József Mindszenty

József Mindszenty
kardinál Mindszenty během proslovu 1. listopadu 1956
Rodné jméno	Pehm József
Narození	29. března 1892 Csehimindszent
Úmrtí	6. května 1975 (ve věku 83 let) Vídeň
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Mariazellská bazilika (1975–1991) Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha v Ostřihomi (od 1991)
Alma mater	Q1240160 (od 1903)
Povolání	katolický kněz a arcibiskup
Ocenění	čestný občan Budapešti (2019) čestný občan Ostřihomi (2019)
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	biskup vesprémský (od 1944) katolický biskup (od 1944) Arcibiskup ostřihomský (1945–1974) kardinál (1946–1975) Kníže-primas … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ctihodný József kardinál Mindszenty (narozen jako József Pehm, 29. března 1892 Csehimindszent, Rakousko-Uhersko – 6. května 1975 Vídeň, Rakousko) byl maďarský katolický duchovní, arcibiskup ostřihomský a kníže-primas maďarský v letech 1945–1973. Byl politickým vězněm nacismu a komunismu, v letech komunistického režimu se stal symbolem maďarského odporu vůči komunistickému zřízení.

Život

Narodil se v původem švábské rodině jako József Pehm. Na kněze byl vysvěcen v roce 1915. V roce 1941 si změnil německy znějící jméno Pehm na Mindszenty podle obce svého narození. Důvodem ke změně bylo, že většina maďarských Němců podporovala nacistický Volksbund. V březnu 1944 se stal biskupem ve Veszprému. V listopadu 1944 byl uvězněn maďarskou fašistickou vládou poté, co kritizoval genocidu Židů prováděnou v Maďarsku.^[1]

Po skončení druhé světové války byl v září 1945 jmenován arcibiskupem v Ostřihomi. Před svobodnými volbami v listopadu 1945 odsoudil Mindszenty v pastýřském listu „marxistické zlo“ a vyzval věřící k volební podpoře Strany nezávislých malorolníků. Po volbách, které malorolníci přesvědčivě vyhráli, neúspěšně podporoval ideu obnovení monarchie v Maďarsku.^[2] V roce 1946 jej papež Pius XII. jmenoval kardinálem.

Pro svůj boj za obranu náboženských svobod se kardinál stal od roku 1947 terčem rozsáhlé propagandistické kampaně, v jejímž rámci byl označen za „hlavu klerikální reakce“. Už v prosinci 1948 byl kardinál Mindszenty zatčen jako první z hlavních církevních představitelů v nových komunistických režimech. V předtuše svého zatčení založil do církevního archivu následující prohlášení: „Počínaje dnešním dnem, prohlašuji neplatným a nepravdivým jakékoli přiznání viny připisované mé osobě.“^[1] V následujícím vykonstruovaném procesu byl odsouzen k doživotnímu vězení na základě vynuceného přiznání. Po jeho zatčení následovalo v Maďarsku masové zatýkání kněží a perzekuce církví.^[3][4]

Z vězení byl propuštěn teprve 30. října 1956 během maďarského povstání (důstojník, který jej z internace přivezl do Budapešti, byl později za Kádárova režimu popraven). Ve veřejném rozhlasovém projevu vyzval k odporu proti komunistickému režimu, ale vyslovil se i proti jeho dědicům (míněna vláda Imreho Nagye, zčásti složená z reformních komunistů). Po porážce povstání se kardinál uchýlil na americké velvyslanectví v Budapešti, kde nuceně strávil v politickém azylu následujících 15 let. Teprve v roce 1971 mu bylo komunistickým režimem po dlouhém vyjednávání umožněno vycestovat do zahraničí.^[5]

Na úřad ostřihomského arcibiskupa odmítl rezignovat, nicméně v roce 1973 jej papež Pavel VI., který jej prohlásil za „oběť historie“, na nátlak maďarských komunistů zbavil úřadů a prohlásil jeho arcidiecézi za neobsazenou. To umožnilo, aby Vatikán v duchu své východní politiky nalezl kompromisní dohodou s maďarskou komunistickou vládou o znovuobsazení tohoto úřadu. Jeho nástupcem se tak stal László Lékai, nicméně zprvu jen jako apoštolský administrátor - plnoprávným arcibiskupem a primasem se stal až v roce 1976, po Mindszentyho smrti. Byl řádovým prelátem a nositelem duchovního velkokříže Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Pozornost vyvolaly Mindszentyho Paměti, které zveřejnil v exilu a v nichž se vůči vatikánské východní politice vyslovuje rezervovaně. Kniha byla záhy přeložena do několika jazyků. Věznění a následný azyl na americkém velvyslanectví mu neumožnily zúčastnit se papežských voleb, které proběhly v době, kdy byl kardinálem (1958, 1963). Zemřel v roce 1975 v exilu v Rakousku a pohřben byl v maďarské kapli v klášteře Mariazell. V roce 1991 bylo jeho tělo přeneseno do katedrály v Ostřihomi a slavnostně uloženo tam. Dne 12. února 2019 byl papežem Františkem prohlášen za Ctihodného.

Odkazy

Reference

Literatura

• BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0. 
• MINDSZENTY, József. Memoirs. London: Weidenfeld and Nicolson, 1974. 341 s. ISBN 029776912X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu József Mindszenty na Wikimedia Commons
• Osoba József Mindszenty ve Wikicitátech
• Kardinál Mindszenty – bojovník proti komunismu
• Ecce Homo - József Mindszenty Archivováno 14. 12. 2013 na Wayback Machine.
• Kardinál Mindszenty na stránkách Salvadora Mirandy