Ján Havlík

Ctihodný Ján Havlík (12. února 1928, Dubovce – 27. prosince 1965) byl slovenský řeholník, člen řádu lazaristů. Počátkem 50. let byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k desetiletému trestu odnětí svobody, v dalším procesu mu byl vyměřen ještě rok navíc. Fyzické trýznění ve vyšetřovací vazbě a kruté podmínky ve vězení při práci v uranových dolech na Jáchymovsku mu zničily zdraví. Zemřel ve věku 37 let.

V červnu 2013 byl zahájen proces jeho blahořečení.^[1] Dne 14. prosince 2023 bylo uznáno jeho mučednictví. Blahořečen bude dne 31. srpna 2024.

Ján Havlík se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Rodina byla velmi chudá. Jeho rodiče byli věřící lidé, ovlivnila jej i jeho teta Angela, která byla řeholnicí. Janko chodil osm kilometrů pěšky do školy v Holíči.

V roce 1943 se v Banské Bystrici stal žákem apoštolské školy Misijní společnosti sv. Vincenta z Pauly. Při povstání v srpnu 1944 byli žáci nejprve přemístěni do Trnavy, potom odjeli domů. Po skončení války se Janko do Banské Bystrice vrátil, aby studium dokončil. V květnu 1949 složil maturitu.

O rok později, v květnu 1950, byl Havlík spolu s ostatními novici násilně odvezen z apoštolské školy do „přeškolovacího ústavu“ v obci Kostolná. Následovaly nucené práce při stavbě Přehrady mládeže v Nosicích, kde musel zůstat do srpna 1950. Našel si pak podnájem v Nitře a při zaměstnání pokračoval ve studiu teologie.^[2]

Dne 29. října 1951 vtrhly do podnájmu ozbrojené síly StB, Havlík a jeho spolubydlící byli zatčeni. Ve vyšetřovací vazbě, kde byl podroben mučení, zůstal 15 měsíců. V únoru 1953 byl v Nitře v rámci procesu Štefan Krištín a spol. odsouzen za velezradu k 10 letům vězení. Byl převezen do pracovního tábora Rovnost u Jáchymova, kde pracoval v uranových dolech.

V závěru léta 1958 byl obžalován podruhé kvůli misijní službě spoluvězňům. Čekala jej vyšetřovací vazba v Ruzyni. Při soudním procesu mu byl trest navýšen o další rok. Jeho zdravotní stav byl však již v roce 1960 natolik špatný, že musel být převezen do vězeňské nemocnice ve Valdicích. Po několika měsících byl přemístěn do vězeňské nemocnice v Ilavě.^[2] V říjnu 1962 byl sice propuštěn na svobodu, ale s podlomeným zdravím, na němž se vážně podepsalo fyzické trápení i psychické stresy.

Zemřel o Vánocích roku 1965 ve věku 37 let.

V červnu 2013 byl zahájen proces jeho blahořečení vyhlášením tzv. nihil obstat, čímž obdržel titul služebník Boží.^[1] Dne 14. prosince 2023 podepsal papež František dekret o jeho mučednictví.

Blahořečen bude dne 31. srpna 2024 v bazilice Sedmibolestné Panny Marie ve městě Šaštín-Stráže^[3] Obřadu bude předsedat jménem papeže Františka kardinál Marcello Semeraro.