Július Viktory

Július Viktory
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1946 – 1948
Ve funkci:
1948 – 1954
Pověřenec pro věci vnitřní
Ve funkci:
září 1945 – srpen 1946
PředchůdceGustáv Husák
NástupceMikuláš Ferjenčík
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
březen 1948 – září 1951
PředchůdceAndrej Buza
NástupceRudolf Strechaj
Pověřenec - předs. Slov. úřadu pro tělesnou výchovu a sport
Ve funkci:
říjen 1949 – prosinec 1954
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)
Narození31. ledna 1907
Podlužany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. března 1985
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profeseadvokát, soudce a politik
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Július Viktory (31. ledna 1907 Podlužany – 17. března 1985 Bratislava[1]) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska (respektive za KSČ), poválečný poslanec Slovenské národní rady a člen Sboru pověřenců.

Biografie

Původní profesí byl právník.[2] Pracoval jako soudce v Bánovcích nad Bebravou.[3] Byl aktivní i jako sportovní funkcionář. Angažoval se v Sokolu a Slovenském výboru tělesné výchovy a sportu. Organizoval na Slovensku závody v lehké atletice. V roce 1967 pomohl oživit tradici závodu Národný beh Devín - Bratislava. Sám aktivně sportoval ve vrhu koulí a hodu diskem. V těchto disciplínách byl reprezentantem Slovenska a držitelem slovenských rekordů.[3][4]

V letech 1939–1945 byl prokurátorem na Státním zastupitelství v Bratislavě. Pomáhal ale politickým vězňům. V únoru 1945 byl zatčen, ale podařilo se mu utéci.[1] Za druhé světové války se podílel na odboji a po válce mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 a Řád Slovenského národní povstání 1. třídy.[3]

Do KSS vstoupil v roce 1945.[1] V období let 1946–1962 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru KSS.[5]

V 6. Sboru pověřenců zastával v období září 1945 – srpen 1946 post Pověřence pro věcí vnitřní.[6] Pak ho na základě výsledků voleb v roce 1946, v nichž vyhrála na Slovensku výrazně nekomunistická Demokratická strana nahradil (se souhlasem Demokratické strany) nestraník Mikuláš Ferjenčík. Ján Ursíny později hodnotil tuto nominaci jako chybu, protože Ferjenčík nebyl silným politikem a ponechal si v úřadu většinu lidí po Viktorym, včetně jeho sekretářky, takže komunisté měli i nadále kontrolu nad tímto klíčovým rezortem.[7]

Po volbách v roce 1946 zasedl do Slovenské národní rady.[8] Do SNR byl zvolen i v následných volbách roku 1948.[9]

V lednu 1948 zasedl ve zvláštní komisi českých a slovenských komunistů, která řešila státoprávní otázky v souvislosti s přípravou nové ústavy Československa.[10]

V prvním poúnorovém 9. Sboru pověřenců i 10. Sboru pověřenců byl od března 1948 do září 1951 pověřencem spravedlnosti. Od října 1949 působil rovněž jako pověřenec – předseda Slovenského úřadu pro tělesnou výchovu a sport.[6]

Později zastával funkci náměstka předsedy Nejvyššího soudu Československé republiky.[3] V letech 1956–1960 působil jako velvyslanec Československa v Maďarsku.[2] Byl mu udělen Řád práce.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Macháček, Michal: Gustáv Husák v kauze slovenského buržoazního nacionalismu [online]. sezimovo-usti.cz [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pamät národa 04/2006 [online]. upn.gov.sk [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d Osobnosti obce [online]. podluzany.eu [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ Publikácia Národný beh Devín - Bratislava - STaRZ [online]. www.starz.sk [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ Funkcionári KSČ a KSS [online]. upn.gov.sk [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–624. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 288, 304. 
  8. ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 310. 
  11. ↑ Viktory, Július (1907-) [online]. snk.sk [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“