Ján Fekete
Ján Fekete | |
---|---|
Narození | 12. srpna 1945 (78 let) Modrý Kameň, Československo |
Pseudonym | J. F. Hradčan, M. Jafek |
Povolání | učitel, spisovatel, redaktor, publicista a poslanec |
Národnost | slovenská |
Stát | Československo Slovensko |
Žánr | próza, básně, literatura pro děti a mládež, science fiction, literatura faktu |
Témata | slovenská poezie, literatura pro děti a mládež, literatura faktu a sci-fi literatura |
Významná díla | Hudba pre vesmíranov (1982) |
Ocenění | Řád Andreje Hlinky I. třídy (1998) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ján Fekete (* 12. srpna 1945, Modrý Kameň) je slovenský učitel, prozaik, básník, redaktor a publicista, autor knih pro děti a mládež, vědeckofantastických příběhů a děl literatury faktu.[1][2]
Život
Pocházel z rodiny tesaře. Po absolvování základní školy ve svém rodišti se v letech 1960–1963 vyučil frézařem na odborném učilišti v Povážskej Bystrici a Detve. V této profesi také krátce pracoval v Podpolianskych strojárňach a několik měsíců zde působil jako redaktor podnikového časopisu Podpoliansky strojár. Zároveň studoval na večerní škole pro pracující ve Zvoleně a v Banské Bystrici a v dubnu roku 1964 nastoupil v Banské Bystrici jako mládežnický redaktor do Československého rozhlasu. Po maturitě se roku 1965 zapsal ke studiu slovenského jazyka a dějepisu na Pedagogické fakultě v Banské Bystrici, které úspěšně zakončil roku 1969 (ve svém oboru získal titul doktor pedagogiky PaedDr.)[1][2]
Již jako student redigoval studentský vysokoškolský časopis ADAB, který vycházel jako příloha krajského deníku Smer. K vydání byl připraven jeho básnický debut Chodníčkom do hvezdárne. Vydání se však nerealizovalo, protože byl již na začátku normalizace postižen zákazem publikování za svou veřejnou činnost roku 1968. Po skončení vysokoškolského studia se sice mohl stát redaktorem Československé televize v Bánské Bystrici, ale již roku 1972 učil na odborném učilišti Stavoindustrie. Roku 1974 nastoupil do Střediska pro jazykovou výuku Vietnamců v Ľubochni, kde pracoval do roku 1977. Potom se vrátil na původní místo ve Stavoindustrii. Roku 1980 se přestěhoval do rodného Modrého Kameňa a pracoval jako středoškolský profesor až do roku 1992, kdy byl zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky za HZDS. Tuto funkci vykonával až do roku 1998. V letech 1992–1993 byl také primátorem města Modrý Kameň.[1][2]
Díky zákazu publikování debutoval knižně poněkud pozdě, až roku 1981, sbírkou autorských pohádek Pristátie na Bielosienke. Předtím vycházely jeho krátké prózy, publicistika a poezie jen časopisecky a pod pseudonymy. Jako spisovatel si vyzkoušel velké množství různých žánrů od povídky až po román. Psal knihy pro děti a mládež, vědeckofantastické příběhy a literaturu faktu. Jeho poezie obsahuje převážně přírodní a milostnou lyriku, oslavuje krásu rodného kraje a harmonii pokojného rodinného života. V jeho tvorbě se odrazily i jeho mnohostranné zájmy: je amatérským astronomem a sběratelem známek s tematikou kosmu, sběratelem autogramů, kreslených vtipů o politice a zajímavostí z fotbalu.[3]
Za svou práci obdržel řadu ocenění:[3]
- Pamětní medaile Ľ. Podjavorinské za rozvoj slovenské dětské literatury (1986).
- Pamětní medaile krajské hvězdárny v Banské Bystrici za rozvoj amatérské astronomie (1986).
- Řád Andreje Hlinky I. třídy, státní vyznamenání udělené prezidentem Slovenské republiky (1998)
- Prémie J. M. Hurbana za původní biografické dílo Valent Balaša: život, dielo, súvislosti (2005)..
Dílo
Knihy pro děti a mládež
- Pristátie na Bielosienke (1981), autorské pohádky.
- Rozprávky z Tartušky (1985), pohádky.
- Rosa z hviezd (1986), hrdinou knihy je veselý mladý chlapec Janko z Modrého Kameňa.
- Tancovanie s drakom (1986), pohádka.
- Pastier padajúcich hviezd (1993), románový příběh z učňovského internátu.
Vědeckofantastická próza
- Hudba pre vesmíranov (1982), sci-fi román odehrávající se ve třetím tisíciletí, kdy je Země na vrcholu technických vymožeností, ale její ovzduší je tak zamořené, že se v něm prakticky nedá dýchat.
- Romanca o ehylte (1983), sbírka vědeckofantastických povídek.
- Cestovanie v sedemmíľovom skafandri (1987), dobrodružství dívenky Zlatky, jejího otce a psa Belka na cestě k nejbližším planetám sluneční soustavy.
- Okolo Galaxie za osemdesiat týždňov (1988), sci-fi parafráze na román Julese Verna Cesta kolem světa za osmdesát dní.
- Safari na Podkovovitých (1989), sbírka vědeckofantastických povídek.
Poezie
- Modré hrady Novohradu (1983).
Literatura faktu
- Futbalový dekamerón (1987), deset tisíc zajímavostí o fotbale.
- Zlatá kniha futbalu v Modrom Kameni (2006).
- Spojená škola v Modrom Kameni 1971–2011 (2011), editor a spoluautor.
Odborná literatura
- Modrý Kameň: Monografia k 700. výročiu založenia mesta (1991), spoluautor.
- Ľaľa, ľaľuške a ľančočke: krátky slovník nárečia slovenského modrokamenského (1995).
- Valent Balaša: život, dielo, súvislosti (2005), biografie uherského renesančního básníka.
- Z histórie školstva v okrese Veľký Krtíš (2006), spoluautor.
- Slovník modrokamenských toponým (2009).
Ostatní
- Z hadej papuľky: kniha aforizmov, sentencií a iných zasičaní (2011).
Česká vydání
- Hudba pro vesmířany, Albatros, Praha 1984, přeložila Eva Brdičková.
- Osud vynálezce Miška Samaritána, povídka z autorovy knihy Romanca o ehylte vydaná v antologii Návrat na planetu Zemi, Svoboda, Praha 1986, přeložil Ivo Železný.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Slovník spisovateľov pre deti a mládež., Literárne informačné centrum, Bratislava 2005, str. 73
- ↑ a b c Augustin Makovčík a kol.: Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Literárne informačné centrum a Slovenská národná knižnica, Bratislava a Martin 2008, str. 99–100.
- ↑ a b FEKETE, Ján: Spolok slovenských spisovateľov
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Fekete
- Ján Fekete – Osobnosti.sk
- Ján Fekete – Interkom
- Encyklooédia súčasných spisovateľov na Slovensku – Ján Fekete Archivováno 12. 10. 2016 na Wayback Machine.
- Ján Fekete na webu LEGIE
- Ján Fekete v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“