. 18 až 21.
  16. ↑ Žacléř - hornický skanzen. www.turistika.cz [online]. [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Hornický skanzen Žacléř. www.hornickyskanzenzacler.cz [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12. 

Externí odkazy

Související články

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“