Jón Sigurðsson

Jón Sigurðsson
Narození	17. června 1811 Hrafnseyri, Vestfirðir Dánský Island
Úmrtí	7. prosince 1879 (ve věku 68 let) Kodaň, Dánsko Dánsko
Místo pohřbení	Holavallagarður
Národnost	islandská
Alma mater	Kodaňská univerzita
Povolání	politik, filolog, historik
Choť	Ingibjörg Einarsdóttir (1804-1979)
Rodiče	Sigurður Jónsson a Þórdís Jónsdóttir
Funkce	člen Althingu od roku 1845 a třikrát jeho předseda (1849-1853, 1857 a 1867–1877)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jón Sigurðsson (17. červen 1811, Hrafnseyri – 7. prosinec 1879, Kodaň) byl islandský politik liberální orientace, filolog a historik, vůdce islandského hnutí za nezávislost vyrůstající z národního romantismu.^[1][2]

Narodil se v rodině kněze a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Rolu 1829 odjel do Reykjavíku, kde pracoval v obchodě svého strýce Einara Jónssona a seznáml se zde se svou budoucí manželkou Ingibjörg, Einarovou dcerou. Roku 1830 se stal sekretářem islandského biskupa Steingrímura Jónssona a mohl se dále vzdělávat v jeho rozsáhlé knihovně. V roce 1833 odjel do Kodaně, aby studoval na Kodaňské univerzitě gramatiku, klasickou filologii, starověkou historii, politickou teorii a ekonomii. V Kodani pak prožil největší část svého života.^[3]

Studium na univerzitě nikdy nedokončil, protože vedlejší zájmy a politika pohlcovaly veškerý jeho čas. Stal se odborníkem na ságy a na islandskou historii. Roku 1851 byl zvolen prezidentem Islandské literární společnosti (Hið íslenska bókmenntafélag) a odtud pochází jeho přezdívka prezident (forseti). Vydával také časopis společnosti. Pracoval jako lingvista pro nadaci Arnamagnæan při Kodaňské univerzitě, která spravovala různé rukopisy ve staré severštině. Sám nebo s jinými redigoval takové sbírky jako Íslendinga sögur (1843–47, Islandské ságy), Lovsamling for Island (1853–57, Sbírka islandských zákonů) nebo sbírku středověkých islandských dokumentů Diplomatarium Islandicum (Íslenskt fornbréfasafn), jejíž první díl vydal v letech 1857–1876 a ve které pokračovali po jeho smrti další vědci.^[3]

Ačkoliv byl jedním z největších islandských učenců, je více znám jako politik a vůdce islandského hnutí za nezávislost. Usiloval o samosprávu Islandu pod dánskou korunou. Nejprve se účastnil diskusí, které vedly k tomu, že dánský král obnovil v roce 1843 islandský Althing (parlament) jako poradní orgán. Jón byl do tohoto orgánu zvolen, zúčastnil se jeho prvního zasedání roku 1845.^[4] a třikrát se stal jeho předsedou (v letech 1849-1853, 1857 a 1867–1877^[5]

Roku 1851 bylo na Islandu svoláno Národní shromáždění („Þjóðfundurinn 1851“), aby projednalo dánský návrh na přijetí Dánské ústavy z roku 1849, které sice dávalo Islandu určité pravomoci, ale prakticky jej začleňovalo do Dánska. Tento návrh byl rozhořčeně odmítnut a na popud Jóna Sigurðssona byl navržen alternativní zákon, který navrhoval ústavu pro prakticky nezávislý Island v personální unii s dánským královstvím. Rozpuštění shromáždění dánským guvernérem vedlo ke stížnosti králi na nezákonný postup. Tento spor trval řadu let a dánská úsatva nebyla na Islandu nikdy přijata.^[6]

Hlavní islandskou tribunou hnutí za nezávislost byl Jónem založený časopis Ný félagsrit, který vycházel v letech 1841–1873. Roku 1855 vydal Jón spis Om Islands statsretlige forhold (O islandském ústavním právu), ve kterém tvrdil, že Island je s Dánskem spojen pouze personální unií. Vždy ale propagoval nenásilný odpor.^[7] Agitoval pro islandskou svobodu obchodu a vedl také modernizaci islandského zemědělství a rybolovných technik.^[4] Konečně v roce 1874 přiznal dánský parlament Islandu vlastní ústavu a vládu, čímž získal Island autonomii ve vnitřních záležitostech.

Když se Jón vrátil roku 1845 na Island na zasedání Althingu, oženil se se svou sestřenicí Ingibjörg Einarsdóttir, se kterou se seznámil již v roce 1829.^[8] Žil se svou ženou v Kodani. Na podzim roku 1859 Ingibjörg a Jón adoptovali Sigurda Jónssona, syna Jónovy sestry Margrétar a jejího manžela Jóna Jónssona. Vychovali ho jako vlastního syna, ale sami byli bezdětní.^[9]

Jón Sigurðsson zemřel v Kodani v roce 1879 a jeho manželka jej přežila jen o jedenáct dnů. Jejich těla byla převezena do Reykjavíku a byl jim vystrojen veřejný pohřeb.^[3]

Na Jónově pomníku v Reykjavíku je uveden text Milovaný syn Islandu, jeho čest, meč a štít.^[3] Dům, ve kterém Jón a jeho manželka Ingibjörg žili v Kodani, se jmenuje Jónshús. Je ve vlastnictví islandské vlády s dnes je v něm Jónovo muzeum.^[10]. V Hrafnseyri, Jónově rodišti, je také Muzeum Jóna Sigurðssona.^[11].

Socha Jóna od Einara Jónssona byla odhalena roku 1911 před budovou vlády v Reykjavíku a roku 1931 byla přemístěna před budovu Althingu („Alþingishúsið").^[12]

Jón je vyobrazen na bankovkách z roku 1928 v nominální hodnotě 20 a 500 islandských korun.

Den Jónova narození je dnes na Islandu státním svátkem nazývaným Islandský národní den („Þjóðhátíðardagur Íslands“).^[13].

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jón Sigurðsson na Wikimedia Commons
• Jón Sigurðsson. Hroby slavných osobností (Kendtes gravsted). Dostupné online
• Hver var Jón Sigurðsson?. Vísindavefurinn. Dostupné online
• Ráðgerðu dönsk yfirvöld að myrða Jón Sigurðsson? Morgunblaðið 2004. Dostupné online.
• The Jón Sigurdsson Museum. The Iceland Museum Guide. Dostupné online