Józef Czechowicz (15. března1903 v Lublinu – 9. září1939 tamtéž) byl polskýavantgardníbásník meziválečného času, v třicátých letech silně spjatý s literární skupinou Kwadryga. Byl aktivním účastníkem literárního života Lublina (i autorem mnoha lyrických děl věnovaných tomuto městu), redaktorem několika časopisů (především literárních a dětských) a též pracovníkem Polského rozhlasu, pro které psal rozhlasové pořady.
Patří k nejosobitějším a nejpodmanivějším básníkům polské avantgardy. Pro silný existenciální rozměr jeho veršů zájem o ně přetrvává do současnosti, mluví se dokonce o jakési „czechowiczovské módě“.
Ještě před druhou světovou válkou se v jeho silně sugestivních, snových až hypnotických verších objevuje apokalyptická atmosféra a katastrofismus. Výrazně vystupuje i rovina intimní, což lze pozorovat na příklad na často tematizovaném vztahu k matce a jiným blízkým osobám, také však na zpočátku senzualisticky pojatých erotických motivech.
český výbor Zaklínání kamene, Praha 1989; vybrala a přeložila: Vlasta Dvořáčková
Ukázka
Pomník Józefa Czechowicze na náměstí, které nese jeho jméno, v Lublinu
pod popelem
popelný vichře zda jsi proto vál abys mé jméno ze skal vymazal
hlavy spánkem ovinuté v tmě k poli máku vede černý kozel viděl jsem v houslové roklině vlaštovku viset jak hrozen
stíny se v stínech plaví tvary se rytmům vzdají světlost krvavopaví úvaly rozkvítají
z vod moře ženy zlatorohé jdou jdou si pro něžnosti v jalovčí rudý oheň v prorockém ohni keře šustí k jakým hranicím vát a plout s vánkem aby z nich nečpěly bahno a dým vichru popelný tanec mé jméno ze skal stírá žíznivím