János Forgách

Hrabě János Forgách
Erb rodu Forgáchů
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci: 1911 – 1913
Předchůdce	Karel Emil z Fürstenbergu
Nástupce	Karl von Braun
Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Ve funkci: 1907 – 1911
Předchůdce	Moritz Czikann von Wahlborn
Nástupce	István Ugron
Rakousko-uherský vyslanec v Brazílie
Ve funkci: 1905 – 1907
Předchůdce	Eugen Ritter
Nástupce	Franz Riedl
Narození	24. října 1870 Halič
Úmrtí	25. září 1935 (ve věku 64 let) Budapešť
Rodiče	Anton Forgách
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

János (Johann) hrabě Forgách (János / Johann gróf / Graf Forgách de Ghymes et Gács) (24. října 1870, zámek Gács, Rakousko-Uhersko – 25. září 1935, Budapešť, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Díky šlechtickému původu a znalosti několika jazyků se vypracoval mezi vlivné osobnosti rakousko-uherské zahraniční politiky před první světovou válkou. Zastával funkci vyslance v několika zemích, po zániku monarchie žil v soukromí.

Životopis

Pocházel z uherského šlechtického rodu uváděného též pod jménem Forgács, kterému od roku 1640 náležel titul hrabat. Narodil se na slovenském zámku Halič, který byl dlouhodobým rodovým sídlem. Byl druhorozeným synem českého a moravského místodržitele Antona Forgáche (1819–1885), matka Florentina, rozená Ederer (1843–1922), pocházela z Prahy.^[1] János vstoupil do diplomatických služeb v roce 1891 a k poměrně rychlé kariéře byl předurčen jazykovým nadáním – hovořil plynně německy, maďarsky, francouzsky a anglicky. Začínal na nižších postech v Bukurešti, Petrohradu, Haagu a Istanbulu, z Turecka zároveň v roce 1903 dočasně vedl generální konzulát v Sofii. V letech 1904–1905 byl velvyslaneckým radou v Římě a poté v letech 1905–1907 vyslancem v Brazílii. Po návratu do Evropy byl v letech 1907–1911 vyslancem v Srbsku a poté v letech 1911–1913 v Sasku, mezitím byl v roce 1910 jmenován c.k. tajným radou. V letech 1913–1917 byl II. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí ve Vídni. Odvolán byl v lednu 1917 poté, co nově jmenovaný ministr zahraničí Otakar Černín odmítl spolupracovat s diplomatem, jemuž byl dříve podřízen. Forgách se do diplomatických služeb vrátil na jaře 1918 a do konce první světové války vedl diplomatickou misi na Ukrajině. Po rozpadu monarchie žil v soukromí.

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1908), Leopoldova řádu (1904) a Řádu železné koruny III. třídy (1897).

V roce 1908 se oženil s Gabrielou Lovassyovou de Szakál (1889–1972), měli spolu tři děti.

Odkazy

Literatura

• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Reference