Júiči Sugita

Júiči Sugita
杉田祐一
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození18. září 1988 (34 let)
Místo narozeníSendai, Japonsko[1]
Výška173 cm[1]
Profesionál od2006
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 843 740 USD
Dvouhra
Poměr zápasů55–90
Tituly0 ATP, 9 challengerů, 12 Futures
Nejvyšší umístění36. místo (9. října 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2017)
US Open2. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů2–14
Nejvyšší umístění363. místo (25. srpna 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2017)
Týmové soutěže
Hopman Cupzákladní skupina (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190626a26. června 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Júiči Sugita, japonsky 杉田祐一, Sugita Júiči, (* 18. září 1988 Sendai) je japonský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do roku 2017 dvacet jedna titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2017 na 36. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2014 na 363. místě. Trénuje ho Kentaro Masuda. Od konce ledna 2012 do závěru února 2016 strávil všechny týdny mezi 101.–200. pozicí světové klasifikace.[1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF dosáhl maxima v únoru 2006, kdy mu patřila 73. příčka.

V daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 čtvrtfinálem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Čínské lidové republice, v němž vyhrál dvouhru nad Jü Sin-jüanem a za rozhodnutého výsledku podlehl Sun Pchengovi. Japonsko postoupilo 4:1 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 7–4 ve dvouhře a 1–5 ve čtyřhře.[3]

Japonsko reprezentoval také na Letních olympijských hrách 2016Rio de Janeiro, kde obdržel divokou kartu ITF do mužské dvouhry. Ve druhém kole prohrál s patnáctým nasazeným Francouzem Gillesem Simonem.

K 13. květnu 2019 byl Sugita veden na 187. příčce světového žebříčku.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v září 2003, když na turnaj v Kašiwě získal divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Tošihidu Macuovi, jemuž odebral jen dva gamy.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval na zářijové události roku 2006 v Ósace po finálové výhře nad Tchajwancem Hsinem-Hanem Leem. Na challengerech ATP si první triumf připsal v březnu 2010 na kjotské události. Závěrečný duel zvládl proti Australanu Matthew Ebdenovi. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do světové dvoustovky, když po turnaji figuroval na 186. příčce.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na tokijském AIG Japan Open Tennis Championships 2008, kam obdržel divokou kartu. Na úvod však nestačil na krajana Takaa Suzukiho.[1] Do čtvrtfinále prošel na Aircel Chennai Open 2012 poté, co na jeho raketě zůstali osmý nasazený Belgičan Olivier Rochus a Tchajwanec Lu Jan-sun. Následně však nenašel recept na Španěla Nicoláse Almagra ipo těsném třísetovém průběhu.[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře Wimbledonu 2014, do níž postoupil po zvládnuté kvalifikaci a závěrečném vítězství nad Švýcarem Marcem Chiudinellim. Ukončil tak sérii sedmnácti kvalifikačních turnajů, z nichž se mu od roku 2009 nepodařilo projít do hlavní soutěže.[5] V prvním kole jej pak vyřadil devatenátý nasazený Španěl Feliciano López ve třech tiebreacích.[1]

Na Asijských hrách 2014 v Inčchonu vybojoval po čtvrtfinálové výhře nad Uzbekem Temurem Ismajlovem bronzovou medaili z dvouhry. Bronzové kovy přidal ze soutěže týmů a mixu.[6]

Australian Open 2016 znamenalo debut v hlavní soutěži[7] a porážku od francouzské turnajové třiadvacítky Gaëla Monfilse v prvním kole. O měsíc později podruhé vyhrál kjótský challenger po finále s Číňanem Čang Ce a bodový zisk jej premiérově posunul do elitní světové stovky na 99. místo.[8] Na travnatém Gerry Weber Open 2016 vyřadil Američana Taylora Fritze, aby turnaj opustil po porážce od italského hráče Andrease Seppiho.

Premiérovou trofej na túře ATP tour vybojoval na debutovém ročníku travnatého Antalya Open 2017, kde ve druhé fázi vyřadil španělskou turnajovou čtyřku Davida Ferrera. Po semifinálové výhře pro skreč ve třetí sadě Kypřana Marcose Baghdatise zdolal v rozhodujícím boji o titul francouzského hráče Adriana Mannarina. Bodový zisk jej v následném vydání žebříčku ATP z 3. července 2017 posunul na nové kariérní maximum, když mu patřila 44. příčka. Před turnajem přitom Sugita postoupil pouze do dvou čtvrtfinále turnajů okruhu ATP Tour.[9]

Finále na okruhu ATP World Tour

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.1. července 2017Antalya, TureckotrávaFrancie Adrian Mannarino6–1, 7–6(7–4)

Finále na challengerech ATP

Legenda
Challengery (9–6 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 15 (9–6)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.14. března 2010Kjóto, Japonskokoberec (h)Austrálie Matthew Ebden4–6, 6–4, 6–1
Finalista1.28. listopadu 2010Tojota, Japonskokoberec (h)Japonsko Tacuma Itó4–6, 2–6
Finalista2.2. září 2012Bangkok, ThajskotvrdýIzrael Dudi Sela1–6, 5–7
Finalista3.28. října 2012Soul, Jižní KoreatvrdýČínská Tchaj-pej Lu Jan-sun3–6, 6–7(4–7)
Vítěz2.8. září 2013Šanghaj, ČLRtvrdýJaponsko Hiroki Morija6–3, 6–3
Finalista4.24. listopadu 2013Tojota, Japonsko (2)koberec (h)Austrálie Matthew Ebden3–6, 2–6
Finalista5.2. března 2014Kanton, ČLRtvrdýSlovinsko Blaž Rola7–6(7–4), 4–6, 3–6
Vítěz3.25. října 2014Puné, IndietvrdýŠpanělsko Adrián Menéndez-Maceiras6–7(1–7), 6–4, 6–4
Finalista6.12. dubna 2015Saint-Brieuc, Francietvrdý (h)Francie Nicolas Mahut6-3, 6–7(3–7), 4–6
Vítěz4.6. září 2015Bangkok, ThajskotvrdýArgentina Marco Trungelliti6–4, 6–2
Vítěz5.8. listopadu 2015Hua Hin, ThajskotvrdýFrancie Stéphane Robert6–2, 1–6, 6–3
Vítěz6.28. února 2016Kjóto, Japonsko (2)koberec (h)Čína Čang Ce5–7, 6–3, 6–4
Vítěz7.5. března 2017Jokohama, JaponskotvrdýJižní Korea Soon Woo Kwon6–4, 2–6, 7–6(7–2)
Vítěz8.19. března 2017Šen-čen, ČLRtvrdýSlovinsko Blaž Kavčič7–6(8–6), 6–4
Vítěz9.11. června 2017Surbiton, Spojené královstvítrávaAustrálie Jordan Thompson7–6(9–7), 7–6(10–8)

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.26. září 2010Bangkok, ThajskotvrdýDánsko Frederik NielsenThajsko Sančaj Ratiwatana
Thajsko Sončat Ratiwatana
3–6, 5–7

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Júiči Sugita na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Jūiči Sugita na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20171228a28. prosince 2017
  2. a b c Jūiči Sugita na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20171228a28. prosince 2017
  3. Júiči Sugita na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20171228a28. prosince 2017
  4. Japan's Yuichi Sugita shines at Chennai Open [online]. The Times of India [cit. 2012-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Japan’s Yuichi Sugita Qualifies for Wimbledon on 18th Attempt at Major [online]. Tennis Now [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Bronze medal winners Japan's Yuichi Sugita [online]. Yahoo Sports, 29-09-2014 [cit. 2016-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-08-2016. (anglicky) 
  7. Sugita, Ito make Aussie main draw. www.the-japan-news.com. The Japan News, 16-01-2016. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-01-2016. (anglicky) 
  8. Thompson Triumphs In Cherbourg For Maiden Title. www.atpworldtour.com. ATP World Tour, 28-02-2016. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ZABLOUDIL, Luboš. Sugita na novém turnaji ATP v Antalyi slaví premiérový triumf [online]. Tenisportal.cz, 2017-07-01 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.