Ján Zoričák

Ján Zoričák
Narození	13. listopadu 1944 (79 let) Ždiar
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	sklářský výtvarník
Ocenění	Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres (1987)
Choť	Catherine Montouchet-Zoritchak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ján Zoričák, fr. Yan Zoritchak (* 13. listopadu 1944, Ždiar) je slovenský sklářský výtvarník a pedagog žijící od roku 1970 ve Francii. Je jedním z nejuznávanějších autorů současné světové sklářské tvorby.^[1][2]

Ján Zoričák se narodil v chudé rodině v zemědělské a dřevorubecké obci Ždiar v Belianských Tatrách jako nejstarší ze šesti dětí. Po náhodném setkání se sochařem pracujícím v Ždiaru se rozhodl studovat na střední výtvarné škole v Bratislavě. Složil přijímací zkoušky, ale pro nedostatek míst v Bratislavě dostal možnost studovat na Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodu, kterou v té době vedl Stanislav Libenský. Zoričák pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Karla Štipla a Václava Plátka. Jeho spolužáky byli Aleš Vašíček, Marian Karel, Pavel Mizera nebo Pavel Dostál. V liberální atmosféře druhé poloviny 60. let se studenti vzbouřili proti autoritářské výuce V. Plátka a vymohli si přechod ke Stanislavu Libenskému, kde Zoričák absolvoval roku 1969. V době studií zvítězil v soutěži o účast na světové výstavě Expo ´67 v Montrealu a vystavil zde svou kolekci skla. V letech 1966-1969 pravidelně cestoval do Francie a navštívil mj. ateliér Constantina Brâncuși.^[1]

V Praze se seznámil se svou francouzskou manželkou Catherine a roku 1970 se s ní přestěhoval do Francie. Usadil se v obci Talloires pod Savojskými Alpami na břehu Lac d'Annecy, kde si zrekonstruoval starý dům ze 17. století a zřídil sklářský ateliér. Jeho povaze vyhovuje tvořit v dobrovolné izolaci v horách, daleko od rušivých vlivů vnějšího světa. V době, kdy přesídlil do Francie, byla tamní ateliérová skleněná plastika v hlubokém útlumu, chyběla podpora společnosti a neexistovaly skupiny věnující se autorskému sklu. Situace se změnila až roku 1980, kdy byl Ján Zoričák jako jediný francouzský sklářský výtvarník zastoupen na putovní výstavě Muzea skla z Corningu. V 80. letech začal působit jako konzultant a poradce při francouzském Ministerstvu kultury a roku 1982 dal podnět k založení prvního francouzského muzea současného skla a sklářského centra v Sars-Poteries (Museé du Verre de Sars-Poteries). Muzeum bylo otevřeno zároveň s prvním ročníkem sklářského sympozia, které se spolu se sklářskými kursy proslavilo ve světě a trvá do současnosti.

Ján Zoričák také hrál významnou roli při tvorbě programu a cílů CIRVA (Centre Internationale de Recherche sur le Verre) v Marseille, otevřeného roku 1984. Vedl první zdejší kurzy a CIRVA se později stalo součástí École de Beaux Arts v Aix-en-Provence. Ján Zoričák byl oceněn roku 1987 udělením titulu Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres. V následujících letech pomohl univerzitám v Quebecu a Montrealu v Kanadě vybudovat sklářská centra a organizovat výuku studentů. Opakovaně se vrací i na Slovensko a ve své rodné obci Ždiar založil Galerii současného sklářského umění.^[3] Ve světě se prosadil jako jeden z nejuznávanějších sklářských výtvarníků a jeho díla byla vystavena na více než osmdesáti autorských výstavách.^[1]

• 1972 Bronzová medaile, Exempla ´72, Mnichov
• 1980 Druhá cena, Zentralschweizer Glaspreis, Luzern
• 1983 Prix d'Honneur, Valencia
• 1984 Prix de Sculpture, Biennale de Bratislava
• 1985 Grand Prix, World Glass Now, Sapporo
• 1987 Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres, Francie
• 1988 Prix d'excellence au Glass Craft Contest, Kanazawa
• 1990 Gold medal, IEG, Kanazawa
• 1995 Prix d'Honneur, IEG, Kanazawa
• 2014 Prix Imro Weiner-Kráľ, Institut français de Slovaquie^[4]

Ján Zoričák na Expo v Montrealu představil vázu s opticky řezaným dekorem a rytý talíř, které ještě reflektovaly estetiku 60. let. Roku 1968 byl spoluautorem 50,-Kč mince k 50. výročí vzniku Československa.^[5]

Již během studia patřil k zakladatelům takzvané prizmatické plastiky. Sám k tomu uvedl: „Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze měli sklářskou pec jen pro vyvolené studenty a já se k ní nedostal. Proto jsem si vytvořil vlastní postupy."^[6] Abstraktní díla z broušeného optického skla, které spolu se svými spolužáky představil na klauzurách v letním semestru 1969, zaskočila svou novostí i prof. Stanislava Libenského a vyvolala na VŠUP vášnivé diskuse. Zoričák představil plastiku Varhany (1968), která měla vyzrálé skulpturální pojetí a mimořádnou plastiku Vejce, jejíž umělecký apel přetrval do současnosti.^[1]

Zabývá se převážně technikou taveného a broušeného skla a sám realizuje celý postup. Jeho dílo je snadno rozpoznatelné a svým originálním uměleckým ztvárněním ho řadí mezi průkopníky a propagátory nového přístupu ke sklu jako samostatnému výtvarnému mediu. Je inovátorem technologických postupů při zpracování skla. Jeho optické vlastnosti zdůrazňuje čočkovitými výbrusy, zvlněním či zešikmením základních geometrických forem. K umocnění výsledného účinku užívá barvy, matování nebo leštění. Do skleněných plastik vkládá měď a drahé kovy a počítá také s jejich fyzikálními či chemickými reakcemi. Využívá i bloky olovnatého skla, které sloužily při experimentech na částičových urychlovačích v CERNu a vyznačují se vysokou hustotou, odolností a houževnatostí i vysokým leskem.

Své skleněné plastiky tvoří v cyklech, jejichž názvy se většinou vztahují k vesmíru (Vesmírné signály, Poslové vesmíru, Velký třesk, Nebeské kytice, Nebeské zahrady, Hvězdy, ad.)^[7] Ján Zoričák považován za tvůrce aktuálních trendů ve sklářské tvorbě.^[8]

• Museum of Decorative Arts (Louvre, France)
• Corning Museum of Glass
• Toledo Museum of Glass (USA)
• Glass Museum Ebeltoft (Denmark)
• Glass Museum Frauenau (Germany)
• Glass Museum in Lviv (Ukraine)
• Glass Museum Alcorcon (Spain)
• Toyama Glass Museum (Japan)
• Musée du verre Liège
• Musée des Arts Décoratifs Lausanne
• Yokohama Museum of Modern Art Yokohama
• Musée du Verre Charleroi
• Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg
• Zhejiang Glass Museum
• Moravská galerie v Brně^[9]
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Ján Zoričák měl v letech 1973-2021 více než osmdesát autorských výstav po celém světě a zúčastnil se stovek skupinových výstav.

• Dušan Mikolaj, Šťastné okolnosti Jána Zoričáka, 144 s., nakl. Perfekt 2019, ISBN 9788097308773
• Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3
• kolektiv autorů, Sochár Zoričák Ján - Vesmírne posolstvá, 156 s., nakl. RECO, 2003
• Who is Who in Contemporary Glass Art: A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, pp. 631-633
• Yan Zoritchak (French Edition), Niort, Editions Vers les arts, 1992, ISBN 9782950634603

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Zoričák na Wikimedia Commons
• Ján Zoričák v informačním systému abART
• YAN ZORITCHAK, Glass symposium in Lviv, YouTube video, 2020
• ZORITCHAK YAN, verre, sculpture de verre, artiste permanent de la Galerie Capazza depuis 1994
• Yan Zaritchak, Portrét sklářského výtvarníka světového významu. Režie K. Karageorgiev, ČT 2007
• Veronika Krejčí: Monsieur Yan Zoritchak, Umelecky sklar z Talloires, France
• Art Kunstmatrix: Ján Zoričák
• Ján Zoričák: Okná do vesmíru v Magna gallery, 2019, YouTube video