Jérémy Chardy
Jérémy Chardy | |
---|---|
Jérémy Chardy na French Open 2019 | |
Stát | Francie |
Datum narození | 12. února 1987 (36 let) |
Místo narození | Pau, Francie |
Bydliště | Londýn, Velká Británie |
Výška | 188 cm |
Hmotnost | 75 kg |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 10 857 975 USD |
Tenisová raketa | Tecnifibre |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 297–303 |
Tituly | 1 ATP, 6 challengerů, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 25. místo (28. ledna 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2013) |
French Open | 4. kolo (2008, 2015) |
Wimbledon | 4. kolo (2014) |
US Open | 4. kolo (2015) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 171–181 |
Tituly | 7 ATP, 1 challenger, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 24. místo (3. února 2020) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2023) |
French Open | finále (2019) |
Wimbledon | 3. kolo (2021) |
US Open | 3. kolo (2010, 2016, 2017, 2018, 2019) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 2. kolo (2013, 2014) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 5. února 2024
Jérémy Chardy (* 12. února 1987 Pau) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2013 na 25. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2020 na 24. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v září 2005 na 3. místě. Trénují ho James Davidson a Cédric Pioline. Dříve tuto roli plnil bývalý švédský tenista Magnus Tideman.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do čtvrtfinále melbournského Australian Open 2013, kde ve třech setech nestačil na pozdějšího finalistu Brita Andyho Murrayho. Ve čtyřhře si zahrál s krajanem Fabricem Martinem finále French Open 2019, z něhož odešli poraženi od německého páru Kevin Krawietz a Andreas Mies. Ve Wimbledonu 2005 ovládl juniorku po finálovém vítězství nad Nizozemcem Robinem Haasem.
Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval jako 22letý v roce 2009 barážovým utkáním o světovou skupinu proti Nizozemsku, když nastoupil do pátého singlového zápasu za rozhodnutého stavu proti Jessemu Hutaovi Galungovi, kterého porazil ve dvou setech. Francie zvítězila 4:1 na zápasy.[2] Do roku 2021 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 5–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | Rok | Turnaj | Povrch | Spoluhráč | Soupeři ve finále | Výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2019 | French Open | antuka | Fabrice Martin | Kevin Krawietz Andreas Mies | 2–6, 6–7(3–7) |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 3 (1–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 2. února 2009 | Johannesburg, Jihoafrická republika | tvrdý | Jo-Wilfried Tsonga | 4–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 1. | 13. července 2009 | Stuttgart, Německo | antuka | Victor Hănescu | 1–6, 6–3, 6–4 |
Finalista | 2. | 17. června 2018 | Rosmalen, Nizozemsko | tráva | Richard Gasquet | 3–6, 6–7(5–7) |
Čtyřhra: 17 (7–10)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 26. října 2009 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Richard Gasquet | Colin Fleming Ken Skupski | 6–2, 5–7, [4–10] |
Vítěz | 1. | 4. ledna 2010 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Marc Gicquel | Lukáš Dlouhý Leander Paes | 6–3, 7–6(7–5) |
Finalista | 2. | 25. července 2010 | Hamburk, Německo | antuka | Paul-Henri Mathieu | David Marrero Marc López | 3–6, 6–2, [8–10] |
Finalista | 3. | 26. února 2011 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Feliciano López | Serhij Stachovskyj Michail Južnyj | 6–4, 3–6, [3–10] |
Finalista | 4. | 28. dubna 2012 | Bukurešť, Rumunsko | antuka | Łukasz Kubot | Robert Lindstedt Horia Tecău | 6–7(2–7), 3–6 |
Vítěz | 2. | 15. července 2012 | Stuttgart, Německo | antuka | Łukasz Kubot | Michal Mertiňák André Sá | 6–1, 6–3 |
Finalista | 5. | 13. července 2014 | Båstad, Švédsko | antuka | Oliver Marach | Johan Brunström Nicholas Monroe | 6–4, 6–7(5–7), [7–10] |
Finalista | 6. | 26. října 2014 | Valencia, Španělsko | tvrdý (h) | Kevin Anderson | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 3. | 25. července 2015 | Bastad, Švédsko | antuka | Łukasz Kubot | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–7(6–8), 6–3, [10–8] |
Vítěz | 4. | 7. ledna 2017 | Dauhá, Katar | tvrdý | Fabrice Martin | Vasek Pospisil Radek Štěpánek | 6–4, 7–6(7–3) |
Finalista | 7. | 7. května 2017 | Mnichov, Německo | antuka | Fabrice Martin | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 3–6, 3–6 |
Vítěz | 5. | únor 2017 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Henri Kontinen | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
Vítěz | 6. | 24. února 2019 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Fabrice Martin | Ben McLachlan Matwé Middelkoop | 6–3, 6–7(4–7), [10–3] |
Vítěz | 7. | 5. května 2019 | Estoril, Portugalsko | antuka | Fabrice Martin | Luke Bambridge Jonny O'Mara | 7–5, 7–6(7–3) |
Finalista | 8. | 8. června 2019 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Fabrice Martin | Kevin Krawietz Andreas Mies | 2–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 9. | 20. září 2020 | Řím, Itálie | antuka | Fabrice Martin | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 4–6, 7–5, [8–10] |
Finalista | 10. | 7. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Fabrice Martin | Nikola Mektić | 6–7(2–7), 3–6 |
Finále na challengerech a Futures
Legenda | |
---|---|
Challengery (6–4 D; 1–2 Č) | |
Futures (1–3 D; 1–0 Č) |
Dvouhra: 13 (7–6)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 28. března 2005 | Grasse, Francie | antuka | Stefan Wauters | 6–2, 6–3 |
Finalista | 1. | 9. ledna 2006 | Barnstaple, Velká Británie | tvrdý | Stéphane Robert | 6–7(3–7), 1–6 |
Finalista | 2. | 20. března 2006 | Khemisset, Maroko | antuka | Dušan Karol | 6–3, 3–6, 6–7(7–9) |
Vítěz | 2. | 11. června 2007 | Košice, Slovensko | antuka | Denis Gremelmayr | 4–6, 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 3. | 22. října 2007 | Barnstaple, Velká Británie | tvrdý | Stéphane Bohli | 7–6(7–4), 6–7(1–7), 7–5 |
Finalista | 3. | 12. května 2008 | Marrákeš, Maroko | antuka | Gaël Monfils | 6–7(2–7), 6–7(6–8) |
Vítěz | 4. | 2. srpna 2008 | Štýrský Hradec, Rakousko | antuka | Sergio Roitman | 6–2, 6–1 |
Finalista | 4. | 12. června 2011 | Nottingham, Velká Británie | tráva | Dudi Sela | 4–6, 6–3, 5–7 |
Vítěz | 5. | 2. října 2011 | Madrid, Španělsko | antuka | Daniel Gimeno-Traver | 6–1, 5–7, 7–6(7–3) |
Vítěz | 6. | 7. ledna 2012 | Nouméa, Francie | tvrdý | Adrián Menéndez | 6–4, 6–3 |
Finalista | 5. | 6. května 2012 | Tunis, Tunisko | antuka | Rubén Ramírez Hidalgo | 1–6, 4–6 |
Finalista | 6 | 14. května 2017 | Aix-en-Provence, Francie | antuka | Frances Tiafoe | 3–6, 6–4, 6–7(7–5) |
Vítěz | 7 | 10. června 2018 | Surbiton, Velká Británie | tráva | Alex de Minaur | 6–4, 4–6, 6–2 |
Čtyřhra: 4 (2–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 20. března 2006 | Khemisset, Maroko | antuka | Dušan Karol | Fabio Colangelo Marco Crugnola | 7–5, 7–5 |
Vítěz | 2. | 2. dubna 2007 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Marcelo Melo | Jorge Aguilar Pablo González | 6–0, 6–3 |
Finalista | 1. | 13. srpna 2007 | Štýrský Hradec, Rakousko | antuka | Predrag Rusevski | Sebastián Decoud Jurij Ščukin | 6–3, 3–6, [7–10] |
Finalista | 2. | 3. září 2007 | Alphen aan den Rijn, Nizozemsko | antuka | Predrag Rusevski | Leonardo Azzaro Lovro Zovko | 3–6, 3–6 |
Finalista | 3. | 13. května 2017 | Aix-en-Provence, Francie | antuka | Andre Begemann | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 6–2, 4–6, [14–16] |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 |
Pořadí | 1175. | ▲ 577. | ▲ 262. | ▲ 188. | ▲ 73. | ▲ 32. | ▼ 45. | ▼ 103. | ▲ 32. | ▼ 34. | ▲ 29. | ▼ 31. | ▼ 69. | ▼ 78. | ▲ 40. | ▼ 51. |
Čtyřhra
Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 |
Pořadí | 1752. | ▲ 986. | ▲ 480. | ▲ 223. | ▼ 435. | ▲ 137. | ▲ 76. | ▼ 138. | ▲ 87. | ▼ 92. | ▲ 66. | ▼ 46. | ▼ 105. | ▲ 93. | ▼ 136. | ▲ 30. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jérémy Chardy na anglické Wikipedii.
- ↑ Jérémy Chardy na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 21. září 2020
- ↑ FRA d. NED 4-1 in NED [online]. Davis Cup [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jérémy Chardy na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 21. září 2020
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jérémy Chardy na Wikimedia Commons
- Jérémy Chardy na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jérémy Chardy na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jérémy Chardy na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování