Ján Ševčík

JUDr. Ján Ševčík
Místopředseda čs. vlády
Ve funkci:
1948 – 1952
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Pověřenec pošt
Ve funkci:
1944 – 1944
Ve funkci:
1945 – 1945
PředchůdceFrantišek Komzala
NástupceKornel Filo
Pověřenec zdravotnictví
Ve funkci:
1945 – 1946
PředchůdceViliam Thurzo
NástupceEmanuel Böhm
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1952
Stranická příslušnost
ČlenstvíHSĽS
agrární strana
Demokratická strana
SSO

Narození13. února 1896
Brezolupy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. března 1965
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťAnna Ševčíková
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik
CommonsJán Ševčík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Ševčík (13. února 1896 Brezolupy[1]6. března 1965 Bratislava[2][1]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu, člen Sboru pověřenců a místopředseda čs. vlády. Po únorovém převratu v roce 1948 předseda Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé. Po roce 1952 politicky pronásledován a vězněn.

Biografie

Za první světové války bojoval v československých legiích v Rusku.[3] Po návratu absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V meziválečném Československu působil v letech 19261934 jako tajemník poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. Pak přešel do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, v níž v letech 19351939 zastával post zemského tajemníka agrárních odborů na Slovensku. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji a na Slovenském národním povstání.[4]

Během povstání byl pověřencem pošt a telegrafů v 2. Sboru pověřenců. tuto funkci pak zastával i v 5. Sboru pověřenců v roce 1945. V 6. Sboru pověřenců v letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví.[5]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění, kde zastával post místopředsedy. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do své rezignace v květnu 1952.[6][7][8] V letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví.[4]

Už krátce před únorovým převratem roku 1948 se stal v rámci Demokratické strany představitelem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Během vlastní únorové politické krize byl 25. února 1948 jmenován státním tajemníkem na ministerstvu národní obrany v druhé vládě Klementa Gottwalda a přidal se tak na stranu komunistů. Tento krok podniknutý bez konzultací se zbytkem strany, byl kritizován nejen protikomunisticky orientovanými funkcionáři demokratů ale i některými prokomunistickými kádry. Problematické totiž bylo, že Ševčík přijal vládní post v době, kdy ještě nebyl vytvořen v Demokratické straně akční výbor, jenž měl jako jediný rozhodovat o personálních otázkách a čistkách. Po únorovém převratu v roce 1948 se Ševčík zapojil do budování Strany slovenské obrody jako loajální součásti komunistického režimu. Stal se jejím prvním předsedou. Po volbách v roce 1948 se pak stal náměstkem předsedy vlády (vicepremiérem) ve vládě Antonína Zápotockého. V letech 19511952 kromě toho vedl Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1952 ale jeho politická kariéra skončila, když byl zatčen StB. Jeho kauza byla použita režimem jako exemplární případ za účelem odstrašení případných tendencí k samostatnému politickému postupu nekomunistických politických stran. Dva roky strávil ve vyšetřovací vazbě. Roku 1954 byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 17 let.[9] Ve vězení zůstal do roku 1960, kdy byl amnestován. Roku 1965 byl posmrtně rehabilitován.[8][10]

Odkazy

Reference

  1. a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-05]. S. 582. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Ján Ševčík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  3. HORIČKA, Martin. Život a pôsobenie demokrata Jána Ševčíka vo svetle jeho politických vzťahov. Historický časopis. Roč. 68, čís. 3, s. 520. 
  4. a b Ján ŠEVČÍK [online]. totalita.cz [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  8. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  9. HORIČKA, Martin. Život a pôsobenie demokrata Jána Ševčíka vo svetle jeho politických vzťahov. Historický časopis. Roč. 68, čís. 3, s. 541. 
  10. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1313, 1319, 1322. 

Literatura

  • HORIČKA, Martin. Gottwaldov demokrat. Zabudnutý príbeh Jána Ševčíka. Bratislava: Slovart, 2021, 321 s. ISBN 978-80-556-4571-1

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“